František Helfrýd Voračický z Paběnic

František Helfrýd Voračický z Paběnic (německy Franz Hellfried Woracziczky von Babienitz * 23. listopadu 1677 - ?) byl český šlechtic z rodu Voračických z Paběnic, od roku 1704 s titulem říšského hraběte. Zastával vysoké úřednické funkce v Českém království a sepsal několik historicko-genealogických pojednání.

Život

Narodil se 23. listopadu 1677 jako syn Jana Lipolta Voračického z Paběnic a jeho třetí manželky Terezie Antonie, rozené z Kaiserštejna. Měl dva vlastní bratry Vojtěcha Ferdinanda a Leopolda Karla a nevlastního Antonína z otcova druhého manželství.

V roce 1698 se stal dědičným českým místodržitelem, zastával úřady císařského rady, komorníka, přísedícího komorního a dvorního lenního soudu a hejtmana Loketského kraje. Nejméně v letech 1701 a 1706 byl účastníkem českého zemského sněmu.

Se svými bratry Vojtěchem Ferdinandem a Leopoldem Karlem († 1705) byl za zásluhy v boji proti Francouzům císařským diplomem 21. srpna 1704 povýšen do českého hraběcího stavu.

František Helfrýd měl rozsáhlé vědomosti v oblasti genealogie a heraldiky, což se projevilo v jeho spisech o historii jeho rodu, ze kterého vyplývá, že se zabýval genealogickým výzkumem české šlechty celkově.

V roce 1710 nechal zrestaurovat rodovou hrobku ve františkánském kostele sv. Kateřiny v Jindřichově Hradci a pro sebe nechal vytvořit náhrobek ve františkánském kostele Panny Marie Sněžné na Novém Městě v Praze.

V roce 1714 podal žádost o svolení postavit sochu Jana Sarkandera o jehož svatořečení se tehdy uvažovalo. Toto povolení mu bylo uděleno a socha byla postavena v Praze na Hradčanském náměstí, v blízkosti arcibiskupského paláce. V roce 1764 však byla socha přemístěna na dnešní místo u Zámeckých schodů a nahrazen sochou svatého Filipa Nerejského. Názory na autorství se liší. Na soklu se nachází zřetelný nápis OPUS JOAN. BROKOFF. Janu Brokoffovi připisuje plastiku Oskar Pollak^[1] či Karel B. Mádl.^[2] František Ekert uvádí však jako autory otce Jana i syna Ferdinanda Maxmiliána.^[3] Emanuel Poche připisuje sochu Michalu Josefu Brokoffovi,^[4] Oldřich J. Blažíček pokládá za autora Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa.^[5] Na štítku pod sochou je latinský nápis: František Voračický, sv. říše římské hrabě a pán na Paběnicích, J. c. M. komorník a rada, zhotoviti dal r. 1715 a dále erb Františka Voračického s monogramy Ferdinanda III. a Leopolda I.^[3]

Rodina

Hrabě František Helfrýd byl dvakrát ženatý, poprvé od roku 1700 s Annou Markétou hraběnkou Stubickovou, která však zemřela již 15. května 1702. Podruhé byl ženat od 2. září 1704 se starší Maxmilianou Zárubovou z Hustířan (* 1660), vdovou po Antonínu Libštejnském z Kolovrat. Přesto však František Helfrýd nezanechal žádné potomky.

Spisy

František Helfrýd Voračický je také autorem následujících spisů:

• „Generalbeschreibung des uralten gräflichen und herrlichen Woracziczki’schen Geschlechtes aus der k. Landtafel, alten Memorien, Autoribus und Grabsteinen zusammengestellt“ (Praha 1705, Fol.)
• „Kurzer Begriff und Inhalt des Lebens des ehrwürdigen Priesters Johann Sarcander“ (Praha 1711, 8°.)
• „Genealogia Comitum Woracziczky de Pabenic“ (Praha 1716, Fol.) - s podporou jezuity Michaela Adama Franka
• „Syntagma historico-genealogicum domus S. R. I. comitum et baronum Woracziczky de Pabenic“ (Praha 1716, Fol.).
• „Antiquissimarum et praecipuarum regni Bohemiae familiarum geminis coloribus depicta insignia magna diligentia combinata sunt a me Francisco Hellfrido Woracziczky de Pabienicz“.

Reference

Externí odkazy

• BLKÖ:Woracziczky, Franz Hellfried – Wikisource. de.wikisource.org [online]. [cit. 2021-07-21]. Dostupné online. (německy)