František Fajtl

genpor. František Fajtl
Generálporučík František Fajtl
Narození	20. srpna 1912 Donín Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	4. října 2006 (ve věku 94 let) Praha Česko Česko
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Národnost	Češi
Choť	Hana Fajtlová
Děti	Jitka Režná-Fajtlová
Vojenská kariéra
Hodnost	Generálporučík[1][2]
Doba služby	1933–1949
Sloužil	Československo
Složka	Československá armáda
Jednotka	Royal Air Force
Války	Druhá světová válka
Vyznamenání	Řád Bílého lva za vítězství 4x Československý válečný kříž 1939 Záslužný letecký kříž Řád Slovenského národního povstání I. třídy Řád rumunské koruny 4. třídy Řád čestné legie 5. třídy Řád Milana Rastislava Štefánika 3. třídy Řád Bílého lva 3. třídy Kříž obrany státu ministra obrany České republiky
multimediální obsah na Commons

Generálporučík František Fajtl (20. srpna 1912 Donín^[3] – 4. října 2006 Praha) byl československý stíhací pilot bojující za druhé světové války v řadách Royal Air Force od roku 1940 a od roku 1944 v československých leteckých jednotkách nasazených proti nacistickému Německu v Slovenském národním povstání a Bitvě o Ostravu.^[4]

František Fajtl je nositelem nejvyššího státního vyznamenání České republiky, Řádu Bílého lva, Řádu Milana Rastislava Štefánika a britského Distinguished Flying Cross. V anketě Největší Čech, kterou Česká televize uspořádala v roce 2005, se umístil na 91. místě. V květnu 2008 mu byla na rodném domě odhalena pamětní deska.^[5] Po Fajtlovi je pojmenováno letiště ve Slaném, obchodní akademie v Lounech^[5] a Základní a Mateřská škola v Praze 9 Letňanech a ulice v obci Peruc.

František Fajtl se narodil 20. srpna 1912 v Doníně na Lounsku v domě čp. 70. Jeho otcem byl zedník František Fajtl, matkou Marie Fajtlová, roz. Prošková, spolu měli ještě dvě dcery Antonii (nar. 1908) a Annu (nar. 1910). Obecnou školu navštěvoval František ve Vrbně nad Lesy, měšťanskou školu pak navštěvoval v Peruci a poslední rok v Lounech. Po dokončení základního vzdělání nastoupil v září 1928 na studia na Českou obchodní akademii v Teplicích, kde ho vyučoval mj. i Volfgang Jankovec, jenž za okupace působil v českém domácím odboji. Ve stejném ročníku teplické akademie jako Fajtl studovali i další dva pozdější váleční letci – Antonín Zimmer a Pavel Kohn. Spolu s nimi Fajtl 24. června 1932 úspěšně složil maturitní zkoušku. Následoval povinný odvod k výkonu základní vojenské služby.

Základní vojenskou službu vykonal František Fajtl u pěchotních vojsk. 1. října 1932 narukoval k mosteckému 9. pěšímu pluku Karla Havlíčka Borovského, odkud byl poslán do Školy na důstojníky pěšího vojska v záloze u vršovické 1. divize. Shodou okolností tam vojínu-frekventantovi Fajtlovi dělal velitele světnice četař-aspirant Alois Kříž, jenž později, za dob okupace, kolaboroval s nacistickým režimem, za což byl po válce popraven. Důstojnickou školu dokončil František Fajtl s prospěchem „velmi dobrý“ jako 38. nejlepší z 192 frekventantů. Pak působil nejprve u východoslovenského 11. horského praporu v Bardejově, poté u 4. horského pěšího pluku v Sabinově. Přišla i první povýšení, základní vojenskou službu 16. září 1933 končil již v hodnosti četaře-aspiranta.

Ke konci základní vojenské služby se rozhodl pro kariéru vojáka z povolání. Dne 1. září 1933 byl přijat na Vojenskou akademii, první rok absolvoval v Hranicích, druhý rok na leteckém učilišti v Prostějově. Maďarský jazyk Františka Fajtla v hranické akademii učil major Ludvík Svoboda, Fajtlovým učitelem letecké navigace v Prostějově byl štábní kapitán letectva Jan Pernikář, později také působící v RAF. V Prostějově Fajtl také poprvé vzlétl, bylo to 29. srpna 1934 na dvouplošníku Letov Š-218.31 s rotmistrem Antonínem Hamplem.

V létě 1939 odešel do Polska, bojoval ve Francii a od roku 1940 ve Velké Británii. Je jedním z několika desítek Čechoslováků, kteří aktivně bojovali v bitvě o Británii. Působil jako stíhací pilot bojující za druhé světové války v řadách Royal Air Force. V květnu 1942 byl sestřelen nad severní Francií, poblíž městečka Hardifort u Saint-Omer. Přes Vichistickou Francii a Španělsko se vrátil zpět na Britské ostrovy. Po návratu působil na britské letecké základně na Orknejích. Od podzimu 1943 byl velitelem československé 313. stíhací perutě RAF.^[5] Od roku 1944 působil v leteckých jednotkách v SSSR na východní frontě. Byl velitelem Prvního československého samostatného stíhacího leteckého pluku.^[4] V roce 1944 se účastnil Slovenského národního povstání.^[5] V roce 1945 přistál na letišti Kbely. Po komunistickém převratu byl propuštěn z armády, zatčen a bez soudu 1,5 roku vězněn v táboře nucené práce na Mírově společně s dalšími piloty Františkem Weberem nebo Ottou Hrubým.^[6] Po propuštění pracoval jako účetní stavebního podniku v Lounech.^[5] V roce 1964 byl částečně rehabilitován, plné rehabilitace se dočkal až po pádu komunismu, kdy byl povýšen na generála.^[5] Byl účastníkem mnoha besed pro veřejnost, žáky i studenty a také pravidelným přednášejícím na každoročních setkáních studentů a pracovníků ČVUT s letci RAF organizovaných po listopadu 1989 Masarykovou akademií práce, strojní společností na ČVUT v Praze a Evropským hnutím v ČR ve velké posluchárně 256 v Dejvicích. Zemřel v Praze 4. října 2006.

František Fajtl je autorem několika autobiografických knih, některé motivy těchto literárních vzpomínek byly využity ve filmu Tmavomodrý svět.^[7]

• 1. ledna 1933 – svobodník
• 1. května 1933 – desátník
• 16. září 1933 – četař-aspirant
• 1. července 1935 – poručík
• 1. května 1940 – nadporučík
• 28. října 1941 – kapitán
• 1. května 1943 štábní kapitán
• 7. března 1945 – major
• 7. května 1946 – podplukovník
• 1. července 1964 – plukovník
• 1. května 1990 generálmajor v. v.
• 8. května 2002 – generálporučík v. v.^[8][9]

• 5. pozorovací letka leteckého pluku 2
• 63. zvědná letka

• CIC Avord
• CIC No. 6 Chartres
• ELD Chartres (18. května 1940 – 27. května 1940)
• Groupe de Chasse III./9 (27. května 1940 – 6. června 1940)
• Groupe de Chasse III./7 (6. června 1940 – 17. června 1940)
• Groupe de Chasse I./6 (17. června 1940 – 20. června 1940)

• 310. československá stíhací peruť (6. srpna 1940 – 17. srpna 1940)
• No. 6 O.T.U. (17. srpna 1940 – 10. září 1940)
• 1. stíhací peruť (10. září 1940 – 25. září 1940)
• 17. stíhací peruť (25. září 1940 – 24. ledna 1941)
• 17. stíhací peruť (1. dubna 1941 – 27. května 1941)
• 313. československá stíhací peruť (27. května 1941 – 27. dubna 1942), (velitel A letky: 15. prosince 1941 – 27. dubna 1942)
• 122. stíhací peruť „Bombay“ (velitel perutě, 27. dubna 1942 – 5. května 1942)
• československý styčný důstojník u 11. skupiny stíhacího letectva (září 1942)
• československý styčný důstojník u 10. skupiny stíhacího letectva (2. října 1942 – 15. května 1943)
• velitel základny v Church Stanton (do 28. června 1943)
• velitel základny v Skeabre (28. června 1943 – 22. září 1943)
• velitel základny v Ibsley (22. září 1943 – 24. září 1943)
• 313. československá stíhací peruť (velitel perutě, 24. září 1943 – 31. ledna 1944)

• První samostatná stíhací peruť (1. února 1944 – 22. května 1944), (velitel perutě: 1. února 1944 – 22. května 1944)
• 128. československá samostatná stíhací letecká peruť (22. května 1944 – 15. června 1944), (velitel perutě : 22. května 1944 – 15. června 1944)
• 1. československý samostatný stíhací pluk „Zvolenský“ (15. června 1944 – 14. května 1945), (velitel pluku: 15. června 1944 – 14. května 1945)

• Letov Š-328
• Aero A-100
• B-71
• Avia B-534
• Morane Saulnier M.S.406C.1
• Marcel Bloch M.B.151C.1
• Hawker Hurricane Mk.I (P3788, YB-X; V6553, YB-J; P3894, YB-V)
• Hawker Hurricane Mk.IIA
• Supermarine Spitfire Mk.VB (BM210, MT-F; MB117, RY-A; MB127, RY-F)
• Lavočkin La-5FN-UTI
• Lavočkin La-5FN
• Lavočkin La-7

• 1+3 jistě
• 1+1 poškozeno

• 1941–1943 – 2× Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem
• Řád Bílého lva za vítězství
• 1942–1945 – 4× Československý válečný kříž
• 1942 – Záslužný letecký kříž (DFC – Distinguished Flying Cross)
• 1945 – Řád Slovenského národního povstání 1. třídy
• 1947 – Řád rumunské koruny 4. třídy
• 1994 – Řád čestné legie 5. třídy
• 1991 – Řád Milana Rastislava Štefánika 3. třídy
• 2004 – Řád Bílého lva 3. třídy
• 2008 – Kříž obrany státu ministra obrany České republiky
• Československá medaile za zásluhy I. stupeň
• Hvězda 1939–1945
• Evropská hvězda leteckých osádek
• Řád partyzánské hvězdy 1. třídy
• Medaile za vítězství nad Německem ve Velké vlastenecké válce 1941–1945
• Řád rudé hvězdy (ČSSR)
• Řád rudé zástavy (ČSSR)
• Pamětní medaile československé armády v zahraničí^[10][9]

Autobiografie

• 1944 Letecké povídky, Londýn
• 1947 Přítel mraků: Českoslovenští stíhači v Británii, Praha, Toužimský a Moravec (2. vydání, 1991, Praha, Toužimský a Moravec, ISBN 80-900137-1-6)
• 1947 Sestřelen: Z deníku stíhacího letce, Praha, Naše vojsko (10. upravené vydání, 2002, Praha, Ostrov, pod názvem: Sestřelen: drama československého válečného stíhače, který se nevzdal, ISBN 80-86289-24-9)
• 1974 První doma, Praha, Naše vojsko (2. vydání, 1980, Praha, Naše vojsko)
• 1980 Vzpomínky na padlé kamarády, Praha, Mladá fronta (2. upravené vydání, 1991, Praha, Horizont, ISBN 80-7012-052-5)
• 1984 Podruhé doma, Praha, Naše vojsko
• 1987 Boje a návraty, Praha, Naše vojsko (2. upravené a přepracované vydání, 2000, Praha, Ostrov, pod názvem: Pouta nebes : (Boje a návraty), ISBN 80-86289-05-2)
• 1991 Létal jsem s třistatřináctkou, Praha, Naše vojsko
• 1993 Dva údery pod pás, Praha, Dita (ISBN 80-901214-4-6)
• 1994 Hrdina století: Příběh beznohého válečného stíhače RAF Douglase Badera, Praha, Naše vojsko (1. vydání, 1994, Praha, Naše vojsko, ISBN 80-206-0418-9)
• 2000 Z Donína do oblak: vzpomínky válečného letce na dětství a mládí, Louny, Městská knihovna Louny (2. vydání, 2008, Praha, Ostrov, ISBN 978-80-86289-60-1)

Autobiografie (audioknihy):

• 1987 Boje a návraty, Praha, Knihovna a tiskárna pro nevidomé K. E. Macana, čte Jiří Kadlec (2 zvukové desky /16:39:13/ digital, MP3)
• 1995 První doma, Praha, Knihovna a tiskárna pro nevidomé K. E. Macana, čte Richard Honzovič (1 zvuková deska /12:50:36/ digital)
• 2013 Sestřelen, Praha, Radioservis, čte Jiří Ornest (1 zvuková deska /3 hod., 55 min./ digital, MP3)

Další dílo (edice):

• 1985 Vild, Miroslav: Osud byl mým přítelem – zpracováno F. Fajtlem podle rukopisné pozůstalosti, Praha, Naše vojsko (2. vydání, 1988, Praha, Naše vojsko)
• 1990 Zdráhala, Richard: Válčil jsem v poušti – zpracováno F. Fajtlem podle rukopisné pozůstalosti, Praha, Naše vojsko (ISBN 80-206-0048-5)
• 1992 Fajtl, František: 50 let od tragické smrti generálmajora in memoriam Aloise Vašátka a českoslovenští letci na západní frontě, Katalog výstavy, Čelákovice 20. června – 6. září 1992, Čelákovice, Městské muzeum
• 1992 Fajtl, František: Generál nebe – podle vyprávění čs. válečného stíhače Františka Peřiny a jeho manželky Anny, Praha, Naše vojsko (2. upravené vydání – dotisk, 2010, Praha, Ostrov, ISBN 80-86289-22-2)
• 1997 Fajtl, František: Velel jsem stíhačům – podle pamětí generála Karla Mrázka, Cheb, svět křídel (ISBN 80-85280-47-7)

Překlad:

• 1993 Van Eyck, Manuel F.: Zemřeli jsme pro Anglii: piloti 310., 312. a 313. československé perutě, kteří bojovali a zemřeli pro Anglii, Praha, Naše vojsko (ISBN 80-206-0321-2)

28. května 2004 v 11:00 hod. odhalil bustu Edvarda Beneše při příležitosti 120. výročí narození prezidenta Dr. Edvarda Beneše. Slavnostní akt proběhl na nádvoří Hotelu Růže v Českém Krumlově za účasti dalších veteránů 2. světové války (např. gen. František Peřina, plk. JUDr. Lubomír Úlehla, plk. Milan Malý, plk. Ing. Jan Horal, MBE, genmjr. Jiří Hartman, DFC).^[11][12]

V polovině července roku 2004 navštívil Český Krumlov prezident Václav Klaus při příležitosti jím zaštítěného Mezinárodního hudebního festivalu. Ubytoval se v Hotelu Růže, kde položil k bustě (za přítomnosti F. Fajtla a dalších válečných veteránů) květiny.^[13]

• KÝROVÁ, Zuzana: Život generálporučíka Františka Fajtla. Vedoucí práce PhDr. Roman Kodet, Ph.D. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni. Fakulta filozofická. Katedra historických věd, 2015. 64 s. Dostupné online
• RAJLICH, Jiří. Generál Fajtl : slovem historika, rodiny a objektivem fotografů. Cheb: Svět křídel, 2012. 863 s. ISBN 978-80-87567-12-8. 
• Šorel, Václav; Kocián, Michal [ilustrace]; Kolmann, Petr [kresby]: Generál Fajtl: unikátní pocta československému hrdinovi, Praha, XYZ, 2013, ISBN 978-80-7388-648-6
• GÁLIS, Radek. Moje stoleté Československo. České Budějovice: Radek Gális ve spolupráci s nakladatelstvím Eliška Štěpánová – Měsíc ve dne, 2018. ISBN 978-80-907024-8-6.
• MARTÍNEK, Jiří. Rodné domy v Čechách, na Moravě, ve Slezsku. Praha: Olympia, 2010. s. 65–66. ISBN 978-80-7376-202-5

• Obrázky, zvuky či videa k tématu František Fajtl na Wikimedia Commons
• Osoba František Fajtl ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Fajtl
• Životopis na tmavomodrysvet.cz
• Životopis na vojsko.net
• František Fajtl na www.valka.cz
• Rozhovor u příležitosti udělení Řádu Bílého lva
• František Fajtl na Nekrolog.cz
• František Fajtl na portálu Paměť národa
• František Fajtl na Kinoboxu
• LUKEŠOVÁ, Hanka: František Fajtl. Výběr kulturních výročí 2016 [online]. Ústí nad Labem: Severočeská vědecká knihovna, 2016, XLV(2), 1–4 [cit. 2022-10-12]. ISSN 1803-6953. (Obsahuje bibliografii.)

Filmové záznamy

• (česky) Pohřeb Františka Fajtla 13. října 2006 Archivováno 2. 2. 2007 na Wayback Machine. – záznam přímého přenosu