František Hauser

František Hauser
Narození28. května 1822
Kosmonosy
Úmrtí2. října 1892 (ve věku 70 let)
Nové Město
Povoláníučitel a vychovatel
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

František Hauser (28. května 1822 Kosmonosy[1] – 2. října 1892 Praha-Nové Město[2]) byl český učitel, varhaník, dramatik, hudební skladatel a majitel soukromé školy. Vyučoval postupně v Čečelicích, Liberci, u hraběte Stadiona v Koutu u Domažlic a na Zbraslavi; v letech 1852–84 provozoval a řídil vlastní základní a hudební školu v Praze, na sklonku života působil jako soukromý učitel hudby. Na Zbraslavi se seznámil s Josefem Kajetánem Tylem, Janem Kaškou a Aloisem Jelenem a pořádal pro spoluobčany divadelní představení, koncerty a plesy. V Praze se účastnil veřejného života jako funkcionář Svatovítské jednoty, hudebního spolku Cecilie, Učitelské besedy aj. Publikoval pedagogické články v češtině i němčině, taneční skladby a divadelní hry pro děti. Převzal poručenství nad dětmi Josefa Auštěckého.

Život

Mládí a studium

Rozsáhlým zdrojem biografických informací, zpravidla nedatovaných, je jeho vlastní životopis, sepsaný v srpnu 1892 a vydávaný na pokračování v následujícím roce. Narodil se 28. května 1822 v Kosmonosech v učitelské rodině – toto povolání na místní škole úspěšně vykonával jeho otec, dědeček i pradědeček.[3] Navštěvoval německou hlavní školu v Mladé Boleslavi a tamní piaristické gymnázium, přičemž několik let také hrál v kostele na varhany.[3] Během posledních prázdnin onemocněl břišním tyfem, což mu zabránilo podat přihlášku k dalšímu studiu.[3] Rok proto strávil v rodné obci jako bezplatný vrchnostenský praktikant.[3]

V následujícím roce podal na radu nadřízeného úředníka přihlášku na pražskou techniku.[3] Studium pro něj bylo náročné — bydlel v malé, špatně vytápěné místnosti v Emauzském klášteře, kde výměnou za ubytování pravidelně hrál na varhany. Aby se uživil, musel dávat soukromé hodiny. Později vzpomínal, že občas přišel z vyučování pozdě, nepustili ho do budovy a musel strávit noc na lavičce; v zimě někdy ráno našel v pokoji v umyvadle zamrzlou vodu.[3] Vedle techniky absolvoval i kurzy na německém učitelském ústavu a varhanické škole, díky čemuž měl po dvou letech tři vysvědčení.[3]

Učitelem a vychovatelem

Po návratu domů si otec přál, aby opět nastoupil na vrchnostenský úřad; František si ale vymínil, že bude učitelem.[3] Začal jako podučitel v nedalekých Čečelicích.[3] K jeho povinnostem také patřilo, aby třikrát denně zvonil klekání, v sobotu zametl kostel, vyčistil faráři boty a manželce řídícího občas naštípal dříví.[3] Brzy si ale získal přízeň faráře, který si při hodinách náboženství pochvaloval zlepšenou kázeň a prospěch dětí, a vedlejších úkolů ho zbavil.[3] Pochvalu získal i od inspektora.[3]

Pro následující školní rok si podal přihlášku do Liberce, kde hledali dočasnou náhradu za nemocného učitele češtiny.[3] Ačkoliv měl někdy (podle vlastních slov) až 174 žáků ve třídě, byl zde spokojen – dostal vyšší plat, žil v přátelském prostředí, tehdy ještě ne tak vyhraněně německém, a měl řadu možností si přivydělat doučováním.[3] Jeho působení tam ale trvalo krátce – když se nemocný učitel vrátil do práce, musel místo opustit a vrátit se domů.[3]

V Kosmonosích se od faráře dověděl, že hrabě Stadion z Koutu na Šumavě hledá vychovatele se znalostí češtiny, němčiny, hry na klavír a housle a se složenými učitelskými zkouškami. Roku 1840 byl přijat,[4] ačkoli se hlásilo dvanáct dalších zájemců.[5] Strávil tam 5 let a 8 měsíců, dokud se hrabě neodstěhoval do Polska.[5]

Po krátkém pobytu v Kosmonosích dostal doporučení na místo učitele na Zbraslavi. Školu vydržovali místní úředníci, byla dobře financovaná a jeho práce si vážili.[5] Zapojil se i do kulturního života, výrazně podporovaného místním továrníkem Richterem. Seznámil se s J. K. Tylem a hercem Janem Kaškou a skladatelem Aloisem Jelenem, kteří na Zbraslavi pobývali na letním bytě, a setkal se i se skladatelem Aloisem Jelenem.[5] Pořádal ochotnická divadelní představení, benefiční koncerty (akademie) ve prospěch chudých a masopustní plesy. Působil jako kapelník místního orchestru.[5] Svou aktivitou ve prospěch veřejnosti si získal přízeň místních obyvatel.[5]

Majitelem školy v Praze

V říjnu 1848 zemřel jeho otec a Hauser dostal nabídku, převzít vedení školy v Kosmonosích. Tu ale odmítl, protože by to pro něj znamenalo velký finanční i společenský propad. Krátce poté ale byla po reformách zrušena zbraslavská škola.[5] Roku 1850 se odstěhoval do Prahy, kde vyučoval na několika soukromých školách.[6] Roku 1852 udělal svou hrou na plese dobrý dojem na místodržitele Mecséryho a získal od něj právo na založení vlastní základní školy s hudebním ústavem. Tu otevřel 1. října téhož roku v prostoru tehdejší Židovské zahrady v nynější Vladislavově ulici. Počet žáků rok od roku stoupal až na 237 v roce 1860.[6] Velkým oceněním pro něj např. bylo, že školní rada Johann Czermak po provedené inspekci nechal do jeho školy zapsat svého syna a později ho podporoval. Velkou pozornost věnoval výuce němčiny, kulturní obzor žáků rozvíjel pořádáním výletů a divadelních představení.[6] Například v dubnu 1879 uspořádal slavnost na počest stříbrné svatby císaře Františka Josefa a Alžběty, při které se vybralo 15 zlatých pro chudou početnou rodinu.[7] S pomocí F. L. Riegra se mu podařilo překonat nepřízeň školského úředníka, který chtěl školu zrušit, protože vyučovala současně v češtině i němčině.[6]

Vedle řízení školy také pokračoval ve veřejném působení. Byl například členem výboru Svatovítské jednoty (spolku pro dostavbu chrámu sv. Víta), Učitelské besedy a Arimatejského spolku,[p 1] 18 let zasedal jako starosta podpůrného hudebního spolku Cecilie.[6] Záslužná byla i jeho péče o sirotky po učiteli a redaktoru Josefu Auštěckém (1827–1871), kterým byl 22 let poručníkem.[6] Byl také literárně činný[6] (viz Dílo).

Roku 1879 měl spor s redakcí učitelského časopisu Posel z Budče. Ten 8. října uveřejnil článek, podle nějž se nevhodně zachoval k nově přijatému žákovi – před třídou mu měl říci, že vysvědčení z jeho předchozí školy je falešné,že ho roztrhá a hodí mu pod nohy (žák měl špatné vědomosti, zatímco vysvědčení uvádělo dobrý prospěch).[8] Redaktoři mu nejprve hrozili žalobou za poškození pověsti jiné školy,[8] ale nakonec museli uznat nepravdivost svých tvrzení a uveřejnit opravu.[9][10]

Závěr života

Úspěšný rozvoj jeho ústavu ukončily reformy, které podstatně zlepšily vybavení i úroveň pražských obecních škol. Ačkoli měl dobrou pověst a několik oficiálních uznání, počet jeho žáků nezadržitelně klesal, až jich v posledním školním roce bylo jen 12. Stále doufal, že se mu podaří nepříznivý trend obrátit, dostal se kvůli tomu do dluhů a školu nakonec roku 1884 uzavřel.[6] Tíživou finanční situaci se mu podařilo vyřešit díky pomoci vděčných absolventů.[6] Učební pomůcky a školní prapor věnoval nově rozšířené škole v Kosmonosích[11] a pak už se do konce života pouze věnoval nepříliš výnosnému podomnímu vyučování hudbě.[6] (V srpnu 1884 se nicméně také objevila zpráva, že zakládá novou hudební školu ve Vodičkově ulici.)[12]

Zemřel 2. října 1892 na Novém Městě pražském čp. 1467 (dnes roh Lípová 1467/5 a Salmovská 1467/2, Praha 2) na zánět mozkových blan, pohřben byl na Olšanech.[2]

Dílo

Přispíval svými pracemi do učitelského časopisu Zahrada dítek a německých Rheinische Blätter.[6] V edici Divadelní ochotníček pro mládež publikoval divadelní hry.[6] Byl také autorem několika tanečních a salonních skladeb.[13]

Knižně vyšly např.:

  • Libušinka (cca 1860), mazurka
  • Jmeniny, aneb, Výjev vděčných citův (1872), hra o dvou jednáních
  • Mikuláš, aneb, Pamatujte na chudé (1872), hra o čtyřech jednáních
  • Nehody lenochovy a zdařená zkouška (1872), jednoaktovka, hrána též v Prozatímním divadle[6]
  • Pavlovy příhody (posmrtně 1911 s úpravami Karla Černého), veselohra se zpěvy

Rodina

Byl dvakrát ženatý – poprvé s Jindřiškou (Henriette) roz. Hübnerovou (1826–1876), podruhé s vdovou Marií Němcovou, roz. Baborovou (nar. 1838 nebo 1845).[14][15] S druhou manželkou se v květnu 1883 rozvedl.[15]

Z prvního manželství měl dceru Albertinu[14] (1850–1918), která se živila jako učitelka hudby,[16] dceru Bertu (1853–??) a předčasně zemřelého syna Františka (1855–1856).[15]

Pečoval také v různé míře o čtyři děti Josefa Auštěckého,[6] především pro ně vybíral peníze a zajišťoval jim hmotnou podporu.[17][18][19][20]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Arimatejský spolek financoval pohřby lidí, kteří zemřeli v nemocnicích a ústavech v naprosté chudobě. Založen byl r. 1861. Viz např. První valný sjezd katolíků mocnářství Rakouského roku 1877. Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna, 1877. 223 s. Dostupné online. Kapitola Seznam katolických spolkův v Čechách, s. 204–205. 

Reference

  1. ↑ SOA Praha, Matrika narozených Kosmonosy 19, s. 177
  2. ↑ a b Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u Apolináře, sign. AP Z32, s. 269
  3. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o František Hauser (začátek autobiografie). Beseda učitelská. 1893-09-21, roč. 25, čís. 40, s. 524. Dostupné online [cit. 2020-12-05]. 
  4. ↑ KRYŠPÍN, Vojtěch. Obraz činnosti literární učitelstva českoslovanského za posledních 100 let. Praha: M. Knapp, 1885. 422 s. Dostupné online. Kapitola Hauser František, s. 104–105. 
  5. ↑ a b c d e f g František Hauser (Autobiografie – pokračování). Beseda učitelská. 1893-09-28, roč. 25, čís. 41, s. 540. Dostupné online [cit. 2020-12-05]. 
  6. ↑ a b c d e f g h i j k l m n František Hauser (Autobiografie – dokončení). Beseda učitelská. 1893-10-05, roč. 25, čís. 42, s. 552. Dostupné online [cit. 2020-12-05]. 
  7. ↑ V ústavu p. Fr. Hausera. Beseda učitelská. 1879-05-01, roč. 11, čís. 18, s. 218. Dostupné online [cit. 2020-12-05]. 
  8. ↑ a b Pedagog Fr. Xav. Hauser. Posel z Budče. 1879-10-08, roč. 10, čís. 41, s. 830. Dostupné online [cit. 2020-12-05]. 
  9. ↑ Pedagog Fr. Xav. Hauser. Posel z Budče. 1879-11-12, roč. 10, čís. 46, s. 933. Dostupné online [cit. 2020-12-05]. 
  10. ↑ „Pedagog Fr. X. Hauser“. Beseda učitelská. 1879-12-25, roč. 11, čís. 52, s. 630. Dostupné online [cit. 2020-12-05]. 
  11. ↑ Štědrý dárce. Beseda učitelská. 1884-02-07, roč. 16, čís. 7, s. 96. Dostupné online [cit. 2020-12-05]. 
  12. ↑ Samostatný hudební ústav. Beseda učitelská. 1884-08-28, roč. 16, čís. 36–37, s. 513. Dostupné online [cit. 2020-12-05]. 
  13. ↑ MACEK, Petr. Hauser, František 2). In: Český hudební slovník osob a institucí. Dostupné online. Archivováno 23. 10. 2021 na Wayback Machine.
  14. ↑ a b Archiv hl. m. Prahy, Soupis pražských obyvatel, list 71 • 1822 • Hauser, Franz
  15. ↑ a b c Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 164, obraz 192
  16. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Soupis pražských obyvatel, list 58 • 1850 • Hauserová, Albertina
  17. ↑ Díkůvzdání. Beseda učitelská. 1872-10-24, roč. 4, čís. 43, s. 516. Dostupné online [cit. 2020-12-05]. 
  18. ↑ Osiřelá rodina Josefa Auštěckého. Beseda učitelská. 1875-10-07, roč. 7, čís. 40, s. 477. Dostupné online [cit. 2020-10-03]. 
  19. ↑ Kronika spolků a škol. Beseda učitelská. Beseda učitelská. 1877-03-01, roč. 9, čís. 9, s. 104. Dostupné online [cit. 2020-12-05]. 
  20. ↑ Velectěným přátelům zesnulého bratra Josefa Auštěckého. Beseda učitelská. 1880-09-23, roč. 17, čís. 42, s. 599–600. Dostupné online [cit. 2020-10-03]. 

Externí odkazy