František Goldscheider

František Goldscheider
Narození	6. dubna 1924 Plzeň Československo Československo
Úmrtí	14. ledna 1991 (ve věku 66 let) Frankfurt nad Mohanem Německo Německo
Místo pohřbení	Nový židovský hřbitov na Olšanech
Pseudonym	František Gorský, František Hromek
Povolání	novinář, filmový historik, scenárista a moderátor
Témata	žurnalistika, filmová publicistika, dějiny filmu, televizní scenáristika a filmová režie
Manžel(ka)	Nina Zvjagina Goldscheiderová (–1969) Alexandra Herrmannová Goldscheiderová (–1991)
Děti	Alexander Goldscheider Filip Goldscheider Tomáš Goldscheider
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Goldscheider (6. duben 1924, Plzeň – 14. leden 1991, Frankfurt nad Mohanem) byl novinář, filmový historik, scenárista a moderátor

Osobní život

Narodil se v Plzni, kde kvůli svému židovskému původu nemohl od roku 1939 pokračovat ve studiích na klasickém gymnáziu, 18. 1. 1942 byl deportován transportem R (z přesně 1000 osob přežilo jen 73) do Terezína, v prosinci 1943 do Osvětimi, o rok později do Schwarzheide (jeden z pobočných táborů Sachsenhausenu), odkud se na sklonku války vrátil pochodem smrti do Terezína. Vyvraždění jeho rodiny – přežil pouze bratr Hanuš Goldscheider – a milionů dalších ho vedlo k přesvědčení o potřebě nového politického systému, a proto bezprostředně po osvobození vstoupil do Komunistické strany Československa, z níž byl v roce 1969 pro svou účast v pražském jaru 1968 vyškrtnut.

Vystudoval dálkově filologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (1954–1959, PhDr. následně v roce 1968). Už v koncentračních táborech dle možností psal, recitoval a hrál divadlo a v roce 1945 nastoupil jako elév do herecké školy E. F. Buriana, kde také hrál v Burianově divadle D46 a D47 pod jménenem František Gorský. Během vojenské služby v letech 1948–1949 byl hercem, recitátorem a konferenciérem v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého (AUS), ale po zranění hlasivek už nemohl na pódiích vystupovat. Hned po válce paralelně publikoval, ponejvíce o filmu, a tak od roku 1949 přešel na novinářskou dráhu, nejprve v Haló - Nedělních novinách (1949-50), dále v týdeníku Květy (1951–1955), ve Světě v obrazech (1956–1960) a konečně od roku 1961, kdy se stal šéfredaktorem čtrnáctideníku Kino, se mohl soustředit na svou životní specializaci, film. Hojně publikoval v tisku a Československém rozhlase, byl spoluautorem almanachů Film 61 a Film 62, editorem ročenek Magazinů Kina 1965–1970. V letech 1962–1969 uváděl v Československé televizi populárně-naučný seriál Malá filmová historie, jehož byl také vůdčím spolutvůrcem a scenáristou, a dále současně nebo střídavě režíroval, uváděl a byl scenáristou více než stovky televizních filmových pořadů. V 60. letech byl také porotcem většiny evropských filmových festivalů. Byl neúnavným propagátorem československé filmografie a zastával v tomto směru i řadu funkcí, jako například předseda Celostátního výboru Klubu přátel filmového umění (později Československá federace filmových klubů), předseda Klubu filmových novinářů a další.

Zatímco v 50. letech unikl pronásledování a přes své levicové přesvědčení se snažil jako straník nijak neangažovat, účastnil se v roce 1968 aktivně reformního procesu; krátce po nástupu normalizace byl proto zbaven všech svých pozic, zůstal nicméně jako řadový redaktor v časopisu Kino a snažil se publikovat pod různými pseudonymy, nejčastěji jako František Hromek. TV seriál Malá filmová historie bez jeho účasti nepokračoval, ale kolegové filmoví historici Myrtil Frída a Karel Čáslavský mu umožnili, aby se jako spoluautor tajně podílel na řadě dalších televizních seriálů jako Komik a jeho svět, 52 komiků a spol., Nesmrtelné stíny a Kino mého mládí.

V roce 1981, naplněn deziluzí z normalizace a nevírou v budoucnost jakéhokoliv systému pod vedením KSČ, emigroval do Frankfurtu nad Mohanem v NSR, kde mj. přednášel o filmu na tamější Univerzitě Johanna Wolfganga Goetheho, přispíval do rozhlasového vysílání Svobodné Evropy, BBC a tisku. Zemřel na leukémii, pochován je na Novém židovském hřbitově na Olšanech v Praze.

Zmínky

• Kdo je kdo v Československu 1 (Biographia Judaica Bohemiae 1969)
• Slovník českých spisovatelů, J. Brabec – J. Gruša (eds.) (Toronto 1982)
• Československý biografický slovník (Praha 1992)
• Biografický slovník českých zemí Go-Gz (Praha 2017)
• Seznam osobností vězněných v Terezíně

Televizní pořady a cykly

• Malá filmová historie (1962–1969) – moderátor, námět a scénář
• 52 komiků a spol. (1970–80) – námět a scénář
• Nesmrtelné stíny (1970-80) – námět a scénář
• Komik a jeho svět (1970-80) – námět a scénář
• Kino mého mládí (1970-80) – námět a scénář
• Nebyl jen Fanfánem (1974) - scénář a režie

Galerie

• 

  Plakát z představení v Terezíně v roce 1942

• 

  Členská legitimace KSČ se vstupem 19. 5. 1945, 11 dní po osvobození v Terezíně 8. 5. 1945

• 

  Dokument repatriačního úřadu z 13. 6. 1945 s chybou v příjmení

• 

  Herec v Žebrácké opeře v divadle D46

• 

  Magazín Kina 1965

• 

  Magazin Kina 1968

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu František Goldscheider na Wikimedia Commons
• František Goldscheider ve Filmové databázi
• Kulturní život v Terezíně, část 1 Čs. rozhlas (Plzeň 1990)
• Kulturní život v Terezíně, část 2 Čs. rozhlas (Plzeň 1990)
• Na všem jsou vinni židi a cyklisti aneb divadlo v ghettu Terezín Proměny (USA 1990)
• Cigareta Maca Friče ČT (Praha 1965)