František Faltus

Prof. Ing. Dr. František Faltus, DrSc.
Narození5. ledna 1901
Rakousko-Uhersko Vídeň, Rakousko-Uhersko
Úmrtí6. října 1989
Československo Praha, Československo
Národnostčeská
Alma materVysoká škola technická ve Vídni
PracovištěWaagner-Biro, Škodovy závody, ČVUT v Praze
Oborysvařování, ocelové konstrukce a mosty
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Faltus (5. ledna 1901, Vídeň6. října 1989, Praha)[1] byl konstruktér a znalec v oboru ocelových konstrukcí, mostů a svařování, zakládající člen Mezinárodního sdružení pro mosty a konstrukce (IABSE), člen korespondent ČSAV.[2]

Biografie

Narodil se ve Vídni v české rodině 5. ledna 1901. Po studiu na Vysoké škole technické ve Vídni nastoupil v roce 1923 do mostárny Waagner-Biro ve Vídni, kde působil tři roky a mj. se podílel na návrhu ocelového mostu přes Dunajský kanál ve Vídni. V roce 1926 obhájil dizertační práci s názvem Příspěvek k řešení staticky neurčitých konstrukcí. Od 1. března 1926 působil jako konstruktér v Oddělení stavby mostů ve Škodových závodech v Plzni. Proslul zde projekty mostních konstrukcí, které přinášely do té doby novinku – technologii svařování.[3] Podle jeho návrhu vznikl v roce 1931 celosvařovaný příhradový ocelový most v areálu Škodovky, největší ve své době, a v roce 1933 silniční most přes Radbuzu v Plzni (dnešní Tyršův most). Od roku 1945 působil jako profesor na ČVUT v Praze na Vysoké škole inženýrského stavitelství. Spoluobnovil První ústav mostního stavitelství, později Ústav ocelových konstrukcí a katedra ocelových konstrukcí. Působil jako vedoucí Katedry ocelových konstrukcí v letech 1946–1970, zavedl strukturovanou výuku. Byl členem stálého výboru Mezinárodního sdružení pro mosty a konstrukce v Curychu. Zemřel v Praze 6. října 1989.[4][5]

Významné stavby a konstrukce

František Faltus se podílel na vzniku mnoha konstrukcí ať již jako autor, spoluautor či jako konzultant.[4][6]

  • most ve Škodových závodech (1931), v době vzniku nejdelší celosvařovaný příhradový ocelový most na světě s rozpětím 49,6 m[7][8]
  • Tyršův most v Plzni (1933), první a tehdy nejdelší zcela svařovaný obloukový most na světě s rozpětím 50,6 m[9][10]
  • Štefánikův most v Praze (1951)[zdroj?]
  • svařovaná konstrukce těžké kovárny v NHKG v Kunčicích
  • hangár v Praze – Ruzyni
  • tlaková nádoba pro JE A1 v Jaslovských Bohunicích na Slovensku
  • Žďákovský most (1964)

Odborná literatura

  • Svařované konstrukce příhradové (1947)
  • Americké ocelové mosty (1949)
  • Mostní stavitelství (1949)
  • Prvky ocelových konstrukcí (1951)
  • Příručka svařování (1953)
  • Ocelové konstrukce pozemního stavitelství (1960)
  • Plnostěnné ocelové mosty trámové (1965)
  • Ocelové mosty, příhradové, obloukové a visuté (1971)
  • Spoje s koutovými svary (1981)
  • Skripta
    • Stabilita lomených prutů namáhaných na vzpěr – stabilita příhradových rámových rohů
    • Prvky ocelových konstrukcí
  • a další, u mnohých publikací byl spoluautorem

Odkazy

Reference

  1. FALTUS František 5.1.1901-6.10.1989 – Personal. biography.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2023-01-17]. Dostupné online. 
  2. vondrand. ČVUT v Praze – František Faltus [online]. ČVUT, rev. 2006-02-14 [cit. 2013-01-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-07-02. 
  3. CWS ANB: Počátky svařování ve Škodových závodech. www.cws-anb.cz [online]. [cit. 2024-03-25]. Dostupné online. 
  4. a b ZÁZVORKA, Petr. František Faltus. Stavebnictví. 08. 2012, roč. VI, čís. 8/2012, s. 14–16. ISSN 1802-2030. 
  5. PECHAR, Jiří. František Faltus. Inženýrské stavby. 11-12 1985, roč. 33, čís. 11–12, s. 717. 
  6. STUDNIČKA, Jiří; ROTTER, Tomáš. Čtyřicet let Žďákovského mostu. Stavebnictví. 06. 2007, čís. 06/2007. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-08. ISSN 1802-2030.  Archivováno 8. 12. 2014 na Wayback Machine.
  7. František Faltus | Architekti | Plzeňský architektonický manuál. pam.plzne.cz [online]. [cit. 2023-01-17]. Dostupné online. 
  8. CWS ANB: Počátky svařování ve Škodových závodech. www.cws-anb.cz [online]. [cit. 2023-01-17]. Dostupné online. 
  9. Tyršův most | Objekty | Plzeňský architektonický manuál. pam.plzne.cz [online]. [cit. 2023-01-17]. Dostupné online. 
  10. ENCYKLOPEDIE MOSTŮ -- PLZEŇ. web.archive.org [online]. 2020-07-27 [cit. 2024-03-25]. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“