František Bláha (voják)
| František Bláha | |
|---|---|
.gif) Generál František Bláha | |
| Narození | 26. února 1886 Poděbrady  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 21. května 1945 (ve věku 59 let) Terezín  Československo |
| Vojenská kariéra | |
| Hodnost | brigádní generál (divizní generál in memoriam) |
| Doba služby | 1914–1945 |
| Sloužil | Rakousko-Uhersko Československo |
| Složka | Rakousko-uherská armáda (1907–1908; 1914) Československé legie (1916–1920) Československá armáda (1920–1945) |
| Jednotka | c. k. zeměbranecký pluk č. 8 c. k. zeměbranecký pluk č. 12 1. čs. střelecká brigáda |
| Velel | 10. rota 6. čs. střel. pluku I. prapor pěšího pluku 45 Pěší pluk 45 21. pěší brigáda 7. pěší brigáda 4.divize (1938) Obrana národa |
| Války | první světová válka druhá světová válka |
František Bláha (26. února 1886, Poděbrady[1] – 21. května 1945, Terezín) byl československý voják, generál a jeden z vrchních velitelů Obrany národa.
Mládí
Narodil se 26. února 1886 v Poděbradech do rodiny řeznického mistra Františka Bláhy a manželky Anny, rozené Effenbergrové.[1][2] Vystudoval nižší gymnázium v Hradci Králové. V letech 1907–1908 vykonal vojenskou službu u zeměbraneckého pluku v Praze. Po vypuknutí první světové války byl 23. listopadu 1914 odeslán na ruskou frontu, kde po šesti dnech padl do zajetí. Do československých legií vstoupil 6. ledna 1916 v Tjumeni.[3] Po vystudování důstojnické školy v Kyjevě v hodnosti poručíka působil v náborové komisi 6. čs. střeleckého pluku. Po absolvování kurzu v Jassách v letech 1917 - 1918 se opět v řadách svého pluku účastnil bojů u Marianovky a Jekatěrinburgu, jehož byl od 18. září 1918 do 1. června 1919 velitelem. Do nově vzniklého Československa se dostal 1. června 1921.
Vojenská kariéra
Po ročním pobytu na hlavním štábu byl převelen k 45. pěšímu pluku do Chustu na Podkarpatské Rusi. V březnu 1923 již velel 1. praporu tohoto pluku, krátce nato se stal zástupcem velitele pluku a od prosince velitelem pluku. Po absolvování řady kurzů byl v listopadu 1932 jmenován velitelem 21. pěší brigády v Košicích. Po roce byl jmenován velitelem Velitelské školy v Praze.
V letech 1935–1938 velel 7 pěší brigádě v Josefově a od 1. ledna 1938 se stal zástupcem velitele 4. pěší divize. Té velel během mobilizace od 21. června do 15. října 1938.
Německá okupace
Po okupaci Čech a Moravy německou armádou se v řadách Obrany národa zapojil do odboje a od června 1944 po zatčení gen. Nováka stanul v čele této organizace. Ve spolupráci s příslušníky výsadku Barium vybudoval ve východních Čechách mobilizační síť počítající s vytvořením čtyř divizí a jejich nasazením po přiblížení se fronty.[2]
Dne 17. listopadu 1944 byl zatčen gestapem a uvězněn v Malé pevnosti v Terezíně. Zde se sice dožil osvobození Československa, ale zemřel při epidemii tyfu 21. května 1945.
Po válce
In memoriam byl v roce 1946 povýšen do hodnosti divizního generála.
- In memoriam
Hrob Františka Bláhy na poděbradském hřbitově
Osobní věstník MNO číslo 101 ze dne 26. října 1946 titulní strana - povýšení do hodnosti divizního generála
Památka
Dne 22. dubna 2015 byla v místě rodného domu Františka Bláhy odhalena pamětní deska.[4]
Vyznamenání
- 1919
Řád sokola s meči - 1919
Řád sv. Stanislava II. stupně s meči - 1921
Československý válečný kříž 1914–1918 - 1921
Československá revoluční medaile - 1921
Československá medaile Vítězství - 1930
Ordinul Steau Romäniei eu spade in gradul de Commandor - 1946
Československý válečný kříž 1939 (in memoriam)
Velitelé ON
| Velitelé vojenské ilegální odbojové organizace Obrana národa (ON) | ||
|---|---|---|
Předchůdce:.1945.jpg) (Leden 1942 – červen 1944) | (Červen – listopad 1944) | Nástupce:.Alex.jpg) (Listopad 1944 – květen 1945) |
Odkazy
Literatura
- LÁNÍK, Jaroslav a kolektiv. Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945. Praha: Ministerstvo obrany ČR-AVIS, 2005. ISBN 80-7278-233-9.
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 5. sešit : Bi-Bog. Praha: Libri, 2006. 478-585 s. ISBN 80-7277-309-7. S. 528.
Reference
- ↑ a b Matrika N Poděbrady, 1880-1891, snímek 222, záznam o narození a křtu
- ↑ a b KUBELKA, Aleš. Poděbradští hrdinové 2. světové války. Poděbradské noviny. 2015, s. 5. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-08. Archivováno 8. 3. 2016 na Wayback Machine.
- ↑ VÚA, Záznam vojáka: Bláha František
- ↑ VIDEO: Poděbradští odhalili pamětní desku generálu Františku Bláhovi [online]. Nymburský deník, rev. 2015-04-22 [cit. 2016-03-07]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Vojenská kariéra v datech na forum.valka.cz
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Stužka: Československý válečný kříž 1939.
Autor: Realismadder, Licence: CC BY-SA 3.0
Ribbon bar of the Czechoslovak Revolutionary Medal
_02.JPG)
Autor: Michal Louč, Licence: CC BY-SA 4.0
Hrob generála Františka Bláhy.
Autor: Michal Louč, Licence: CC BY-SA 4.0
Pamětní deska na Riegrově náměstí v Poděbradech.
Autor: Realismadder, Licence: CC BY-SA 3.0
Ribbon bar of the Czechoslovak Victory Medal 1918.
Zdeněk Novák (* 1891 - 1988) byl v první světové válce příslušník československých legií v Rusku; v roce 1928 povýšen do hodnosti brigádního generála. Během druhé světové války byl členem ilegální vojenské odbojové organizace Obrana národa (ON), která působila na území Protektorátu. Počátkem roku 1942 velel ON a pomáhal obnovovat Němci zničenou strukturu této organizace. Dne 22. června 1944 byl zatčen Gestapem, následně vyslýchán a mučen. Dne 5. května 1945 byl z vězení osvobozen pražskými povstalci. Navzdory podlomenému zdraví se zapojil do řízení operací povstaleckého velitelství „Alex“, jemuž do té doby velel generál František Slunečko. Po druhé světové válce byl povýšen nejprve na divizního (1. 8. 1945) a později armádního generála (1. 4. 1946) a do konce roku 1950 vykonával funkci velitele Vojenské oblasti 3 v Brně. Dne 3. ledna 1951 byl zatčen, k 31. říjnu téhož roku propuštěn z vojenské činné služby a následně degradován na vojína v záloze. V roce 1954 byl odsouzen k 18 letům za velezradu a uvězněn. V roce 1956 byl na základě prezidentské milosti propuštěn. V roce 1967 byl rehabilitován a zároveň mu byla vrácena vojenská hodnost. Zemřel 23. října 1988 v obci Zadní Třebaň.
František Bláha (* 1886 - 1945) byl československý voják, generál a jeden z vrchních velitelů vojenské ilegální odbojové (protinacistické) organizace Obrany národa (ON). Po vypuknutí první světové války byl 23. listopadu 1914 odeslán na ruskou frontu, kde po šesti dnech padl do zajetí. Do československých legií vstoupil 30. června 1916. Zúčastnil se bojů u Marianovky a Jekatěrinburgu. Do nově vzniklého Československa se dostal 1. června 1921 a v prvorepublikové armádě prošel mnoha velitelskými funkcemi. Po okupaci Čech a Moravy německou armádou se v řadách Obrany národa zapojil do odboje. Po zatčení (22. června 1944) generála Zdeňka Nováka (stál v čele tzv. třetí garnitury ON) jej generál František Bláha nahradil v čele této organizace. Ve spolupráci s příslušníky výsadku Barium vybudoval ve východních Čechách mobilizační síť počítající s vytvořením čtyř divizí a jejich nasazením po přiblížení se fronty. Dne 17. listopadu 1944 byl František Bláha zatčen gestapem a uvězněn v Malé pevnosti v Terezíně. Svoji veliteksou funkci v ON tedy vykonával od června 1944 do listopadu 1944, kdy byl vystřídán generálem Františkem Slunečkem (krycí jméno Alex). V Malé pevnosti Terezín se sice František Bláha dožil osvobození Československa, ale zemřel při epidemii tyfu 21. května 1945. Foto před rokem 1945. Autor fotografie není znám.
Autor: KarlHeintz, Licence: CC BY-SA 4.0
Ribbon bar of the Order of the Star of Romanian People's Republic 1st class
František Slunečko (* 1886 - 1963) byl český generál, legionář první světové války, za protektorátu člen vojenské ilegální organizace Obrana národa, vedoucí ilegální vojenské skupiny ALEX a vojenský velitel Čech při Pražském kětnovém povstání 1945. V padesátých letech dvacátého století byl zatčen StB, po propuštění z vyšetřovací vazby se musel (1951) vystěhovat z Prahy do Branžeže (okres. Mnichovo Hradiště). V roce 1998 byl vyznamenán (in memoriam) Řádem bílého lva - vojenské skupiny III. třídy.
Stužka: Řád sokola – Československo.
* Titulní strana Osobního věstníku MINISTERSTVA NÁRODNÍ OBRANY číslo 101 ze dne 26. října 1946:
- IN MEMORIAM Povýšeni byli: dekretem presidneta republiky ze dne 25. října 1946 generálové zbraní: ... na brigádní generály propůjčením služebních míst 2. platové stupnice ve služební kategorii důstojníků absolventů vojenské akademie: ... (na stránce 1204) s účinností a pořadím od 1. května 1942 ... plukovník generálního štábu Churavý Josef; ...
- Titulní strana tohoto věstníku obsahuje explicitně a jmenovitě uvedené povýšení na armádní generály pro: Eliáš Alois, Ing.; Homola Bedřich; Luža Vojtěch Ing.; Viest Rudolf;
- Titulní strana tohoto věstníku obsahuje explicitně a jmenovitě uvedené povýšení na divizní generály pro: Svátek Oleg; Šára Václav; Horáček František; Zmek Josef; Zahálka Otakar; Ždímal Václav; Volf Václav; Macháček Alois; Pavlík Antonín; Kravák František; Čihák Jaroslav; Vedral Jaroslav; Golián Ján; Bláha František; Untermüller Jaroslav; Mejstřík Karel;
- Titulní strana tohoto věstníku obsahuje explicitně a jmenovitě uvedené povýšení na brigádní generály pro: Tomský Ota, Ing. RNDr.; Procházka Oleg Václav; Morávek Josef; Kalina Václav;
- Na poslední straně věstníku zcela dole je podepsán: armádní generál Ludvík Svoboda, vlastní rukou, ministr národní obrany.
Stužka: Československý válečný kříž 1914-1918.