František Ferdinand Khünburg

Jeho knížecí Milost František Ferdinand hrabě Khünburg
18. arcibiskup pražský 6. primas český
Předchůdce	Jan Josef Breuner
Nástupce	Daniel Josef Mayer z Mayernu
Znak
Svěcení
Kněžské svěcení	9. dubna 1689
Osobní údaje
Datum narození	5. února 1649 nebo 5. února 1651
Místo narození	Mossa u Gorice Itálie Itálie
Datum úmrtí	7. srpna 1731
Místo úmrtí	Praha
Místo pohřbení	katedrála svatého Víta
Vyznání	římskokatolické
Rodiče	Jan Bedřich z Khüenburgu a Johana de Guzmán de Silva
Příbuzní	Jan Josef z Khüenburgu (sourozenec)
Povolání	Římskokatolický duchovní
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Ferdinand hrabě Khünburg (také Küenburg, Khuenburg, Kuenburg nebo Kienburg; 5. února 1651 Mossa u Gorice – 7. srpna 1731 Praha) byl biskup v Lublani a arcibiskup pražský.

Původně byl kanovníkem v Salcburku, poté působil jako biskup v Lublani (1701–1711), kde se zasloužil o výstavbu lublaňské katedrály sv. Mikuláše.

Do úřadu pražského arcibiskupa byl císařem nominován brzy po smrti svého předchůdce, již 14. dubna 1710, ale svého stolce se v Praze ujal se značným zpožděním teprve 10. dubna roku 1714, protože v té době panoval strach z morové epidemie. Z titulu tohoto úřadu založil řád celestinek (1710) a řád sester alžbětinek (1719), především pro službu nemocným a trpícím. Korunoval císaře Karla VI. českým králem (1723), měl i významný podíl na kanonizaci sv. Jana Nepomuckého (1729). Bojoval za rekatolizaci země a proti protestantismu, zejména ve východních Čechách. V roce 1732 prosadil v Čechách podřízení poustevníků nově ustanovenému bratrstvu ivanitů, kterému pak Marie Terezie zakázala přijímat nové členy, Josef II. pak roku 1782 bratrstvo patentem zrušil a poustevnický život zakázal.^[1]

V roce 1678 koupil od Přehořovských z Kvasejovic Mladou Vožici, kterou v letech 1681–1717 rozšířil nákupem dalších menších statků, čímž mezi Táborem a Benešovem vytvořil velké panství. Na nově získaných statcích nechal postavit barokní zámek v Miličíně (již neexistující). V letech 1691–1718 byl dočasně také majitelem panství Horní Cerekev, kde nechal tvrz přestavět na zámek. V roce 1720 vytvořil z Mladé Vožice rodinný fideikomis, který po jeho smrti zdědil prasynovec František Josef (1714–1793), pokračovatel české linie rodu Küenburgů.

Byl donátorem 1. kaple poutní cesty od pražské Lorety na Hradčanech do kláštera v Hájku. Kaple byly postaveny v letech 1720–1724 a renovovány v 90. letech 20. století. Arcibiskupský statek Kojetín na střední Moravě vyměnil za Dolní Břežany u Prahy, kde dal starší zámek s parkem adaptovat na letní rezidenci pražských arcibiskupů, která sloužila až do roku 1945.

Městu Rožmitál dal potvrdit privilegia a mýto a byl donátorem farního kostela Povýšení svatého Kříže.^[2]

• France M. Dolinar - Kurt A. Huber heslo "Khuenburg" in Erwin Gatz, Die Bischöfe des Heiligen Römischen Reiches 1648-1803. ISBN 3-428-06763-0, str. 244–245
• Kettner Jiří, Dějiny pražské arcidiecéze v datech, Praha, Zvon 1993, ISBN 80-7113-079-6, s. 190-191.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu František Ferdinand z Küenburgu na Wikimedia Commons
• Kuenburg ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích
• Záznam o pohřbu v matrice na stránkách Archivu Hlavního města Prahy
• Franz Ferdinand von Kuenburg na catholic-hierarchy.org

Předchůdce: Jan Josef Breuner

18. arcibiskup pražský 1713–1731

Nástupce: Daniel Josef Mayer z Mayernu