František Fiala (1878–1927)

František Fiala
Narození	26. července 1878 Moravská Ostrava Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	4. června 1927 (ve věku 48 let) Opava Československo Československo
Povolání	architekt a malíř
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

František Fiala (30. července 1878 Moravská Ostrava^[1] – 4. června^[1] 1927 Opava) byl architekt a stavitel v Ostravě.^{[p. 1]}

Studoval na reálce v Moravské Ostravě. Po studiu na Vysoké škole technické v Brně přešel na Akademii výtvarných umění ve Vídni, kde v letech 1899 – 1900 navštěvoval architektonickou speciálku profesora Otty Wágnera. V roce 1906 si zřídil samostatnou firmu v Moravské Ostravě, kterou provozoval se společníkem Františkem Grossmannem^{[p. 2]} do roku 1918^[2]. Fiala se po roce 1918 delší čas léčil v Meranu, kde se věnoval i krajinomalbě.

Pro jeho architektonické dílo se základním impulzem stal příklad tvorby Otto Wágnera, zvláště jeho ústavního kostela ve vídeňském Steihofu a dále snahy hnutí katolické moderny o obrodu sakrálního umění (návrhy kaplí, 1903; návrh moderního chrámu, 1904; dokončení novostavby kostela Panny Marie Královny v Ostravě-Mariánských horách, 1907 – 1908).

Fialova tvorba zřetelně kulminovala v období pozdní secese, kdy se příznačně věnoval především dekorativní stránce svých úkolů. Svědčilo o tom řešení řady průčelí, u nichž na neoklasicistně orientovaném schématu rozvíjel motivy filigránského ornamentu (Dům katolických tovaryšů, 1910; sanatorium dr. L. Kleina v Moravské Ostravě, 1911; nemocnice císaře Františka Josefa I. v Ostravě Mariánských Horách, 1912). Vedle obytných a sakrálních staveb se intenzívně věnoval i průmyslové architektuře (přestavba dolu Zárubek, 1910 – 1914; přestavby dolu Michal v Michálkovicích, 1912 – 1915, výstavby dolu Vrbice, 1911). Kombinoval režné cihelné zdivo s dekorativními motivy pozdní secese a s přiznanými ocelovými konstrukcemi např. krovů nebo provozních budov.^[3]

• dokončení novostavby kostela Panny Marie Královny v Ostravě-Mariánských horách, 1907 – 1908, s F. Grossmannem.

Kostel byl architektem Otokarem Bémem navržen podle požadavků spolku pro stavbu kostela Panny Marie podle poutního kostela ve Frýdku. Výsledkem je novobarokní trojlodní bazilika^{[p. 3]} s dvojvěžovým průčelím, s transeptem a válcově dokončeným kněžištěm. Klenby jsou valené a plackové ze železobetonu, krov ocelový. Interiér spojující novobaroko se secesním dekorativismem navrhl architekt Antonín Blažek, který si přizval ke spolupráci řadu umělců^{[p. 4]}. Lustry v hlavní lodi provedla prostějovská Vulkania podle návrhů Jana Kotěry.^[3] Stavbu zahájil architekt Bohumil Židlický, v roce 1907 ji převzala firma Grossmann & Fiala k dokončení.^[4]

• kostel Růžencové Panny Marie v Hrabůvce nyní kostel Panny Marie, královny posvátného růžence, 1909 – 1910, s F. Grossmannem,

• Dům katolických tovaryšů na Přívozské 8 v Moravské Ostravě, 1910 s F. Grossmannem.

• sanatorium dr. L. Kleina v Moravské Ostravě na Hornopolní 9, 1911, s F. Grossmannem.

V průčelí dominovaly vrstvy různě provedených omítnutých ploch, střídmě pointovaných pásy nově stylizovaného dekoru, a tuto apartní kompozici měkce uzavírala zalomená linie mansardové střechy.^[5] V 80. letech 20. století byly fasády odstraněny z průčelí domu, který byl začleněn do nemocničního areálu.

• nemocnice císaře Františka Josefa I. v Ostravě Mariánských horách, 1912.

• přestavba dolu Zárubek, 1910 – 1914 s F. Grossmannem; zbořen 1998.

• přestavby dolu Michal v Michálkovicích, 1912 – 1915 s F. Grossmannem.

• výstavby dolu Vrbice, 1911.

• Výstavba vodárny v Nové Vsi s F. Grossmannem,1904 – 1908. Technická stránka areálu Ing. Ulrich Huber, architektonická podoba areálu arch. Schwager.

Podle projektu ing. Hubera bylo v Nové Vsi vyhloubeno 17 studní, z nichž byla vyčištěná voda vedená do Muglinova, do betonového vodojemu o objemu asi 625 m³. Vodárna představovala pozoruhodný výkon nejen z hlediska technického, ale i výtvarného. Architektura strojovny, čističky a dalších staveb, prováděných firmou Grossmann a Fiala, byla řešena v romantické verzi premoderny, jejíž malebnost oceňovali již současníci jako esteticky žádoucí odchylku od „zastaralé šablonovité formy“ průmyslových staveb té doby.^{[p. 5][5]}

• Soutěž na výstavbu krematoria,1919,

porota v roce 1920 neudělila ceny, ale odměnu rozdělila rovným dílem pěti autorům, mezi nimi byl i místní architekt František Fiala.^[5]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu František Fiala na Wikimedia Commons