František Jarolímek (hostinský)
František Jarolímek | |
---|---|
![]() | |
Narození | 2. října 1871 Dušníky |
Úmrtí | 1957 |
Místo pohřbení | Libeňský hřbitov |
Bydliště | Praha-Libeň |
Povolání | hostinský |
Nábož. vyznání | pravoslaví |
Choť | Marie Jarolímková, roz. Slunečková (1870–1942) |
Děti | 3 |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
František Jarolímek (2. října 1871 Dušníky – 1957) byl za protektorátu hostinským v Praze Libni. Domácímu protiněmeckému odboji dodával potraviny, z nichž byla převážná většina použita pro zásobování sedmi parašutistů skrývajících se v kryptě pravoslavného chrámu v pražské Resslově ulici.[1]
Život
František Jarolímek se narodil 2. října 1871 v Dušníkách v tehdejším okrese Dobříš (dnes Daleké Dušníky, okres Příbram) do rodiny rolníka Václava Jarolímka a Anny Jarolímkové, rozené Kajserové.[2][3] Žil v Druhlicích a původně byl katolík. Dne 25. října 1898 se oženil v kostele sv. Vojtěcha (Praha II Nové Město) s Maríí Slunečkovou[3][4] (* 29. prosince 1870 Dušníky). Jarolímkovi bydleli nejprve v Praze II - Novém Městě čp. 629, později se přestěhovali do koupeného domu v Praze VIII - Libni čp. 241. Narodily se jim tři děti[3]: synové František (* 4. září 1903 Praha VIII)[5] a Karel (* 6. dubna 1905 Praha VIII)[6] a dcera Marie (* 12. května 1908 Praha VIII).[7] Děti byly křtěny v zámecké kapli Neposkvrněného početí Panny Marie v Libni.
František Jarolímek byl příslušníkem 28. pěšího pluku. Po ustavení samostatného Československa se účastnil v letech 1918 až 1919 bojů na Slovensku a bojů na Těšínsku. Kromě toho, že patřil k předním činovníkům libeňského Sokola, byl též členem Sdružení bratří sokolské Stráže svobody[8][9]. V roce 1920 vystoupil i s manželkou a dětmi z římskokatolické církve. Rodina přešla k Církvi československé,[2][10] jejíž pravoslavné křídlo se pak roku 1924 oddělilo a vytvořilo samostatnou pravoslavnou církevní organizaci.
V české pravoslavné církvi byl František Jarolímek členem sboru starších, jehož předsedou byl Jan Sonnevend. Pravidelně docházel na nedělní mše do chrámu sv. Cyrila a Metoděje.[9] V protektorátní době 2. ledna 1942 ovdověl. Provozoval hostinec ve svém domě v Praze VIII-Libni čp. 241, na dnešní (rok 2025) adrese Primátorská 241/40, 180 00 Praha 8 - Libeň.[1] V přízemním bytě zde rovněž bydlel jeho syn František s manželkou Annou (1910–1989) a dcerkou Naděždou, kterou zde 4. března 1942 křtil kaplan Vladimír Petřek. V restauraci „U Jarolímků“ se každoročně pořádaly pravoslavné Vánoce a pravidelně se zde scházeli představitelé pravoslavné církve, mezi nimi Jan Sonnevend, Vladimír Petřek a Václav Čikl, kteří později ukryli parašutisty v kryptě pravoslavného kostela sv. Cyrila a Metoděje.[9]
V době druhého stanného práva (bylo vyhlášeno po útoku na R. Heydricha a trvalo od 27. května 1942 do 3. července 1942) získával hostinský Jarolímek maso od libeňského řezníka Bohumila Vosmíka a pečivo od pekaře Josefa Kyncla (Kirchmayerova 135, dnes Zenklova, Praha-Libeň). Spolupracoval rovněž s náčelníkem libeňského Sokola Bohuslavem Strnadem.[9] Pořízené potraviny následně předával spojce - policejnímu agentovi (později vrchnímu kriminálnímu inspektoru české policie) Miloslavu Nečáskovi,[p. 1] který je v taškách dopravoval přímo do kanceláře pravoslavného chrámu v Resslově ulici. Potraviny sloužily po dobu tří týdnů k výživě sedmi parašutistů (Adolf Opálka, Jozef Gabčík, Jan Kubiš, Josef Valčík, Josef Bublík, Jan Hrubý a Jaroslav Švarc), kteří se skrývali v kryptě pravoslavného kostela v pražské Resslově ulici.[13]
Po zradě Karla Čurdy pak gestapo postupně rozkrývalo síť podporovatelů a pomocníků parašutistů. Řezník Vosmík byl i s rodinou popraven na Kobyliské střelnici 24. června 1942. Na stejném místě byli 4. září 1942 zastřeleni členové pravoslavné církve biskup Gorazd, farář Čikl a předseda rady starších Sonnevend, o den později Dr. Petřek. Strnadovi byli popraveni 24. října v KT Mauhausen. František Jarolímek, pekař Josef Kyncl i Miloslav Nečásek druhou světovou válku přežili, a to jen díky tomu, že je nikdo z příslušníků odboje při výsleších vyšetřovatelům gestapa neprozradil.[1]
František Jarolímek zemřel v roce 1957, pohřben je na Libeňském hřbitově.[14] V Primátorské ulici 40 (číslo popisné 241) hostinec „U Jarolímků“ dodnes (rok 2025) existuje.[15][16]
Galerie
- Restaurace "U Jarolímků" v březnu 1939. Členové pravoslavné církve se sešli na oslavě promoce Vladimíra Gruzína. Na snímku mj. Marie Čiklová, Marie Gruzínová, Václav Čikl, Vladimír Petřek, Jan Sonnevend, Václav Ornest
- Restaurace U Jarolímků v roce 2021
- Restaurace U Jarolímků v roce 2025
- Restaurace U Jarolímků v roce 2025, vstup
- Restaurace U Jarolímků v roce 2025, interiér
- Dům (r. 2025), kde bývalo řeznictví Bohumila Vosmíka, Zenklova 291/113, Praha 8 - Libeň
- Dům (r. 2025), kde provozoval pekařství Josef Kyncl, Zenklova 135, Praha-Libeň
- Miloslav Nečásek
- Pravoslavný kostel sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze
- Krypta kostela sv. Cyrila a Metoděje, dnes Národní památník hrdinů heydrichiády
- Hrob Františka Jarolímka na libeňském hřbitově
- Detail nápisu na hrobě Františka Jarolímka na libeňském hřbitově
Odkazy
Poznámky
- ↑ Miloslav Nečásek (* 30. listopadu 1910 Vysoké nad Jizerou – 10. května 1996 Praha) byl původně vyučený zámečník. Základní vojenskou službu absolvoval v Prešově. Přibližně od roku 1935 byl ve službách policie a jako mladý příslušník byl nasazen coby tajný agent do pohraničí. Po nastolení protektorátu byl převelen do Prahy. Osobní známost s vlastenci a členy Sokola v Libni pak vyústila v přepravu tašek s potravinami faráři do kostela v Resslově ulici. Po skončení druhé světové války pokračoval v práci u pražské kriminální policie. Spolu se svým kolegou Jaroslavem Zahrádkou byli členy mordparty vyšetřující vraždy. Za dobu devíti let se jim podařilo objasnit 112 vražd (neuspěli jen v osmi případech, kdy pachatele nevypátrali). Jako kriminalista (přezdívaný novináři „pražský Maigret“) a vyšetřovatel oplýval Nečásek značnou dávkou intuice. A byl to právě Nečásek, kdo vyšetřoval 10. března 1948 smrt ministra zahraničí Jana Masaryka a to až do té doby, než případ převzala Státní bezpečnost. K nejznámějším Nečáskovým případům patřila vražda 25leté účetní podniku Obnova Herty Černínové (tělo nalezeno 23. dubna 1951 zachyceno na jezu v Klecánkách), která inspirovala díl Kvadratura ženy ze seriálu 30 případů majora Zemana. Na přelomu let 1953/1954 byl elitní vyšetřovatel Nečásek propuštěn od policie bez udání důvodu do předčasného důchodu a začal pracovat ve skladu jako pomocný dělník. Vystudoval dvě střední školy a dva semestry nauky o materiálech na technice. Po sametové revoluci v listopadu 1989 byl rehabilitován a stal se plukovníkem policie ve výslužbě.[11][12]
Reference
- ↑ a b c ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt: československý odboj a nacistická okupační moc [online]. Praha: Laguna, 2003 [cit. 2025-02-27]. Svazek 2; strana 133. Dostupné online.
- ↑ a b Státní oblastní archiv v Praze. ebadatelna.soapraha.cz [online]. [cit. 2025-03-26]. Dostupné online.
- ↑ a b c Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2025-03-14]. Dostupné online.
- ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2025-03-26]. Dostupné online.
- ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2025-03-26]. Dostupné online.
- ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2025-03-26]. Dostupné online.
- ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2025-03-26]. Dostupné online.
- ↑ Blůza Stráže svobody, 1946 [online]. VHÚ Praha [cit. 2025-02-28]. Mezi první vojáky nové československé republiky patřili příslušníci pluků Stráže svobody, kteří dobrovolně odjížděli hájit hranice na Slovensko.. Dostupné online.
- ↑ a b c d ČVANČARA, Jaroslav. Anthropoid: příběh československých vlastenců. Vydání druhé rozšířené. vyd. Praha: Centrum české historie, o.p.s 374 s. ISBN 978-80-88162-22-3.
- ↑ Státní oblastní archiv v Praze. ebadatelna.soapraha.cz [online]. [cit. 2025-03-26]. Dostupné online.
- ↑ Miloslav Nečásek / Humor za každých okolností [online]. Vyšší policejní škola a střední policení škola Ministerstva vnitra v Praze [cit. 2025-02-28]. Dostupné online.
- ↑ KUNCOVÁ, Monika. Jaká tajemství si odnesl do hrobu pražský Maigret? [online]. Právo / Novinky cz, 2021-05-30 [cit. 2025-02-28]. Dostupné online.
- ↑ PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa - události - lidé. vyd. 1. vyd. Praha: Academia Archiv hlavního města Prahy (Průvodce). ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9.
- ↑ Správa pražských hřbitovů. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2025-02-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-11-05. (anglicky)
- ↑ Primátorská 241/40, 180 00 Praha 8 - Libeň, Česko [online]. Mapy cz [cit. 2025-02-27]. GPS souřadnice: 50.1137275N, 14.4728778E. Dostupné online.
- ↑ JAROLÍMKŮ, Restaurace a zahrada U. Restaurace a zahrada U Jarolímků - restaurace Praha 8 - rozvoz jídel po Praze. Restaurace a zahrada U Jarolímků [online]. [cit. 2025-02-28]. Dostupné online.
Literatura
- ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt: československý odboj a nacistická okupační moc. Praha: Laguna, 2003 svazek 2, strana 133; ISBN 80-86274-55-1.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu František Jarolímek na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Autor: Ludek, Licence: CC BY-SA 3.0
:Pravoslavný katedrální chrám sv. Cyrila a Metoděje, Resslova ulice, Praha
Restaurarace Františka Jarolímka v březnu 1939. Členové české pravoslavné církve na oslavě promoce Vladimíra Gruzína. Na snímku mj. Marie Gruzínová, Václav Čikl, Vladimír Petřek, Jan Sonnevend, Václav Ornest.
Autor: Susankovav, Licence: CC BY-SA 4.0
Kirchmayerova (dnes Zenklova) 135, bývalé pekařství Josef Kyncl, Praha-Libeň
Miloslav Nečásek (* 30. listopadu 1910 Vysoké nad Jizerou – 10. května 1996 Praha) byl vrchní kriminální inspektor české policie. Spolu se svým kolegou Jaroslavem Zahrádkou byli členy pordparty vyšetřující vraždy. Za dobu devíti let se jim podařilo objasnit 112 vražd (neuspěli jen v osmi případech, kdy pachatele nevypátrali). Zúčastnil se prvních kroků při vyšetřování smrti ministra zahraničí Jana Masaryka (rok 1948) a vyšetřování smrti 25leté účetní podniku Obnova Herty Černínové (rok 1951). Na přelomu let 1953/1954 byl propuštěn od policie bez udání důvodu do předčasného důchodu, pracoval jako pomocný dělník ve skladu. Vystudoval dvě střední školy a dva semestry nauky o materiálech na technice. Po sametové revoluci v listopadu 1989 byl rehabilitován a stal se plukovníkem policie ve výslužbě.
Autor: Ondřej Žváček, Licence: CC BY 4.0
Krypta pravoslavného katedrálního kostela svatých Cyrila a Metoděje, Národní památník hrdinů heydrichiády (Praha, Česko).
Autor: Susankovav, Licence: CC BY-SA 4.0
Restarace u Jarolímku (2025), Praha - Libeň, Primátorská ul.
Autor: Susankovav, Licence: CC BY-SA 4.0
Hrob František Jarolímek, libeňský hřbitov, Praha-Libeň
Autor: Susankovav, Licence: CC BY-SA 4.0
Restaurace u Jarolímku (2025), Praha - Libeň, Primátorská ul., vchod
Autor: JiriMatejicek, Licence: CC BY-SA 3.0
Praha - Libeň, Primátorská 40
Autor: Susankovav, Licence: CC BY-SA 4.0
U Jarolímků, Primátorská 241/40, Praha-Libeň, uvnitř
František Jarolímek byl za Protektorátu Čechy a Morava hostinským v Praze–Libni, který domácímu protiněmeckému odboji dodával potraviny, z nichž byla převážná většina použita pro zásobování sedmi parašutistů skrývajících se v kryptě pravoslavného chrámu v Resslově ulici v Praze.
Autor: Susankovav, Licence: CC BY-SA 4.0
řeznictví Bohumil Vosmík, Reissmannova (dnes Zenklova) 291/113, Praha-Libeň
Autor: Susankovav, Licence: CC BY-SA 4.0
Hrob František Jarolímek, libeňský hřbitov, Praha 8-Libeň, detail