František Deym ze Stříteže (voják)

František starší Deym ze Stříteže
Rodový erb
Narození	5. října 1804 Nové Zámky Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	16. února 1872 (ve věku 67 let) Lesencetomaj Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Povolání	voják
Choť	(1836) Ludmila Antonie z Waldstein-Wartenbergu (1815–1847)
Děti	Ferdinand Deym ze Stříteže František Deym ze Stříteže
Rodiče	Jan Nepomuk František Deym ze Stříteže a Marie Gabriela ze Schaffgotsche
Příbuzní	Ferdinand Arnošt z Valdštejna-Vartenberka (tchán)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Deym starší ze Stříteže (německy Franz Deym d. ä. von Stritež; 5. října 1804 Nové Zámky – 16. února 1872 Lesencetomaj) byl česko-rakouský šlechtic, polní podmaršál c. k. armády, jeden z generálů císařských vojsk během maďarské revoluce v letech 1848–1849. Pocházel ze starého českého hraběcího rodu Deymů ze Stříteže.

Narodil se jako syn Jana Františka z hraběcího rodu Deyma ze Stříteže (1769-1832) s vojenskou tradicí. František jako šestnáctiletý vstoupil do armády. Sloužil u několika jezdeckých císařských pluků a v roce 1844 se stal v Uhrách plukovníkem 9. husarského pluku cara Mikuláše I. V tomto pluku později sloužili také generálové András Gáspár a Lajos Kazinczy. Na základě dohody mezi uherským a rakouským ministerstvem války se červenci 1848 pod velením Deyma přesunul do sídla husarů v Uhersku. Dne 3. září byl povýšen na generálmajora. Husarský pluk č. 9 bojoval na straně maďarské ústavy, takže po útoku chorvatského bána Jelačiće Deym raportoval rakouskému ministerstvu války.

Poté byl přidělen jako velitel brigády v haličském sboru generála Františka Jindřicha Šlika. Zúčastnil se bitev Šlikova sboru u Košic a Tokaje. 5. února 1849 v bitvě u Braniska velel císařským oddílům bránících průsmyk. Po prohrané bitvě se se svou jednotkou stáhl do Košic a poté se se Šlikovým vojskem připojil k hlavním silám vedeným Alfrédem z Windisch-Grätze. Zúčastnil se bitvy u Kápolny a poté 28. února byla v jezdecké bitvě u Mezőkövesdu jeho brigáda poražena husarským plukem vedeným Andrásem Gáspárem. Kvůli této porážce byl zbaven funkce brigádního velitele.

Dalších bitev v Uhersku se již neúčastnil. Přesto, že byl nahrazen, zachoval si přízeň nadřízených a po porážce Maďarů ve válce za nezávislost byl oceněn několika poctami.

Od srpna 1849 byl velitelem brigády v Lublani a od roku 1850 se stal vojenským guvernérem města. V roce 1852 byl povýšen na polního podmaršála a velitele divize na chorvatském velitelství.

V roce 1855 odešel do ústraní a zbytek života strávil na svém statku v Lesencetomaji.

Oženil se v říjnu 1836 v Mnichově Hradišti s hraběnkou Ludmilou Antonií z Valdštejna-Wartenbergu (1815–1847). Z manželství se narodilo pět dětí:

• 1. Ferdinand (21. 6. 1837 – 9. 2. 1900), svobodný a bezdětný^[1]
• 2. František (23. 8. 1838 Nové Zámky – 3. 9. 1903 Eckersdorf), manž. 1870 Marie Anna ze Schlabrendorfu (29. 3. 1852 Vratislav – 26. 5. 1919 Nové Zámky)^[2]
• 3. Gabriela (20. 8. 1839 Ciacova – 28. 9. 1920 Bożków), manž. 1859 hrabě Vilém z Magni (2. 4. 1828 Bożków – 23. 1. 1888 tamtéž)^[3]
• 4. Ludmila (9. 1. 1842 Lugoj – 19. 7. 1925 Miszla), manž. 1858 baron Ferdinand Géza Inkey de Pallin (11. 6. 1829 Rasinja – 22. 11. 1891 Opatija)^[4]
• 5. Marie (24. 2. 1847 Vídeň – 18. 12. 1878 Velké Kunětice), manž. 1865 hrabě Evžen Larisch-Mönnich (18. 2. 1835 Fryštát – 14.12. 1880 Benátky)^[5]

• Čtení a modlitební kniha pro vojáky. Kluž-Napoca, 1833.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Franz Deym na maďarské Wikipedii.

• Hrob Františka Deyma v Lesencetomaji