František Goldscheider

František Goldscheider
Img327 DONE TUPb.jpg
Narození6. dubna 1924
Plzeň ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí14. ledna 1991 (ve věku 66 let)
Frankfurt nad Mohanem NěmeckoNěmecko Německo
Místo pohřbeníNový židovský hřbitov na Olšanech
PseudonymFrantišek Gorský, František Hromek
Povolánínovinář, filmový historik, scenárista a moderátor
Tématažurnalistika, filmová publicistika, dějiny filmu, televizní scenáristika a filmová režie
Manžel(ka)Nina Zvjagina Goldscheiderová (–1969)
Alexandra Herrmannová Goldscheiderová (–1991)
DětiAlexander Goldscheider
Filip Goldscheider
Tomáš Goldscheider
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Goldscheider (6. duben 1924, Plzeň14. leden 1991, Frankfurt nad Mohanem) byl novinář, filmový historik, scenárista a moderátor

Osobní život

Narodil se v Plzni, kde kvůli svému židovskému původu nemohl od roku 1939 pokračovat ve studiích na klasickém gymnáziu, 18. 1. 1942 byl deportován transportem R (z přesně 1000 osob přežilo jen 73) do Terezína, v prosinci 1943 do Osvětimi, o rok později do Schwarzheide (jeden z pobočných táborů Sachsenhausenu), odkud se na sklonku války vrátil pochodem smrti do Terezína. Vyvraždění jeho rodiny – přežil pouze bratr Hanuš Goldscheider – a milionů dalších ho vedlo k přesvědčení o potřebě nového politického systému, a proto bezprostředně po osvobození vstoupil do Komunistické strany Československa, z níž byl v roce 1969 pro svou účast v pražském jaru 1968 vyškrtnut.

Vystudoval dálkově filologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (19541959, PhDr. následně v roce 1968). Už v koncentračních táborech dle možností psal, recitoval a hrál divadlo a v roce 1945 nastoupil jako elév do herecké školy E. F. Buriana, kde také hrál v Burianově divadle D46 a D47 pod jménenem František Gorský. Během vojenské služby v letech 19481949 byl hercem, recitátorem a konferenciérem v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého (AUS), ale po zranění hlasivek už nemohl na pódiích vystupovat. Hned po válce paralelně publikoval, ponejvíce o filmu, a tak od roku 1949 přešel na novinářskou dráhu, nejprve v Haló - Nedělních novinách (1949-50), dále v týdeníku Květy (19511955), ve Světě v obrazech (19561960) a konečně od roku 1961, kdy se stal šéfredaktorem čtrnáctideníku Kino, se mohl soustředit na svou životní specializaci, film. Hojně publikoval v tisku a Československém rozhlase, byl spoluautorem almanachů Film 61 a Film 62, editorem ročenek Magazinů Kina 19651970. V letech 1962–1969 uváděl v Československé televizi populárně-naučný seriál Malá filmová historie, jehož byl také vůdčím spolutvůrcem a scenáristou, a dále současně nebo střídavě režíroval, uváděl a byl scenáristou více než stovky televizních filmových pořadů. V 60. letech byl také porotcem většiny evropských filmových festivalů. Byl neúnavným propagátorem československé filmografie a zastával v tomto směru i řadu funkcí, jako například předseda Celostátního výboru Klubu přátel filmového umění (později Československá federace filmových klubů), předseda Klubu filmových novinářů a další.

Zatímco v 50. letech unikl pronásledování a přes své levicové přesvědčení se snažil jako straník nijak neangažovat, účastnil se v roce 1968 aktivně reformního procesu; krátce po nástupu normalizace byl proto zbaven všech svých pozic, zůstal nicméně jako řadový redaktor v časopisu Kino a snažil se publikovat pod různými pseudonymy, nejčastěji jako František Hromek. TV seriál Malá filmová historie bez jeho účasti nepokračoval, ale kolegové filmoví historici Myrtil Frída a Karel Čáslavský mu umožnili, aby se jako spoluautor tajně podílel na řadě dalších televizních seriálů jako Komik a jeho svět, 52 komiků a spol., Nesmrtelné stíny a Kino mého mládí.

V roce 1981, naplněn deziluzí z normalizace a nevírou v budoucnost jakéhokoliv systému pod vedením KSČ, emigroval do Frankfurtu nad Mohanem v NSR, kde mj. přednášel o filmu na tamější Univerzitě Johanna Wolfganga Goetheho, přispíval do rozhlasového vysílání Svobodné Evropy, BBC a tisku. Zemřel na leukémii, pochován je na Novém židovském hřbitově na Olšanech v Praze.

Zmínky

  • Kdo je kdo v Československu 1 (Biographia Judaica Bohemiae 1969)
  • Slovník českých spisovatelů, J. Brabec – J. Gruša (eds.) (Toronto 1982)
  • Československý biografický slovník (Praha 1992)
  • Biografický slovník českých zemí Go-Gz (Praha 2017)
  • Seznam osobností vězněných v Terezíně

Televizní pořady a cykly

  • Malá filmová historie (1962–1969) – moderátor, námět a scénář
  • 52 komiků a spol. (1970–80) – námět a scénář
  • Nesmrtelné stíny (1970-80) – námět a scénář
  • Komik a jeho svět (1970-80) – námět a scénář
  • Kino mého mládí (1970-80) – námět a scénář
  • Nebyl jen Fanfánem (1974) - scénář a režie

Galerie

Odkazy

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Magazin Kina.jpg
Autor: AGRR, Licence: CC BY-SA 4.0
Magazin Kina 1968
Img327 DONE TUPb.jpg
Autor: AGRR, Licence: CC BY-SA 4.0
František Goldscheider
PT 4301 avs.jpg
Autor: AGRR, Licence: CC BY-SA 4.0
Plakát z divadelního představení v Terezíně z roku 1942.
5GF2g img286 DONE treated 1946 April.jpg
Autor: AGRR, Licence: CC BY-SA 4.0
František Goldscheider jako herec v Žebrácké opeře v pražském D46
Magazín Kina 1965c.jpg
Autor: AGRR, Licence: CC BY-SA 4.0
Magazín Kina 1965
5GF2d img386.jpg
Autor: AGRR, Licence: CC BY-SA 4.0
Dokument repatričního úřadu z 13. 6. 1945 s chybou v příjmení
5GF2c img398 DONE.jpg
Autor: AGRR, Licence: CC BY-SA 4.0
Stranická legitimace KSČ se vstupem 19. 5. 1945, 11 dní po osvobození v Tarezíně 8. 5. 1945