František Buříval

František Buříval
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1907 – 1917
Poslanec Revolučního nár. shromáždění
Ve funkci:
1918 – 1920
Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1920 – 1929
Stranická příslušnost
Členstvínár. soc.

Narození1. října 1868
Česká Třebová
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí8. srpna 1929 (ve věku 60 let)
Nový Bohumín
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Profesepolitik
CommonsFrantišek Buříval
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Buříval, v knize narození František Vilím Buřval[1] (3. října 1868 Česká Třebová[1][pozn 1]8. srpna 1929 Nový Bohumín[2]), byl československý politik a meziválečný poslanec Národního shromáždění za Československou stranu národně socialistickou.

Biografie

Zpočátku pracoval v obchodě. Byl absolventem obchodní školy. Politicky aktivní byl již za Rakouska-Uherska. Roku 1897 spoluzakládal národně sociální stranu.[3] Od roku 1890 nastoupil do rakouských státních drah. Vykonával různé drážní profese, později se angažoval v odborovém hnutí na železnici. Do výslužby odešel roku 1902 a pak se naplno věnoval odborářským aktivitám. Byl jedním z iniciátorů zaměstnaneckého protestu na železnici známého jako pasivní rezistence (absurdně důsledné dodržování norem vedoucí k faktickému ochromení provozu).[2]

František Buříval (1917)

Ve volbách do Říšské rady roku 1907 se stal poslancem Říšské rady (celostátní parlament), kam byl zvolen za okrsek Čechy 013. Usedl do poslanecké frakce Sjednocení českých národně sociálních, radikálně pokrokových a státoprávních poslanců. Opětovně byl zvolen za týž obvod i ve volbách do Říšské rady roku 1911, po nichž se stal členem poslaneckého klubu Český národně sociální klub. Ve vídeňském parlamentu setrval do 30. května 1917, kdy ztratil mandát na základě pravomocného rozsudku z 28. října 1916.[4]

Během první světové války byl totiž aktivní v odboji. V září 1915 byl zatčen v rámci razie rakousko-uherských úřadů proti předním politikům národních sociálů. Později v lednu 1916 byli zatčení i Josef Netolický, Václav Choc a Jan Vojna. 3. srpna 1916 byl vynesen rozsudek a Buříval byl odsouzen k pěti letům vězení. Důvodem byl nález jmen dotčených politiků v poznámkách T. G. Masaryka o poradách s domácím protirakouským odbojem.[5] Trest vykonával v pevnosti Stara Gradiška v Chorvatsku.[2][3] Amnestován císařským aktem v létě 1917 společně s dalšími českými poslanci říšské rady.[6]

V letech 19181920 zasedal v československém Revolučním národním shromáždění. V parlamentních volbách v roce 1920 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění (navíc získal i post místopředsedy poslanecké sněmovny[3]). V parlamentních volbách v roce 1925 poslanecký mandát obhájil.[7] Po jeho smrti už vzhledem k blízkosti následujících parlamentních voleb nebylo jeho křeslo obsazováno náhradníkem.[8]

Profesí byl podle údajů k roku 1925 tajemníkem v České Třebové.[9] Zastával funkci ústředního tajemníka národně socialistické Jednoty zaměstnanců československých státních drah a dlouhodobě redigoval list národně socialistických železničářů.[3]

V závěru života trpěl zauzlením střev a delší dobu se léčil v lázních Darkov, odkud byl pro zhoršení stavu převezen do nemocnice v Novém Bohumíně, kde nemoci podlehl.[3] Pohřben byl na městském hřbitově v České Třebové.

Odkazy

Poznámky

  1. V literatuře (například v databázi NK ČR) uváděno i chybné datum narození 1. října 1868.

Reference

  1. a b SOA Zámrsk, Matrika narozených 1864-1871 v České Třebové, sign.3076, ukn.126, str.187. Dostupné online
  2. a b c Českotřebovské kalendárium - srpen 2004 [online]. zpravodaj.ceskatrebova.cz [cit. 2011-11-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-06-03. 
  3. a b c d e Poslanec Buříval mrtev. Národní listy. Srpen 1929, roč. 69, čís. 217, s. 3. Dostupné online. 
  4. Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  5. KUBŮ, Eduard; ŠOUŠA, Jiří. T. G. Masaryk a jeho c.k. protivníci: Československá zahraniční akce ženevského období v zápase s rakousko-uherskou diplomacií, zpravodajskými službami a propagandou (1915–1916). [s.l.]: Karolinum Press, 2015. 368 s. Dostupné online. ISBN 9788024630823. S. 290. 
  6. Čeští poslanci na říšské radě amnestováni císařským aktem. Světozor. 11.7.1917, roč. 1916-7 (17.), čís. 47 (17.7.1917), s. 17. Dostupné online. 
  7. František Buříval [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-01]. Dostupné online. 
  8. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-01]. Dostupné online. 
  9. 1. schůze, přípis volebního soudu, ověření mandátů [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-01]. Dostupné online. 

Literatura

  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 86. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A-J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 164. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 8. sešit : Brun-By. Praha: Libri, 2007. 225-368 s. ISBN 978-80-7277-257-5. S. 355–356. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
František Buříval (1868-1929).jpg
František Buříval (1868 - 1929), Československý politik.
František Buříval.jpg
František Buříval (1917)