František Hrubín

František Hrubín
František Hrubín
Narození	17. září 1910 Královské Vinohrady, Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	1. března 1971 (ve věku 60 let) České Budějovice, Československo Československo
Místo pohřbení	Vyšehradský hřbitov [1]
Pseudonym	B. Červený, K. Vlášek, Rafael, Ivan Hrubín, J. Hrubín
Povolání	spisovatel, státní úředník, dramatik, básník, autor dětské literatury, překladatel, editor a scenárista
Alma mater	Univerzita Karlova
Významná díla	Romance pro křídlovku
Ocenění	národní umělec (1966)
Děti	Jitka Minaříková (1940–2020, překladatelka) Vít Hrubín (1945–1995, televizní režisér)
Podpis
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Hrubín (17. září 1910 Královské Vinohrady^[2] – 1. března 1971 České Budějovice) byl český spisovatel, básník (autor přírodní a milostné lyriky), později básník obav, dramatik, scenárista, překladatel knížek (většinou pro děti) především z francouzštiny.

Narodil se na Královských Vinohradech v Balbínově ulici^[3] čp. 486 (dům již neexistuje) v rodině stavitelského asistenta Františka Hrubína z Břežan (* 1880) a Anny, rozené Novotné z Lešan (* 1887).^[2] Rodina žila na Královských Vinohradech,^[4] po vypuknutí první světové války ale otec narukoval. Matka se proto v roce 1914 přestěhovala s Františkem i jeho jednoročním bratrem Josefem ke svému otci, chalupníku Josefu Novotnému, do Lešan.

V Lešanech v Posázaví prožil František Hrubín své dětství a v letech 1916–1922 zde chodil do školy. Posázaví, které zobrazil např. v dílech Romance pro křídlovku, Zlatá reneta či Lešanské jesličky, zůstalo jeho celoživotní inspirací.^[5]

Studoval na několika gymnáziích v Praze, po maturitě v roce 1932 se neúspěšně pokoušel vystudovat filozofii a práva na Karlově univerzitě. Od roku 1934 byl zaměstnán v Městské knihovně v Praze a později na ministerstvu informací. V roce 1946 se stal spisovatelem z povolání.^[5]

2. prosince 1939 se oženil s Jarmilou Holou^[2], s níž měl dceru Jitku (1940–2020, provd. Minaříková, překladatelka) a syna Víta (1945–1995, filmový a televizní režisér).^[5]

Výrazně se podílel na založení dětského časopisu Mateřídouška, v letech 1945–1948 ho redigoval.

Na II. sjezdu Svazu československých spisovatelů (1956) spolu s Jaroslavem Seifertem odvážně kritizoval spojení literatury a politiky. Zastal se zde nejen perzekvovaných, ale i zavřených básníků (Jiřího Koláře). Emotivně odmítl odsuzující názory Ladislava Štolla na poezii Františka Halase.^[6] Na sjezdu byl též zvolen do Ústředního výboru Svazu.^[7] Jeho vystoupení vedlo nejprve k zákazu literární činnosti, velice brzy mu bylo povoleno překládat a psát literaturu pro děti, jeho samostatná tvorba procházela různými obdobími zákazů a vydávání.

Od roku 1945 žil v Praze-Holešovicích a v Lešanech. Často též pobýval v Chlumu u Třeboně, kde později vlastnil dům.

Je pochován na pražském Vyšehradském hřbitově.

F. X. Šalda o něm řekl: Tichý extatik a mámivý melodik.

• Zpíváno z dálky – 1933 – písňová melodická poezie, blízká Seifertově
• Krásná po chudobě – 1935 – motivy zrození a smrti, země a vesmíru, objevuje se touha po harmonii, příklon k pozitivním hodnotám.
• Země po polednách – 1937
• Včelí plást – 1940 – meditativní
• Země sudička – 1941 – příklon k tradičním poetickým hodnotám. V období okupace; říká, že země je jedinou jistotou.
• Mávnutí křídel – 1944
• Cikády – 1944
• poéma Jobova noc – 1945 – JOB = BOJ, vyjadřování pocitu ohrožení rodné země, pětidílná poéma, patetický obraz českého národa
• Chléb s ocelí – 1945 – reakce na válku
• Hirošima – 1948 – lyrickoepická skladba, příklon k volnému verši. Marxistická kritika toto dílo nepřijala. Pojednává o osudech lidí před výbuchem. Milenci, nemocní, pak přijde výbuch.
• Proměna – 1957
• Až do konce lásky – 1961
• Romance pro křídlovku (1962); dílo bylo v roce 1966 zfilmováno režisérem Otakarem Vávrou pod stejným názvem.
• Černá denice – 1968
• poéma Lešanské jesličky – 1970

• U stolu – 1958
• Zlatá reneta – 1964

• Srpnová neděle – 1958 – zde se odvrací od pracovního prostředí a volí prostředí jihočeského rybníka, o jeho postavách nelze jednoznačně říci, zda jsou kladné či záporné. Tím se toto drama značně odlišuje od tehdejších československých her, a lze říci, že bylo určitým signálem k pomalé reakci na světovou tvorbu. Jsou zde rozebírány vztahy jednotlivých rekreantů a rozdíly generační. Hra byla v roce 1960 zfilmována režisérem Otakarem Vávrou, viz Srpnová neděle.
• Křišťálová noc – 1961
• Oldřich a Božena – hra byla v roce 1984 zfilmována režisérem Otakarem Vávrou, viz Oldřich a Božena.

• Říkejte si se mnou – 1943 – moderní poezie pro děti využívající lidové slovesnosti (říkadel, pohádek)
• Nesu, nesu kvítí – 1951 – volné listy s obrázky a verši, které seznamují děti s šestnácti květinami
• Špalíček veršů a pohádek – 1957
• Běží ovce, běží – hádanky 1957
• Dvakrát sedm pohádek

• z francouzštiny (např. Arthur Rimbaud, Paul Verlaine, Charles Baudelaire) a dalších jazyků.
• KÁLIDÁSA. Ztracený prsten. 1. vyd. Mor. Ostrava: Josef Lukasík, 1944. 98 s. 

• Kráska a zvíře – hra upravena do češtiny podle původní francouzské předlohy pro otáčivé hlediště v Českém Krumlově
• scénář k filmu Vánoční sen režiséra Bořivoje Zemana
• scénář k filmu Romance pro křídlovku režiséra Otakara Vávry
• námět k filmu Oldřich a Božena z roku 1984.

• 1962 U řeky z cyklu Malá noční povídka spoluuváděl pořad s Otakarem Brouskem, který přednesl jeho povídku

Zatímco Literární noviny, vydávané ještě během II. sjezdu Svazu československých spisovatelů, příspěvek Františka Hrubína a Jaroslava Seiferta zveřejnily^[8], Literární noviny z 20. května 1956, shrnující obsah celého II. sjezdu, vystoupení Hrubína a Seiferta již neotiskly.^[7]

Státní ceny:^[9]

• 1942 Státní cena za literaturu Země sudička
• 1954 Státní cena za literaturu, poezie Mánesův orloj, Kuřátko v obilí, Hrajte si s námi
• 1958 Státní cena za literaturu Můj zpěv. Proměna
• 1964 Cena Marie Majerové (za nejlepší díla dětské literatury)
• 1966 titul národní umělec
• 1968 Cena Marie Majerové
• 1968 Státní cena za literaturu, film. Romance pro křídlovku
• V roce 1969 byl oceněn při příležitosti setkání ke 40 letům od smrti Otokara Březiny, kdy obdržel pamětní medaili ke 100. výročí narození Otokara Březiny.^[10]

Veřejná prostranství:

• Ulice Hrubínova je v Praze 4, Benešově, Hradci Králové, Neratovicích a Jirnech
• Ulice Františka Hrubína je v Českých Budějovicích, Teplicích, Třebíči, Svitavách a Havířově
• Busta Františka Hrubína je umístěna v Havířově a Chlumu u Třeboně
• V roce 2015 projednávala Praha 7 zakoupení a umístění pamětní desky Františka Hrubína^[11]

• MÁLKOVÁ, Iva. František Hrubín z archivních fondů. 1. vyd. Ostrava: Filozofická fakulta Ostravské univerzity, 2011. 336 s. ISBN 978-80-7368-971-1. 
• MÁLKOVÁ, Iva. Adresát František Hrubín. 1. vyd. Ostrava: Filozofická fakulta Ostravské univerzity, 2010. 376 s. ISBN 978-80-7368-794-6. Pozn.: Z pozůstalosti Františka Hrubína. 

• Seznam českých spisovatelů
• Česká literatura v letech 1945–1990

• Obrázky, zvuky či videa k tématu František Hrubín na Wikimedia Commons
• Osoba František Hrubín ve Wikicitátech
• František Hrubín ve Slovníku české literatury po roce 1945
• Dílo F. Hrubína v Archivu Českého rozhlasu
• František Hrubín v databázi Archivu Národního divadla
• František Hrubín na Kinoboxu
• Ukázky básní Archivováno 9. 10. 2012 na Wayback Machine.
• Romance pro křídlovku – recenze
• František Hrubín v Internet Movie Database (anglicky)
• - Křídla lásek mých; nejnovější básnický výbor
• ČRo, Miloš Doležal: Ta řeka dětství, mládí mého
• Slovník české literatury po r. 1945: Svaz československých spisovatelů (1)
• František Hrubín v Česko-Slovenské filmové databázi