František Filip ze Šternberka

František Filip hrabě ze Šternberka
František Filip hrabě ze Šternberka
	Erb rodu Šternberků
3. majitel šternberského majorátu Častolovice-Zásmuky
	Ve funkci:; 15. května 1723 – 9. ledna 1786
Předchůdce	František Damián ze Šternberka
Nástupce	František Kristián ze Šternberka
Nejvyšší hofmistr císařovny
	Ve funkci:; 1765 – 29. listopad 1780
Panovnice	Marie Terezie
Nástupce	Marie Terezie zemřela
Rakouský vyslanec v Polsku a Sasku (Varšava)
	Ve funkci:; 1749 – 1763
Panovník	Marie Terezie
Vyslanec Českého království u říšského sněmu v Řezně
	Ve funkci:; 1745 – 1748
Panovník	Marie Terezie
Předchůdce	od 1740 neobsazeno, předtím Jan Josef z Khevenhüller-Metsch
Nástupce	Otto Venantius z Frankenbergu a Ludwigsdorfu
Narození	21. srpna 1708 ; Praha ; Habsburská monarchie
Úmrtí	9. ledna 1786 (ve věku 77 let) ; Vídeň ; Habsburská monarchie
Titul	hrabě
Choť	(1731) Marie Leopoldina ze Starhembergu (1712–1800)
Rodiče	František Damián ze Šternberka (1667–1723) a ; Marie Josefa z Trauttmansdorffu (1681–1742)
Děti	1. František Kristián (1732–1811) ; 2. Marie Leopoldina (1733–1809) ; 3. Marie Josefina (1735–1803) ; 4. Gundakar Tomáš (1737–1802) ; 5. Sophie (1738–1803) ; 6. Marie Karolína (1741–1771)
Příbuzní	Karel Alois z Fürstenbergu (vnuk)
Profese	diplomat
Ocenění	1763 rakouský Řád zlatého rouna (č. 771)
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Filip hrabě ze Šternberka (21. srpna 1708, Praha – 9. ledna 1786, Vídeň) byl český šlechtic, diplomat a dvořan z rodu Šternberků. Od mládí působil v diplomacii a byl dlouholetým vyslancem v u říšského sněmu a ve Varšavě.^[1] Poté získal Řád zlatého rouna (1763) a byl nejvyšším hofmistrem císařovny Marie Terezie (1765–1780). V Čechách vlastnil panství Častolovice a Zásmuky.^[2]

Majetkové poměry a kariéra

Narodil se v rodovém pražském paláci jako syn hraběte Františka Damiána ze Šternberka (1667–1723) a jeho manželky Marie Josefy z Trauttmansdorffu (1681–1742). Měl dva starší bratry, Adolfa Vratislava a Václava Josefa, kteří zemřeli v dětství. Po otcově úmrtí se stal dědicem fideikomisu Častolovice-Zásmuky, panství Cerhenice a rodového paláce na Malé Straně. V době jeho nezletilosti přikoupili poručníci statek Chocenice se dvěma vesnicemi, které pak František Filip připojil k Cerhenicím. Na častolovickém panství zřídil v okolí Třebechovic oboru o rozloze přes 2 000 hektarů, kterou nechal oplotit a zřídil zde lovecký zámeček Filipsruhe. V roce 1758 prodal státu panství Cerhenice-Chocenice, protože Marie Terezie měla zájem o pozemky v okolí vítězné bitvy u Kolína pro zřízení panství Ústavu šlechtičen. V roce 1775 se častolovické panství stalo jedním z center nevolnického povstání, došlo i k obležení zámku v Častolovicích, Františka Filipa se to ale nijak nedotklo, protože v té době jako vysoký dvořan pobýval ve Vídni.

V letech 1745–1748 byl vyslancem Českého království u říšského sněmu v Řezně, poté v letech 1749–1763 zastával post rakouského vyslance u polského královského a saského kurfiřtského dvora. Funkci opustil po smrti polského krále Augusta III. a za své služby získal v roce 1763 rakouský Řád zlatého rouna. V letech 1765–1780 byl nejvyšším hofmistrem Marie Terezie. Zemřel ve Vídni a pohřben je ve františkánském klášteře v Zásmukách.

Rodina

Oženil se v katedrále sv. Štěpána ve Vídni v roce 1731 s hraběnkou Marií Leopoldinou ze Starhembergu (1712–1800), dcerou bývalého císařského vyslance v Londýně Konráda Zikmunda ze Starhembergu (1689–1727).

Potomci

1. František Kristián (1732–1811), c. k. tajný rada, rytíř Řádu zlatého rouna
2. Marie Leopoldina (1733–1809), manžel 1750 František Josef kníže z Lichtenštejna (1726–1781), diplomat, c. k. tajný rada, rytíř Řádu zlatého rouna
3. Marie Josefina (1735–1803), manžel 1753 Karel Egon I. kníže z Fürstenbergu (1729–1787), nejvyšší purkrabí, rytíř Řádu zlatého rouna
4. Gundakar Tomáš (1737–1802), říšský dvorní rada 1762–1792
5. Sophie (1738–1803), manžel 1759 Jan Vincenc hrabě z Valdštejna-Vartemberka (1731–1797)
6. Marie Karolína (1741–1771), manžel 1764 Jan Nepomuk hrabě Lützow (1742–1822), c. k. generálmajor, velitel v Salcburku

Odkazy

Reference

↑ KUBEŠ, Jiří a kol.: V zastoupení císaře. Česká a moravská aristokracie v habsburské diplomacii 1640–1740; Praha, 2018 s. 511, 513, 516 ISBN 978-80-7422-574-1
↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. Východní Čechy; Praha, 1989

Externí odkazy

[1] KUBEŠ, Jiří a kol.: V zastoupení císaře. Česká a moravská aristokracie v habsburské diplomacii 1640–1740; Praha, 2018 s. 511, 513, 516 ISBN 978-80-7422-574-1

[2] Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. Východní Čechy; Praha, 1989

[1]

[2]

Navigation

Navigace

Tématické portály