František Chyba

František Chyba
Narození20. února 1914
Praha, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí13. února 1942 (ve věku 27 let)
KT Mauthausen, Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Příčina úmrtípopraven
BydlištěPraha–Radotín, Kollárova 541[p. 1]
ChoťVěra Chybová, rozená Czabkevová
Rodiče
  • Václav Chyba;
  • Anna Chybová, rozená Bydlová
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

František Chyba (20. února 1914 Praha – 13. února 1942 koncentrační tábor Mauthausen)[1][2] byl za protektorátu aktivní v protiněmeckém domácím odboji. Patřil do skupiny lidí zajišťujících ilegální agenturní rádiové spojení s Londýnem a Moskvou. Jednalo se o skupinu spolupracovníků soustředěných kolem profesora Vladimíra Krajiny a sovětského zpravodajského rezidenta GRU majora letectva RNDr. Josefa Jedličky.

Život

František Chyba se narodil v Praze 20. února 1914 do rodiny Václava Chyby a jeho ženy Anny Chybové, rozené Bydlové.[3] V době protektorátní byl již ženat s Věrou Chybovou, rozenou Czabkevovou. Manželé Chybovi bydleli v Praze–Radotíně na tehdejší adrese Kollárova 541.[3][p. 1]

Na jaře 1940 vybudovali podplukovník Josef Balabán, podplukovník Josef Mašín a štábní kapitán Václav Morávek zpravodajskou ústřednu označovanou jako ON + ÚVOD (tj. Obrana národa + Ústřední vedení odboje domácího).[6] Sem plynuly nejrůznější informace vojenského, politického a hospodářského charakteru prakticky z celého území protektorátu. Na tuto ústřednu se počátkem léta 1940 přímo napojila ilegální zpravodajská odbojová skupina Julek.[6] Ta byla řízena sovětským rezidentem GRU majorem letectva RNDr. Josefem Jedličkou a jejími členy byli především bývalí pracovníci Vojenského zeměpisného ústavu (VZÚ) a Památníku národního odboje.[6] Zpravodajské informace získané skupinu Julek poskytoval Josef Jedlička jak představitelům ÚVODu (odtud pak byly dodávány do zahraničního československého ústředí v Londýně) tak i pražské rezidentuře sovětské GRU, odkud byly odesílány do centrály GRU v Moskvě).[6]

Počátkem jara 1941 dostal major RNDr. Josef Jedlička od pražského konzulátu SSSR dvě ilegální krátkovlnné radiové stanice HAR FX 10 americké výroby.[6] Jejich provoz (přesněji: radiové spojení Jedličkovy pražské rezidentury s moskevskou centrálou GRU) zahájil Josef Jedlička koncem června 1941 za pomoci radiotelegrafické skupiny, kterou za tímto účelem sestavil. Obě vysílačky fungovaly v éteru pod krycím označením Jack a Magda.[6]

Šifrování radiových depeší a jejich dešifrování prováděl pracovník Mineralogického oddělení Národního muzea Doc. RNDr. Radim Nováček.[6] Vhodná místa k vysílání jakož i bezpečnost provozu radiových stanic zajišťovali řidič Ladislav Stříbrský a zahradník Jaroslav Toufar.[6] Jedním z operátorů byl i František Chyba, který od července 1941 do září 1941 obsluhoval jednu z těchto vysílacích stanic (tu převzal od Josefa Jedličky) a pomocí ní udržoval radiový kontakt s Moskvou.[3]

V sobotu 9. října 1941 kolem 02:30 nad ránem byl na pražské Letné v konspiračním bytě klempíře Josefa Rozuma zatčen Josef Jedlička. Po zatčení Josefa Jedličky spustilo gestapo další vlnu výslechů, razií a zatýkání a to především těch osob, které byly ve spojení s Radiotelegrafickou skupinou ON – východ a s odbojovou skupinou Julek.[6] Šifrant RNDr. Radim Nováček byl zatčen 10. října 1941; radiový mechanik Jindřich Fröde pak 13. října 1941; radisté František Chyba a Otakar Batlička byli zatčeni 14. října 1941;[p. 2] Jaroslav Toufar, Ludvík Stříbrský a radista Ing. Jaroslav Kleiner byli zatčeni 16. října 1941. Kdy, kde a za jakých okolností byl zatčen elektrotechnik a radista Jiří Řanda, není známo.[6]

František Chyba byl z Malé pevnosti Terezín deportován 6. února 1942 do koncentračního tábora Mauthausen, kde byl v pátek 13. února 1942 popraven.[3][1][2]

Historický dovětek

V pátek dne 13. února 1942 bylo v KT Mauthausen popraveno celkem jedenáct Čechů. Jednalo se o vůbec první takovouto hromadnou popravu Čechů v tomto koncentračním táboře.[7] Všech jedenáct obětí bylo (za značných bolestí) přesně v tříminutových intervalech postupně usmrcováno vpichem benzinové injekce do srdeční krajiny.[8] Jejich těla byla následně zpopelněna v krematoriu uvnitř koncentračního tábora. Jejich popel byl poté vynesen v sudech a nepietně vysypán z náspu do prostoru mimo koncentrační tábor.[8]

Zde je chronologický seznam popravených Čechů:[8]

  • 15.10: Radiotelegrafista František Chyba (ve věku 27 let) z Prahy - Radotína; (v knize zemřelých uveden pod pořadovým číslem 101); (vězeňské registrační číslo 5812)
  • 15.13: Radiotelegrafista Jindřich Fröde (ve věku 41 let) z Přelouče; (vězeňské registrační číslo 5792)
  • 15.16: Otakar Batlička (ve věku 46 let); (v knize zemřelých uveden pod pořadovým číslem 103); (vězeňské registrační číslo 5817)
  • 15.19: Zahradník Jaroslav Toufar (ve věku 38 let); (vězeňské registrační číslo 5811)
  • 15.22: Klempíř Josef Rozum (ve věku 67 let) z Prahy-Bubenče; (ukrýval profesora Vladimíra Krajinu a majora letectva RNDr. Josefa Jedličku); (v knize zemřelých uveden pod pořadovým číslem 105)
  • 15.25: Student Miroslav Prokop (ve věku 21 let) z Prahy - Jinonic; (vězeňské registrační číslo 5798)
  • 15.28: Radiotelegrafista Jiří Řanda (ve věku 27 let) z Prahy - Holešovic; (v knize zemřelých uveden pod pořadovým číslem 107)[9]
  • 15.31: Ing. Jaroslav Kleiner (ve věku 37 let); (vězeňské registrační číslo 5805)
  • 15.34: Antonín Springer (ve věku 31 let) - čalounický mistr v dílnách barrandovských filmových ateliérů; (v knize zemřelých uveden pod pořadovým číslem 109)
  • 15.37: Ludvík Stříbrský (ve věku 35 let); (vězeňské registrační číslo 5797)
  • 15.40: Univerzitní profesor Radim Nováček (ve věku 36 let); (spolu s profesorem Vladimírem Krajinou vybudoval první fungující radiové spojení s Londýnem); (v knize zemřelých uveden pod pořadovým číslem 111); (vězeňské registrační číslo 5809)

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ a b V letech 1932 až 1977 se ulice jmenovala Kollárova podle evangelického kněze a básníka Jána Kollára (1793–1852). V roce 2024 se ulice jmenovala U Sanatoria a to podle restaurace Pivní sanatorium, která se v této ulici nachází.[4][5]
  2. ↑ Pramen[3] tvrdí, že přesné datum zatčení Františka Chyby se nepodařilo zjistit.[3]

Reference

  1. ↑ a b František Chyba (* 20. 2. 1914 Praha – 13. 2. 1942 KT Mauthausen, popraven) [online]. Čeští vězni v koncentračním táboře Mauthausen 1938-1945 [cit. 2024-04-26]. Vězeňské číslo: 5812; Věznění před Mauthausenem: stanný soud Praha. Dostupné online. 
  2. ↑ a b František Chyba (1914 - 1942) [online]. Raum der Namen, Mauthausen memorial [cit. 2024-04-26]. Narozen 20.2.1914 v Praha; Zemřel 13.2.1942 v KT Mauthausen. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f ČVANČARA, Jaroslav. Pátek třináctého (Žádná oběť není marná. Pokud lidé nezapomenou ...) [online]. Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR), 2014-02-01 [cit. 2024-04-26]. Paměť a dějiny, rok 2014, číslo 02, strany: 102, 103, 108. Dostupné online. 
  4. ↑ Radotínský uličník [online]. Praha 16 [cit. 2024-04-26]. Dostupné online. 
  5. ↑ U sanatoria 541/26, 153 00 Praha 16 - Radotín, Česko [online]. Mapy cz [cit. 2024-04-26]. GPS souřadnice: 49.9905758N, 14.3662103E. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d e f g h i j FLAJŠMAN, Miroslav, Ing. Mjr. RNDr. Josef JEDLIČKA - zapomenutá historie československé meteorologie a národně osvobozeneckého hnutí v době 1. a 2. světové války [online]. (www.vojzesl.cz) Sdružení přítel vojenské zeměpisné služby [cit. 2017-10-13]. Kapitola RNDr. Josef Jedlička - zapomenutá historie. Dostupné online. 
  7. ↑ ČVANČARA, Jaroslav. Pátek třináctého (Žádná oběť není marná. Pokud lidé nezapomenou…) [online]. 2014-02-01 [cit. 2015-12-01]. Příběh 20. století; 2014/02 paměť a dějiny, str. 100 až 110. Dostupné online. 
  8. ↑ a b c POLÁK, Ladislav (OK1AD); LITOMISKÝ, Jan (OK1XU). Radioamatéři, oběti okupace v letech 1939 až 1945 (historický sborník) [online]. 2015-09-08 [cit. 2015-12-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-05-29. 
  9. ↑ ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc (1939 - 1941) (Rejstřík osob: Jiří Řanda). 3., upravené vyd. Praha: Laguna (nakladatelství a vydavatelství), 2008. 253 s. záznam v databázi Národní knihovny ČR Dostupné online. ISBN 978-80-86274-81-2. S. 299. Celá trilogie obsahuje 3 svazky (1939 – 1941; 1941 – 1943; 1943 – 1945) (351 stran; 253 stran; 415 stran); toto je první z nich; (1. vydání: 1997; 2. vydání: 2003 – 2008; 3. vydání 2008). Všechna vydání: Laguna, Praha. 

Související články

Média použitá na této stránce

No portrait cs.svg
Autor: , Licence: CC BY-SA 3.0
Náhrada chybějícího (mužského) portrétu v češtině
Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of German Reich (1935–1945).svg
National flag and merchant ensign of Germany from 1935 to 1945.
Flag of Germany (1935–1945).svg
National flag and merchant ensign of Germany from 1935 to 1945.
Miroslav Prokop 1922 1942.jpg
Miroslav Prokop (1922–1942) byl za protektorátu aktivní v protiněmeckém odboji. Spolu se svým otcem Karlem Prokopem (1893 - 1943) založil ilegální organizaci „Věrný pes“. V nekomunistickém odboji Miroslav Prokop distribuoval ilegální tisk a pomáhal při radiovém vysílání depeší do Londýna. Po přepadení jinonického akcízu gestapem se Karlu Prokopovi podařilo uniknout, ale jeho syn Miroslav a manželka Emílie byli zatčeni. Miroslav Prokop prošel velmi krutými výslechy v Petschkově paláci. Byl vězněn, souzen a odsouzen k trestu smrti. Ten byl vykonán v Mauthausenu smrtící benzinovou injekcí.
Jaroslav Toufar (1903 1942).jpg
Jaroslav Toufar (* 21. dubna 1903 Stareč, okres Třebíč – 13. února 1942 koncentrační tábor Mauthausen) byl za Protektorátu Čechy a Morava zahradníkem v pražské nemocnici Pod Petřínem. Se svou manželkou Růženou Toufarovou, rozenou Kratochvílovou, bydlel v Praze III Vlašská 344/25. V domácím protiněmeckém odboji spolupracoval Jaroslav Toufar s Otakarem Batličkou (1895–1942). Společně s Ludvíkem Stříbrským (1906–1942) ukrýval materiály tajně vyvezené z Památníku odboje, které byly uskladněny v podzemních štolách pod pražským vrchem Petřín. S Ludvíkem Stříbrským (1906–1942) údajně plánoval pumový atentát na ministra Emanuela Moravce (1893–1945). Jaroslav Toufar byl zatčen 19. října 1941, do malé pevnosti Terezín byl deportován 15. listopadu 1941 a nakonec byl usmrcen v koncentračním táboře Mauthausen v pátek 13. února 1942.
Jiri Randa (1914 1942).jpg
Jiří Řanda (* 24. dubna 1914 Praha - 13. února 1942 koncentrační tábor Mauthausen) byl povoláním elektrotechnik, za Protektorátu Čechy a Morava aktivní v protiněmeckém domácím odboji. Patřil do skupiny příslušníků domácího odboje zajišťujících agenturní rádiové spojení s Londýnem a Moskvou.
Jindrich Frode (1900 1942).jpg
Jindřich Fröde (* 24. prosince 1900 Žamberk – 13. února 1942 koncentrační tábor Mauthausen) byl povoláním hodinář a radiotechnik. Od roku 1924 bydlel v Přelouči, kde byl též zaměstnán u místní firmy Radiotechna Přelouč. Členem ilegální skupiny Julek, která se vytvořila kolem sovětského rezidenta majora letectva RNDr. Josefa Jedličky (* 9. září 1897 Budapešť – 30. června 1942 Praha), se Jindřich Fröde stal začátkem roku 1941. Ilegální skupina Julek byla napojena na Ústřední vedení odboje domácího (ÚVOD). Jindřich Fröde byl opravářem poškozených radiostanic a také se účastnil vysílání Jedličkovy ilegální stanice Magda. Josef Jedlička byl zatčen gestapem v sobotu 9. října 1941. V souvislosti s jeho zatčením byl 13. října 1941 zatčen i Jindřich Fröde, který byl vězněn zprvu v Kolíně, pak v Praze. Z německé policejní věznice v Praze na Pankráci byl 15. listopadu 1941 přemístěn do věznice v Malé pevnosti Terezín a odtud pak do koncentračního tábora Mauthausen, kde byl usmrcen v pátek 13. února 1942.
Ludvik Stribrsky (1906 1942).jpg
Ludvík Stříbrský (* 9. září 1906 Kněževes – 13. února 1942 koncentrační tábor Mauthausen) bydlel za Protektorátu Čechy a Morava na adrese Praha 3, Maisnerova 8. V roce 1939 se podílel na odvozu tajných materiálů z Památníku odboje na Žižkově. Tyto materiály byly následně ukryty v podzemních štolách pod pražským vrchem Petřín. S Jaroslavem Toufarem (* 21. dubna 1903 Starec, okres Třebíč – 13. února 1942 v 15.19 hodin koncentrační tábor Mauthausen) údajně plánoval pumový atentát na protektorátního ministra Emanuela Moravce (* 17. dubna 1893 Praha – 5. května 1945 Praha). Ludvík Stříbrský byl zatčen 19. října 1941. Z německé policejní věznice v Praze na Pankráci byl 15. listopadu 1941 deportován do Malé pevnosti Terezín a odtud pak byl převezen do koncentračního tábora Mauthausen, kde byl usmrcen v pátek 13. února 1942.
Otakar Batlicka (1895 1942).jpg
Otakar Batlička (* 12. března 1895 Královské Vinohrady, Praha – 13. února 1942 koncentrační tábor Mauthausen) byl za Protektorátu Čechy a Morava zapojen do protiněmeckého odporu jako spolupracovník sovětského rezidenta majora letectva RNDr. Josefa Jedličku (* 9. září 1897 Budapešť – 30. června 1942 Praha). Koncem června 1941 zahájil Josef Jedlička provoz dvou ilegálních radiových stanic s krycím označením Jack a Magda. Právě při zajišťování obsluhy radiostanice Magda se od července 1941 střídal Otakar Batlička s Františkem Chybou (* 20. února 1914 – 13. února 1942 koncentrační tábor Mauthausen) a Bohumilem Bachurou (* 20. prosince 1894, Lom – 27. ledna 1945, Malá pevnost Terezín). Josef Jedlička byl zatčen gestapem v sobotu 9. října 1941. V souvislosti s jeho zatčením byl 14. října 1941 zatčen i Otakar Batlička. V koncentračním táboře Mauthausen, kam byl nakonec deportován, byl v pátek 13. února 1942 Batlička usmrcen benzínovou injekcí vpíchnutou do srdce.
Josef Rozum (1874 1942).jpg
Josef Rozum (* 31. března 1874 Rychnov nad Kněžnou – 13. února 1942 koncentrační tábor Mauthausen) byl povoláním klempíř. Se svojí manželkou Kateřinou Rozumovou (rozenou Karfreitagovou) bydlel na adrese: Praha 7, Nad Královskou oborou 147/25. Josef Rozum od konce dubna 1941 ukrýval docenta Vladimíra Krajinu (1905–1993) a majora letectva RNDr. Josefa Jedličku (1897–1942). Josef Rozum byl zatčen ve večerních hodinách dne 8. října 1941. Dne 19. ledna 1942 byl v nepřítomnosti odsouzen německým stanným soudem v Praze na Pankráci k trestu smrti. Z policejní věznice v Malé pevnosti Terezín byl 6. února 1942 deportován do koncentračního tábora Mauthausen, kde byl zavražděn v pátek 13. února 1942.
Antonin Springer (1909 1942).jpg
Antonín Springer (* 1909–1942) byl za protektorátu členem jinonické odbojové skupiny. Pomáhal radiotelegrafistům z jinonického akcízu při přemisťování ilegální radiostanice Sparta a poskytl několikrát svůj domek v pražských Hlubočepích jako místo pro navázání nelegálního radiového spojení s československou exilovou vládou v Londýně. Snímek pořízen před jeho zatčením 4. října 1941.
Jaroslav Kleiner (1904 1942).jpg
Ing. Jaroslav Kleiner (* 15. února 1904 Lužná u Rakovníka – 13. února 1942 koncentrační tábor Mauthausen) byl za Protektorátu Čechy a Morava povoláním a funkcí vedoucím technického provozu Českého rozhlasu. Se svojí manželkou Antonií Kleinerovou, rozenou Steinitzovou (Štainicovou) (* 23. března 1901 Praha – 23. srpna 1982 Praha) byl ženatý od roku 1927. Jaroslav Kleiner údajně disponoval informacemi o akci německého emigranta Ing. Rolfa Formise. Ten na přelomu let 1934/1935 ilegálně vysílal z hotelu Záhoří u Štěchovic a byl zavražděn Heydrichovými agenty. Za německé okupace Čech, Moravy a Slezska se Ing. Jaroslav Kleiner zapojil do řad protiněmeckého odboje jako vrcholný představitel Ústředního vedení odboje domácího (ÚVOD), také úzce spolupracoval s docentem Vladimírem Krajinou (1905–1993), JUDr. Rudolfem Marešem (1909–1944) a majorem letectva RNDr. Josefem Jedličkou (* 9. září 1897 Budapešť – 30. června 1942 Praha). Jaroslav Kleiner byl zatčen gestapem 16. října 1941 a dne 19. ledna 1942 byl v nepřítomnosti odsouzen německým stanným soudem k trestu smrti. Do koncentračního tábora Mauthausen byl deportován 6. února 1942. Tam byl usmrcen v pátek 13. února 1942. Jeho manželka Antonie Kleinerová věznění v nacistických káznicích přežila a konce druhé světové války se dožila. Po komunistickém puči v Československu v únoru 1948 byla zatčena a v procesu s JUDr. Miladou Horákovou (1901–1950) byla odsouzena k doživotnímu trestu odnětí svobody.
Mineralog.Radim.Novacek.(1905-1942).gif
Radim Nováček (* 21. března 1905 v Ústí nad Orlicí – 13. února 1942 v KT Mauthausen) byl významným českým prvorepublikovým mineralogem, vysokoškolským pedagogem, publikujícím odborníkem a účastníkem protiněmeckého odboje za druhé světové války. Přispěl k širšímu uplatnění chemie ve výzkumu nerostů a hornin.