František Havlíček (1925)

František Havlíček
Narození	7. srpna 1925 Praha Československo Československo
Úmrtí	6. září 1950 (ve věku 25 let) Věznice Pankrác Československo Československo
Místo pohřbení	Ďáblický hřbitov
Národnost	česká
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

František Havlíček (7. srpna 1925 Praha – 6. září 1950 Věznice Pankrác) byl český strážmistr SNB, protinacistický a protikomunistický odbojář odsouzený v politickém procesu komunistickým režimem k trestu smrti a v roce 1950 popraven.

Narodil se v roce 1925 v Praze.^[1] Měl nejméně dva sourozence, sestry Annu a Blanku. V mládí se vyučil strojníkem ve firmě ČKD, zkoušky úspěšně složil v roce 1943. Za Protektorátu se pak zapojil do protinacistického odboje. V roce 1944 byl gestapem zatčen a následně držen ve pankrácké věznici a ve věznici v Terezíně. Poté měl být převezen do koncentračního tábora, z příslušného transportu se mu nicméně podařilo uprchnout a do konce druhé světové války se před úřady musel skrývat.^[2]

Po konci války se stal členem SNB, přičemž byl opakovaně přemisťován mezi různými stanovišti. Později pracoval jako horník ve Vinařicích. Velmi brzy po komunistickém převratu se rozhodl z Československa uprchnout. Učinil tak v březnu 1948, přičemž po svém útěku pracoval v Západním Německu v uprchlickém táboře v Burgu. V uprchlickém táboře navázal milostný vztah se členkou americké armády Lindou. V listopadu 1948 však byla demobilizována a odcestovala tak zpět do Spojených států amerických, což chtěl učinit i Havlíček. Neměl k tomu však dostatek finančních prostředků a navázal tak kontakt s americkou zpravodajskou službou CIC. Za účelem získání finančních prostředků se tak stal agentem chodcem. První cestu uskutečnil úspěšně v dubnu 1949, v květnu 1949 se však vyskytly problémy, když Havlíček nebyl schopen kontaktovat svou spojku v Československu. Zajímavostí je, že na rozdíl od většiny agentů chodců Havlíček cestoval do Československa vlakem za užití falešných dokladů, státní hranici tedy nepřekračoval nepozorovaně.^[2]

Od května do srpna 1949 tak pobýval v Praze a snažil se získat prostředky ke svému dalšímu odchodu na západ. V srpnu 1949 byl dopaden poté, co se jeho totožnost pokusil zjistit příslušník SNB. Přestože se Havlíčkovi podařilo utéct, byl dopaden o několik hodin později. Ve vazbě byl poté při výsleších mučen. V dubnu 1950 byl v politickém procesu za trestné činy velezrady, vyzvědačství, zběhnutí a vojenské zrady odsouzen k trestu smrti. Popraven byl v září 1950. Urna s jeho popelem byla uložena v pražských Vršovicích. Rehabilitován byl po sametové revoluci v roce 1993. V roce 2010 mu Ministerstvo obrany udělilo Vyznamenání Zlaté lípy.^[2]