František Hlavica

František Hlavica
František Hlavica, 1922
Narození	23. ledna 1885 Vsetín Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	16. července 1952 (ve věku 67 let) Vsetín Československo Československo
Alma mater	Akademie výtvarných umění v Praze
Povolání	malíř, ilustrátor, vysokoškolský učitel, učitel a scénograf
Rodiče	František Jan Hlavice
Příbuzní	Rudolf Hlavica[1] a Emil Hlavica[1] (sourozenci)
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Hlavica (23. ledna 1885 Vsetín^[2] – 16. července 1952 Vsetín) byl akademický malíř, ilustrátor, básník a vysokoškolský profesor.

František Hlavica se narodil ve Vsetíně. Jeho otec František Jan Hlavica byl řezbář a lidový muzikant, hráč na harfu, housle a kontrabas, matka Anna Slováčková byla sopránová zpěvačka a vyšívačka z Nitry.^[3][4][5] František Pocházel ze šesti sourozenců z nichž dva, Emil a Rudolf byli rovněž umělecky nadaní. Františkův talent byl objeven již v měšťanské škole ve Vsetíně, když kreslil portréty křídou na mostě nebo v hodinách.^[3] Někteří bohatší občané jej na popud soudního rady, otce jeho spolužáka, posléze podpořili při studiích na Odborné škole pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí. Měl se původně stát otcovým nástupcem v řezbářské dílně. Touha po malování jej však po dvou letech dovedla až do Prahy na malířskou akademii. V roce 1901 složil přijímací zkoušky a nastoupil do přípravky. Příspěvky vsetínských radních mu však v Praze nestačily.^[4] V roce 1902 pokračoval ve studiu v malířské speciálce prof. Hanuše Schwaigera, který jej doporučil několika pražským mecenášům. Během studia obdržel Hlavica stipendium Hlávkovy nadace, několikrát získal první cenu na žákovských výstavách Akademie a byl představen císaři Františku Josefovi I. jako nejlepší žák. Uznání si získal také u matky, která odsuzovala otcův bohémský život umělce.^[4] Hlavicovi se díky tomu dařilo lépe, pražští hodnostáři si u něj objednávali portréty a sběratelé si od něj kupovali akvarely. Dobrá finanční situace Františkovi dovolila podpořit svoji rodinu, bratra Evžena nechal zapsat na obchodní akademii, bratra Emila podpořil v rozhodnutí stát se sochařem.

V roce 1907 ukončil úspěšně studium a nastoupil na vojenskou službu jako jednoroční dobrovolník v 75. pěšímu pluku v Praze.^[6] Po vojenské službě se vydal na osm měsíců do Itálie a po návratu žil střídavě v Praze a ve Vsetíně.^[4] V roce 1910 vystavoval v pražském Rudolfinu a následně obdržel stipendium na cestu do Španělska, kde strávil rok. V průběhu první světové války narukoval a převážnou část strávil na východní frontě, kde se zúčastnil bojů v zákopech. Během války tvorby nezanechal a ve volných chvílích skicoval a maloval akvarely. Koncem roku 1917 byl převelen do Krakova k leteckému oddílu, kde se při práci v tiskárně naučil techniku litografie.^[4] V roce 1918 byl jako technický důstojník poslán na italskou frontu.^[zdroj?] Byl raněn do pravé ruky a konec války strávil ve Vídni.

Po válce se usadil v Brně, kde se svými bratry, patřil k vedoucím osobnostem brněnského kulturního života. Roku 1924 zachytil první návštěvu T. G. Masaryka na Masarykově univerzitě v Brně a posléze byl pozván na prezidentovo letní sídlo v Topolčiankách, kde společně s bratrem Emilem Masaryka a o rok později i jeho rodinu, portrétoval. Díky nabytému přátelství s rodinou Masaryků procestoval Hlavica, díky podpoře prezidenta, Francii a Velkou Británii, kde byl hostem Jana Masaryka.^[7] Díky cestám se za život naučil plynule mluvit šesti jazyky.^[4] V roce 1929 byl jmenován profesorem krajinářského a figurálního kreslení na Vysokém učení technickém v Brně. Dál jezdil na Valašsko do Nového Hrozenkova a v roce 1931 si postavil podle návrhu architekta Dušana Jurkoviče chatu na Kohútce, která však vzápětí vyhořela a musela být obnovena. Během hospodářské krize 30. let pomáhal svým sourozencům, staral se o nemocného bratra Evžena, avšak František brzy sám začal mít zdravotní problémy s opakujícím zánětem nervů a bronchiálním astma.^[4]

Dne 17. srpna 1937 byl atelier Františka Hlavici vykraden.^[8]

V roce 1938 se Hlavica stal děkanem fakulty architektury a pozemního stavitelství na VUT v Brně, v témže roce mu zemřel otec.

František Hlavice byl členem Pánského klubu v Brně, Rotary klubu v Brně a Španělského klubu v Brně.^[9]

František Hlavica byl velmi plodný a namaloval mnoho obrazů, portrétoval význačné osobnosti a ilustroval knihy valašských spisovatelů. Zemřel ve Vsetíně v roce 1952 ve věku šedesáti sedmi let a byl uložen do rodinné hrobky na vsetínském hřbitově.

• T. G. Masaryk^[10]
• Petr Bezruč
• Jan Kubelík
• Olga Masaryková
• manželé Suczekovi^[11]

a další

• 
  Návrat ztraceného syna, 1911
• 
  Žena v šátku, 1930
• 
  Městské zákoutí, 1920
• 
  Dívka v kroji, 1927
• 
  Vnitřek chrámu
• 
  Pastýř
• 
  Matka při čtení
• 
  Portrét muže, 1934
• 
  Portrét básníka Josefa Chaloupky
• 
  Portrét ředitele Vesny Františka Mareše
• 
  První návštěva T. G. Masaryka na Masarykově univerzitě, 1924
• 
  Portrét T. G. Masaryka, 1925

• VLČKOVÁ, Nela. Malíř František Hlavica. Acta Musealia. 2018, roč. XVI, čís. 1–2, s. 110–132. Dostupné online. 
• VLČKOVÁ, Nela. Tvorba malíře Františka Hlavici (1885 - 1952). Olomouc, 2018. 252 s. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta. Vedoucí práce doc. PaedDr. Alena Kavčáková, Dr.. Dostupné online.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu František Hlavica na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Hlavica
• František Hlavica v informačním systému abART
• Encyklopedie města Brna, Prof. akad. mal. František Hlavica
• ART+, Hlavica František (1887–1952)
• Valašsko Horní Vsacko – osobnosti, František Hlavica (1885–1952)
• Masarykova veřejná knihovna Vsetín – osobnosti Valašska, Hlavica František (obsahuje bibliografii)