František Ferdinand Khünburg

Jeho knížecí Milost František Ferdinand hrabě Khünburg
18. arcibiskup pražský 6. primas český
Předchůdce	Jan Josef Breuner
Nástupce	Daniel Josef Mayer z Mayernu
Znak
Svěcení
Kněžské svěcení	9. dubna 1689
Osobní údaje
Datum narození	5. února 1651
Místo narození	Mossa u Gorice Itálie Itálie
Datum úmrtí	7. srpna 1731 (ve věku 80 let)
Místo úmrtí	Praha
Vyznání	římskokatolické
Povolání	Římskokatolický duchovní
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Ferdinand hrabě Khünburg (také Küenburg, Khuenburg, Kuenburg nebo Kienburg; 5. února 1651 Mossa u Gorice – 7. srpna 1731 Praha) byl biskup v Lublani a arcibiskup pražský.

Životopis

Původně byl kanovníkem v Salcburku, poté působil jako biskup v Lublani (1701–1711), kde se zasloužil o výstavbu lublaňské katedrály sv. Mikuláše.

Do úřadu pražského arcibiskupa byl císařem nominován brzy po smrti svého předchůdce, již 14. dubna 1710, ale svého stolce se v Praze ujal se značným zpožděním teprve 10. dubna roku 1714, protože v té době panoval strach z morové epidemie. Z titulu tohoto úřadu založil řád celestinek (1710) a řád řád sester alžbětinek (1719), především pro službu nemocným a trpícím. Korunoval císaře Karla VI. českým králem (1723), měl i významný podíl na kanonizaci sv. Jana Nepomuckého (1729). Bojoval za rekatolizaci země a proti protestantismu, zejména ve východních Čechách. V roce 1732 rosadil v Čechách podřízení poustevníků nově ustanovenému bratrstvu ivanitů, kterému pak Marie Terezie zakázala přijímat nové členy, Josef II. pak roku 1782 bratrstvo patentem zrušil a poustevnický život zakázal.^[1]

Majetek

V roce 1678 koupil od Přehořovských z Kvasejovic Mladou Vožici, kterou v letech 1681–1717 rozšířil nákupem dalších menších statků, čímž mezi Táborem a Benešovem vytvořil velké panství. Na nově získaných statcích nechal postavit barokní zámek v Miličíně (již neexistující). V letech 1691–1718 byl dočasně také majitelem panství Horní Cerekev, kde nechal tvrz přestavět na zámek. V roce 1720 vytvořil z Mladé Vožice rodinný fideikomis, který po jeho smrti zdědil prasynovec František Josef (1714–1793), pokračovatel české linie rodu Küenburgů.

Fundace a donace

Byl donátorem 1. kaple poutní cesty od pražské Lorety na Hradčanech do kláštera v Hájku. Kaple byly postaveny v letech 1720–1724 a renovovány v 90. letech 20. století. Arcibiskupský statek Kojetín na střední Moravě vyměnil za Dolní Břežany u Prahy, kde dal starší zámek s parkem adaptovat na letní rezidenci pražských arcibiskupů, která sloužila až do roku 1945.

Městu Rožmitál dal potvrdit privilegia a mýto a byl donátorem farního kostela Povýšení svatého Kříže.^[2]

Odkazy

Reference

Literatura

• France M. Dolinar - Kurt A. Huber heslo "Khuenburg" in Erwin Gatz, Die Bischöfe des Heiligen Römischen Reiches 1648-1803. ISBN 3-428-06763-0, str. 244–245
• Kettner Jiří, Dějiny pražské arcidiecéze v datech, Praha, Zvon 1993, ISBN 80-7113-079-6, s. 190-191.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu František Ferdinand Khünburg na Wikimedia Commons
• Kuenburg ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích
• Záznam o pohřbu v matrice na stránkách Archivu Hlavního města Prahy
• Franz Ferdinand von Kuenburg na catholic-hierarchy.org

Předchůdce: Jan Josef Breuner

18. arcibiskup pražský 1713–1731

Nástupce: Daniel Josef Mayer z Mayernu