František Jílek-Oberpfalcer

Prof. PhDr. František Jílek-Oberpfalcer
Narození9. srpna 1890
Růžov Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí6. března 1973 (ve věku 82 let)
Praha ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánípedagog, jazykovědec, redaktor
Národnostčeská
Alma materUniverzita Karlova
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

František Jílek-Oberpfalcer (9. srpna 1890, Růžov[1] – 6. března 1973, Praha) byl český jazykovědec, vysokoškolský pedagog a překladatel.

Život

Narodil se jako František Oberpfalcer, syn domkáře Jana Oberpfalcera v Růžově a matky Rosy, rozené Kubíčkové. Příjmení Jílek přijal v roce 1946 podle matky svého otce.[1]

Vystudoval gymnázium v Českých Budějovicích a v letech 1910–1914 Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Rigoróza z filologie slovanské a jazykozpytu (nyní jazykověda), z filosofie.[2] Ve válečném roce 1916 byl promován sub summis auspiciis Imperatoris, jako kadet-aspirant pěšího pluku č. 91, doktorem filosofie.[3]

Po působení na Ministerstvu národní obrany (1919–1927) se stal pedagogem, nejprve středoškolským[4] a po habilitaci v roce 1935 univerzitním na Univerzitě Karlově.[5] Od roku 1929 učil se sníženým úvazkem, od roku 1931 se již plně věnoval vědecké činnosti.[6]

Oženil se 27. dubna 1920 s Liduškou Hemerovou.[7]

Věnoval se mnoha oborům, včetně dialektologie, zejména z oblastí jižních Čech a Podkrkonoší, historické mluvnice, ve zkoumání argotu a slangu nebo jazykového humoru (např. slovních hříček) byl v českém prostředí průkopníkem atd.[8]

Za druhé světové války cestoval po území protektorátu a přednášel o českém jazyce, čímž podporoval národní cítění.[8] Ze stejné doby jsou také některé jeho silné apelující stati jako Krásná, čistá, svatá řeč mateřská (1945) a Je ctí být Čechem (v Kalendáři středoškolského studentstva 1940/1941).[9] Po válce naopak apeloval na počešťování německých příjmení, tehdy také začal vedle rodného příjmení Oberpfalcer používat i příjmení Jílek po babičce.[5]

V letech 1932 až 1948 byl členem redakční rady časopisu Naše řeč.[5][9] Věnoval se také jazykové redakci vydání české beletrie (např. Komenského Orbis pictus nebo Karafiátovi Broučci)[9] a překladatelství. Od roku 1946 vyučoval jako profesor na filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1960 odešel do penze.[6]

Genderová lingvistka Jana Valdrová považuje Františka Oberpfalcera za hlavního iniciátora toho, že po vyhnání Němců bylo prosazeno plošné přechylování příjmení. Před válkou se, pod vlivem kontaktu s německou menšinou, vyskytovala i jména typu Anna Procházka či Eva Vykopal.[10] Tématu přechylování se Oberpfalcer věnoval dlouhodobě, například začátkem 30. let v článcích:

Ocenění

Emil Dvořák v článku k Oberpfalcerovým 80. narozeninám vyzdvihl jeho knihu Jazyk knih černých, jinak smolných z roku 1935, kde se Oberpfalcer věnoval zápisům výpovědí zapsaných v knihách útrpného práva (tj. např. při mučení).[9]

Dílo

Napsal větší množství odborných prací, nejen úzce jazykovědného zaměření, např.:

  • Skladba neurčitých zájmen v jazyce staročeském – dizertační práce (1916)
  • O jazyce mateřském (1919)
  • Jazykozpyt (1932)
  • Rod jmen v češtině (habilitační práce, 1933)
  • Jazyk knih černých, jinak smolných (1935)
  • Nejstarší české hry divadelní (1941)
  • Chvála jihočeské řeči (1943)
  • Jak žili naši otcové (1946)
  • Čeština je jazyk vtipný (1956, 2. vydání 1958, přepracované 3. vydání Vtipná čeština 1967)
  • Česká sémantika (1956)
  • Jihočeský člověk a jeho řeč (1961)

Je uveden r. 1914 jako překladatel ze sanskrtu novely Nepředložené jednání neznámého indického autora v 1000 nejkrásnějších novel ... č. 72

Pozůstalost Františka Jílka-Oberpfalcera je uložena v Památníku národního písemnictví.[11]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b DigiArchiv SOA v Třeboni – ver. 22.12.31. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2023-01-05]. Dostupné online. 
  2. ↑ Matrika doktorů české Karlo-Ferdinandovy univerzity III. (1908–1916). is.cuni.cz [online]. [cit. 2023-02-12]. Dostupné online. 
  3. ↑ Digitální knihovna Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2023-01-05]. Dostupné online. 
  4. ↑ Noviny Prahy 2, 6/2012, s. 9: 100. výročí bývalého reálného gymnázia. www.praha2.cz [online]. [cit. 2016-10-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-05-03. 
  5. ↑ a b c Oberpfalcer – Jílek František [online]. Ledenice: Ledenice [cit. 2015-08-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-16. 
  6. ↑ a b FORST, Vladimír. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, H–L. Praha: Academia, 1993. ISBN 80-200-0345-2. Kapitola František Jílek, s. 532–533. 
  7. ↑ Digitální knihovna Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2023-01-05]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b Prof. dr. František Jílek-Oberpfalcer. Naše řeč [online]. 1973. Roč. 56, čís. 2. Dostupné online. 
  9. ↑ a b c d DVOŘÁK, Emil. Osmdesátiny profesora Františka Jílka. Naše řeč. 1970, roč. 53, čís. 3, s. 180–183. Dostupné online. 
  10. ↑ Jana Valdrová: Přechylování příjmení Archivováno 18. 8. 2019 na Wayback Machine., 2. 12. 2015
  11. ↑ Jílek-Oberpfalcer František. Praha: Památník národního písemnictví.

Literatura

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“