František Hanus

František Hanus
Narození	12. května 1916 Valašské Meziříčí
Úmrtí	2. září 1991 (ve věku 75 let) Praha
Místo pohřbení	Hřbitov Šárka
Vzdělání	Pražská konzervatoř
Děti	František Hanus, Petr Hanus, Jana Kolářová, Barbora Hanusová
Rodiče	František Hanus
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Hanus (12. května 1916 Valašské Meziříčí – 2. září 1991 Praha) byl český herec a divadelní režisér, dlouholetý člen Divadla na Vinohradech. František Hanus byl 2x ženatý. S první manželkou Marií měl 2 syny Františka Hanuse a Petra Hanuse. S druhou ženou Danielou měl 2 dcery, Janu, kterou přijal za svou v batolecím věku a dceru Barboru.

Život

Pocházel z Valašska a v souladu s místní tradicí toužil být lidovým řezbářem. V mládí si přivydělával jako dělník na pile, uvažoval o studiu lékařství či přírodních věd. Díky svým umělecky založeným rodičům od dětství rád tančil a zpíval, což nakonec způsobilo, že se po maturitě na gymnáziu dal na uměleckou dráhu. Po absolutoriu studia herectví na pražské konzervatoři v roce 1941 vystřídal postupně řadu menších scén, včetně Divadla Anny Sedláčkové a oblastních divadel až nakonec v roce 1952 natrvalo zakotvil ve Vinohradském divadle v Praze, kde setrval až do své smrti.^[1]

V mladším věku hrál často role energických budovatelsky naladěných mladíků plných mladistvého elánu a optimismu, později se přehrál do rolí usedlejších otců rodin, úředníků apod. Jeho první filmový debut se dostavil hned po absolutoriu školy v roce 1941 ve snímku Pražský flamendr. Těsně po válce exceloval v poeticky laděném českém filmu Řeka čaruje režiséra Václava Kršky. Obě tyto role mu zajistily velkou popularitu a obecnou známost, která mu vydržela po celý jeho život.

Jednalo se o poměrně oblíbeného a ve 40. letech často obsazovaného filmového herce, který navíc často a rád účinkoval i v Československém rozhlase, uměl dobře zpívat a hrát na kytaru a nebál se propagoval valašský lidový folklór. V 50. letech a 60. letech hrál spíše drobnější epizodní role, větší televizní role se dostavily až ve zralém věku s příchodem televizního vysílání.

V roce 1972 byl jmenován zasloužilým umělcem.

Divadelní role, výběr

• 1970 Vladislav Vančura: Josefína, Profesor Vydra, Vinohradské divadlo, režie Jan Fišer

Filmografie (výběr)

Film

• Třetí princ (1982), kovář
• Ten svetr si nesvlíkej (1980), Ruda
• Za trnkovým keřem (1980), vedoucí polesí
• Na pytlácké stezce (1979), polesný
• Pan Vok odchází (1979), Bejkovec
• Kronika žhavého léta (1973), Trnec
• Smrt černého krále (1971), továrník Berger starší
• Dáma na kolejích (1960), ředitel
• Byl jednou jeden král (1954), pláteník
• Pyšná princezna (1952), uhlíř
• Poslední mohykán (1947), Ing. Bečvář

Televize

• 1968 Hříšní lidé města pražského (TV seriál) 4.díl: Otisky prstů (4/13) - role: nadporučík v Liberci
• 1971 Klícka (TV filmová komedie) - role: Karel Kučera
• 1974 30 případů majora Zemana (TV seriál) - role: vrchní strážmistr Vydra
• 1975 Tři muži se žralokem (TV komedie) - role: vachmajstr
• 1975 Nebezpečí smyku (TV seriál) – role: učitel
• 1978 Ve znamení Merkura (TV seriál)
• 1980 Arabela (TV pohádkový seriál)
• 1982 Malý pitaval z velkého města (TV seriál) - role: ředitel školy profesor Havránek
• 1991 Dobrodružství kriminalistiky (TV seriál) - role: smírčí soudce Averil

Dabing

• 1964 Old Shatterhand - role: šerif Brandon (Nikola Popovic)
• 1967 Vinnetou – Poslední výstřel - role: Brown (Dragomir Felba)
• 1967 Senzační prázdniny - role: námořník v bistru (Jean Falloux)
• 1967 Fanfán Tulipán - role: Franchise (Nerio Bernardi)
• 1973 Tři mušketýři - role: de Treville (Georges Wilson)

Odkazy

Reference

Literatura

• Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 1930 – 1945, Orbis, Praha, 1966, str. 181, 226, 229, foto 478, 621, 631
• Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945 – 1955, Academia, Praha, 2007, str. 182, 262, ISBN 978-80-200-1502-0
• Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 251. 
• František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 262, 302–3
• Viktor Kudělka: To byl český milovník, vyd. Knihkupectví Michala Ženíška, Brno, 1999, str. 187–194, ISBN 80-901887-4-5
• Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907 – 2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 85, 104, 192, ISBN 978-80-239-9604-3
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 414. 
• Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 130, ISBN 80-85837-35-8
• Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907 – 2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 193, ISBN 978-80-239-9603-6

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu František Hanus na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Hanus
• František Hanus v Česko-Slovenské filmové databázi
• František Hanus na Kinoboxu
• František Hanus ve Filmové databázi
• František Hanus v Internet Movie Database (anglicky)