František Ferdinand Kinský

František Ferdinand Kinský
hrabě Franz Ferdinand Kinský z Vchynic a Tetova
hrabě Franz Ferdinand Kinský z Vchynic a Tetova
Nejvyšší kancléř Českého království
Ve funkci:
1723 – 1735
PanovníkKarel VI.
PředchůdceLeopold Šlik z Holíče a Pasounu
NástupceVilém Albrecht II. Krakovský z Kolovrat
Český (dvorský) kancléř
Ve funkci:
září 1715 – 1723
PanovníkKarel VI.
Vicekancléř u české dvorské kanceláře
Ve funkci:
6. červen 1705 – 1715
PanovníkJosef I., Karel VI.
Nejvyšší dvorský hofmistr Českého království
Ve funkci:
4. duben 1719 – 1741 ?
PanovníkKarel VI., Marie Terezie
PředchůdceVáclav Norbert Oktavián Kinský
Přísedící Českého zemského soudu
Ve funkci:
1717 – ?
PanovníkKarel VI.
Tajný rada (později i skutečný)
Ve funkci:
1715 – ?
PanovníkKarel VI.
Říšský rada
Ve funkci:
6. červenec 1704 – ?
PanovníkLeopold I.
Skutečný císařský komorník
Ve funkci:
1699 – ?
PředchůdceLeopold I.

Narození1. ledna 1678
Praha
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí12. září 1741 (ve věku 63 let)
Praha
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Místo pohřbeníPraha
ChoťI. (1706) Marie Terezie z Fünfkirchenu (1675–1729)
II. (1730) Marie Augustina Pálffyová z Erdödu (1714–1759)
RodičeVáclav Norbert Oktavián Kinský (1642–1719) a Anna Marie Barbora Bořitová z Martinic († 1694)
DětiJan Leopold Kinský (1713–1760)
Marie Josefa, provdaná Daunová (1738–1767)
Marie Antonie, provdaná Wratislavová z Mitrowicz (1739–1816)
František Josef Kinský (1737/1739–1805)
Příbuznívnučka: Marie Terezie Kinská, provdaná Poniatowská (1740–1806)
vnuk: František Ferdinand II. Kinský (1738–1806)
vnuk: Filip Kinský (1741–1827)
vnučka: Maria Anna Kinská, provd. Schaffgotschová (1744–1829)
bratr: Jan Václav Oktavián Kinský (1673–1733)
bratr: Štěpán Vilém Kinský (1679–1749)
švagrová: Marie Josefa z Dietrichsteinu (1694–1758)
nevlastní sestra: Marie Tereza, provdaná Batthyányová (1700–1775)
švagr: Ludvík Arnošt Batthyány (1690–1765)
nevlastní bratr: Filip Josef Kinský (1700–1749)
nevlastní bratr: Josef Jan Maxmilián Kinský (1705–1780
nevlastní bratr: František Karel Kinský (1709–1734)
děd: Jan Oktavián Kinský (1604–1679)
babička: Markéta Magdalena z Porcia a Brugnera (1608–1654)
Zaměstnánípolitik, diplomat
Profesešlechtic
Náboženstvířímskokatolické
Ocenění1731 rakouský Řád zlatého rouna (č. 665)
CommonsFrantišek Ferdinand Kinský
13. září 1720 panský stav v arcivévodství pod Enží
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Ferdinand Kinský (1. ledna 1678 Praha12. září[1] 1741 Praha) byl český šlechtic, diplomat a politik[2] a zakladatel chlumecké větve šlechtického rodu Kinských.

Původ a život

Narodil se v Praze jako syn Václava Norberta Oktaviána Kinského.

V mládí studoval na univerzitě v Lovani.[3] V roce 1699 byl jmenován skutečným císařským komorníkem. Po otcově vzoru pokračoval ve službách pro císařský dvůr Josefa I. a Karla VI. zprvu jako vicekancléř (1705), pak český dvorský kancléř (1715), až dosáhl na titul nejvyššího kancléře (1723) Českého království.

V roce 1711 se účastnil jednání o zvolení Karla VI. římským císařem a následně byl přítomen jeho korunovaci ve Frankfurtu nad Mohanem.[4] Od roku 1717 byl také přísedícím zemského soudu a po smrti papeže Klementa XI. v roce 1721 vyslancem císaře Karla VI. u volby nového pontifika v Římě. Dále byl i císařským komisařem na uherských sněmech (1722 a 1729). Za věrné služby byl oceněn Řádem zlatého rouna.[5]

Byl pohřben v kostele sv. Salvátora na Starém Městě pražském.

Majetek

Vlastnil panství Chlumec se statkem Hradištko, Kratonohy, domy v Nerudově ulici a na Pohořelci v Praze, palác ve Vídni. V Chlumci nad Cidlinou nechal na počest korunovace Karla VI. vystavět nový barokní zámek a nazval jej Karlova Koruna. Zde dvakrát pohostil císaře i prince Evžena Savojského. Druhým sňatkem s Augustinou, dcerou Leopolda hraběte Palffyho, nabyl statků Matzen a Angern. V jejich blízkosti zakoupil panství Eckartsau.[6]

Rodina

František Ferdinand hrabě Kinský byl dvakrát ženat. Jeho první chotí se v únoru 1706 stala Marie Terezie z Fünfkirchenu (10. 6. 1675 – 17. 8. 1729), vdova po Janu Jáchymovi hraběti z Althannu (1663 – 3. 2. 1702), dcera Johanna Bernharda svobodného pána z Fünfkirchenu (1644 – 12. 3. 1700 Vídeň) a jeho manželky (sňatek 12. 3. 1668) Žofie Alžběty z Hohenfeldu (1639 – 30. 8. 1684). Po její smrti ze oženil znovu 10. dubna 1730Marií Augustinou Pálffyovou z Erdödu (28. 8. 1714 – 3. 3. 1759), dcerou rakouského generála Leopolda I. hraběte Pálffyho (15. 10. 1681 – 27. 3. 1720 Vídeň) a jeho manželky (sňatek 18. 6. 1708) Marie Antonie Raduitové ze Souches (13. 1. 1683 – 18. 8. 1750 Vídeň), vnučkou uherského palatina, maršála Mikuláše VI. Pálffyho (1657–1732). Celkem měl František Ferdinand devět dětí, avšak první tři synové zemřeli již v dětství. Dědicem chlumeckého panství se stal čtvrtý syn Leopold Ferdinand.

[z 1. manželství:]

  • 1. Václav Josef (22. 2. 1707 – 1708)[7]
  • 2. František Václav Kajetán (7. 1. 1708 – 1711[7] nebo 3. 11. 1708)
  • 3. Karel Josef (1710[7] nebo 1. 5. 1711 – 7. 9. 1717)
  • 4. Jan (Ferdinand) Leopold (17. 1. 1713 Chlumec nad Cidlinou – 1761[7] nebo 24. 10. 1760)
    • ∞ (6. 9. 1734 Vídeň) Marie Tereza Capece dei Marchesi di Rofrano (3. 6. 1715 – 12. 11. 1778), jejich děti:
      • 1. František Ferdinand Jeroným Josef (8. 12. 1738 Vídeň – 7. 4. 1806)
        • ∞ (18. 5. 1761 Vídeň) Marie Kristýna z Lichtenštejna (1. 9. 1741 – 30. 4. 1819)
      • 2. Marie Terezie (14. 2. 1740 – 25. 9. 1806)
        • ∞ (3. 5. 1761) Andrzej Poniatowski (16. 7. 1735 – 5. 3. 1773)
      • 3. Filip Josef (4. 8. 1741 – 14. 2. 1827 Praha), rakouský generál
        • ∞ (27. 8. / 13. 9. / 10. 11. 1787 Vídeň, rozvedeni 1788) Marie Terezie z Ditrichštejna (11. 8. 1768 – 16. 9. 1822)
      • 4. Marie Anna (pokřtěna 18. 7. 1744 Vídeň – 13. 8. 1829 Vídeň)
        • ∞ (5. 2. 1763) Václav Arnošt Schaffgotsch z Kynastu a Greiffensteinu (2. 7. 1733 – 17. 10. 1764 Vídeň)

[z 2. manželství:]

  • 5. Josef (22. 2. 1731 – 7. 2. 1804)
  • 6. Marie Anna (1736 – květen 1752)
  • 7. Marie Antonie Josefa (14. 9. 1738 – 1767)
    • ∞ (1766) Maxmilián František Xaver Daun (3. 10. 1721 – 17. 6. 1788)
  • 8. František Josef (6. 12. 1739 Praha – 9. 6. 1805 Vídeň, pohřben ve Vídeňském Novém Městě), rakouský generál
    • ∞ (29. 7. 1779) Marie Renata z Trauttmansdorffu (1. 2. 1741 – 6. 3. 1808)
  • 9. Marie Anna Aloisie (3. 4. 1741 – 28. 3. 1816)
    • ∞ (1. 6. 1755) František de Paula Adam Wratislaw z Mitrowicz (23. 5. 1732 – 19. 7. 1788 Praha)

Galerie

Odkazy

Reference

  1. Podle VOKÁČOVÁ, s. 702 zemřel 13. září 1741
  2. Petr Mašek, Modrá krev, 2003, s. 129–133
  3. VOKÁČOVÁ, s. 373
  4. Vokáčová, s. 384–387
  5. Marie Mžyková, Bůh - čest - vlast / Kinských ze zámku Lešná, 2005, s. 12
  6. VOKÁČOVÁ, s. 395
  7. a b c d VOKÁČOVÁ, s. 724

Literatura

  • RICHTER, Karel. Sága rodu Kinských. [s.l.]: [s.n.], 2008. 144 + 16 s. barevné přílohy s. Dostupné online. ISBN 978-80-254-3592-2. S. 35–39. 
  • VOKÁČOVÁ, Petra. Příběhy o hrdé pokoře: aristokracie českých zemí v době baroka. Praha: Academia, 2014. 964 s. ISBN 978-80-200-2364-3. Kapitola Na výsluní vídeňského dvora, s. 368–411. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Banner of the Holy Roman Emperor without haloes (1400-1806).svg
Autor: David Liuzzo, eagle by N3MO (re-uploaded by Dragovit), Licence: CC BY-SA 3.0
Banner of the Holy Roman Empire, double headed eagle without haloes (1400-1806)
Karlova Koruna - vchod.JPG
Autor: Czech Wikipedia user Marzper, Licence: CC BY-SA 3.0
Zámek Karlova Koruna v Chlumci nad Cidlinou
Prague Palace Kinsky CoA.jpg
Autor: che, Licence: CC BY-SA 2.5
Coat of arms on Palace Golz-Kinsky on Old town square, Praha
Eckartsau - Schloss (3).JPG
Autor: C.Stadler/Bwag, Licence: CC BY-SA 4.0
Südwestansicht des Schlosses Eckartsau in der niederösterreichischen Marktgemeinde Eckartsau.
Ursprünglich war das vierflügelige Jagdschloss eine mittelalterliche Wasserburg. Von 1722 bis 1732 erfolgte ein Umbau der Anlage; unter anderem wurde dabei der Westtrakt neu errichtet. Nach Überschwemmungen Ende das 18. Jahrhundert wurde wegen Setzungen des Baus der Ostflügel zur Gänze abgetragen und der Südflügel teilweise. 1897/98 fand ein Wiederaufbau statt und dabei erhielt das Schloss im Wesentlichen sein heutiges Aussehen.