František Jirčík

František Jirčík
Narození1758
Kutná Hora
Úmrtí19. prosince 1805 (ve věku 46–47 let) nebo 21. prosince 1805 (ve věku 46–47 let)
Uherské Hradiště
Povolánívoják
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

František Jirčík, uváděný též jako Jirčik, Franz von Jurczek, Juerczek, Jurczik či Juerczik (1758 Kutná Hora – 19./21. prosince 1805 Uherské Hradiště), byl rakouský generálmajor, který bojoval v bitvě u Slavkova.[1]

Vojenská kariéra

Narodil se v roce 1758, kdy generál Laudon přinutil Prusy k ústupu z Čech a skončila třetí válka o Slezsko.[2]

V roce 1778 vstoupil do 12. německo-banátského pohraničního pluku jako praporčík, v době války o bavorské dědictví, do níž se též zapojil. V roce 1789 přešel ke generálnímu štábu rakouské armády, byl povýšen na nadporučíka.

V roce 1790 se zúčastnil rakousko-turecké války. Během války vynikl odvahou a chytrostí a byl povýšen na kapitána. Při tažení Srbskem u města Kladovo vyjednával s tureckou stranou o kapitulaci pevnosti. V roce 1796 byl povýšen na majora a stal se proviantním důstojníkem generálního štábu.

Zúčastnil se také první koaliční války v Itálii a v lednu 1797 byl povýšen na plukovníka.[2] Při obléhání Mantovy 16. ledna 1797 byl zajat se sborem markýze di Provera.[3] Po svém propuštění bojoval v císařské armádě v Bavorsku. Dne 1. června 1801 byl povýšen na plukovníka Slavonského hraničářského pěšího pluku č. 8 v Nové Gradišce.[3] Dne 1. září 1805 byl povýšen do hodnosti generálmajora[2] se zpětnou platností od 27. března téhož roku.[3]

Bitva u Slavkova

Pomník generálmajora Františka Jirčíka a jeho pěší brigády na Prateckém kopci u Mohyly míru

Dne 2. prosince 1805 se zúčastnil bitvy u Slavkova, byl pověřen velením pěší brigády v rakouské části smíšené spojenecké 4. kolony generálů Kolowrata a Miloradoviče, která celkově čítala asi 16 200 mužů a 75 děl.[4] Druhé rakouské brigádě v této koloně velel generál Rottermund. V jednotce sloužily vesměs posádkové záložní prapory složené z nezkušených nováčků bez válečných zkušeností.[2][5] Jirčíkovu velení v brigádě (celkem necelých 5000 mužů) podléhaly tyto jednotky:[6][7]

  • 1. pěší pluk císaře Františka (1 rezervní prapor)
  • 9. pěší pluk Czartoryski (1 rezervní prapor)
  • 29. pěší pluk Lindenau (1 rezervní prapor)
  • 38. pěší pluk Wúurttemberg (1 rezervní prapor)
  • 49. pěší pluk Kerpen (1 rezervní prapor)
  • 55. pěší pluk Reuss-Greiz (1 rezervní prapor)
  • 58. pěší pluk Beaulieu (1 rezervní prapor)
  • 2 roty vídeňských dobrovolných myslivců (byly k jednotce přiděleny, boje se však nakonec nezúčastnily)
  • 2 roty pionýrů

Během bitvy o Pratecký kopec byl Jirčík těžce zraněn.[8][9] Byl převezen do Uherského Hradiště, kde následkům zranění o tři týdny později podlehl – jako jediný rakouský generál v této bitvě.[10] V různých pramenech se uvádí datum úmrtí 19. či 21. prosince 1805.[2]

Připomínky

Jirčíkovo jméno bylo uvedeno mezi významnými veliteli rakouské armády ve vídeňském vojenském muzeu Arsenalu.[2] V roce 1995 byl péčí členů jednotky historického rakouského pluku Kaiser postaven pomník Jirčíkovi a jeho brigádě na vrcholu Prateckého kopce vedle Muzea památníku Mohyla míru.[11]

Reference

  1. ↑ Franz Jircik. AustriaWiki im Austria-Forum [online]. 2020-01-13 [cit. 2021-03-16]. Dostupné online. (německy) 
  2. ↑ a b c d e f KOPECKÝ, František. 100 osobností z doby třetí koalice : osobnosti z armády, veřejného života, průmyslu, kultury, vědy, církve a umění. Brno: Onufrius, 2010. 80 s. ISBN 978-80-904509-2-9. Kapitola Zemřel na zranění z bitvy u Slavkova, s. 39. 
  3. ↑ a b c Austerlitz.org. Jednou z postav, jimž se budeme věnovat při realizaci letošního scénáře rekonstrukce bitvy Austerlitz 2021, je Franz Jirčík, také Juerczik nebo Jurczek či Jurczik nebo František Jirčik; v některých pramenech Franz von Jircik (* 1758, Kutná Hora; † 19. prosince nebo 21. prosince 1805, Uherské Hradiště) - rakouský generálmajor českého původu, který bojoval v bitvě u Slavkova.. Facebook [online]. 2021-11-15 [cit. 2023-10-17]. Dostupné online. 
  4. ↑ HOLEMÁ, Martina. Naučná stezka po slavkovském bojišti. Brno, 2006 [cit. 2021-03-16]. 89 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Pavel Holman. s. 24. Dostupné online.
  5. ↑ SÁČEK, Karel. Boj Rottermundovy brigády na Starých vinohradech. primaplana.cz [online]. 2008-05-22 [cit. 2023-10-17]. Dostupné online. 
  6. ↑ UHLÍŘ, Dušan. Slunce nad Slavkovem. 3. vyd. Třebíč: Akcent, 2010. 469 s. ISBN 978-80-7268-777-0. S. 445. 
  7. ↑ CASTLE, Ian. Slavkov 1805: osud císařství. Překlad Ondřej Vévoda. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2007. 96 s. (Válečná tažení). ISBN 978-80-247-1895-8. S. 44. 
  8. ↑ Osm tisíc diváků v mlze sledovalo, jak Napoleon vítězí u Slavkova. iDNES.cz [online]. 2011-12-03 [cit. 2021-03-16]. Dostupné online. 
  9. ↑ SÁČEK, Karel; TUPÝ, Ondřej. Bitva u Slavkova v monografiích k dějinám c. (a) k. pluků. Primaplana.cz [online]. 2015-12-07 [cit. 2023-10-17]. Dostupné online. 
  10. ↑ Naučná stezka – Bitva tří císařů [online]. Křenovice, 2020-09-08 [cit. 2021-03-16]. Dostupné online. Dostupné také na: [1]. 
  11. ↑ HANÁK, Jaromír. Slavkovské bojiště. Průvodce krajinou bitvy "tří císařů". 1. vyd. Brno: Ave, 2015. 221 s. ISBN 978-80-86831-00-8. Kapitola Pratecký kopec, s. 88. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Pratecký kopec, pomník Jirčíkovy brigády (7285b).jpg
Autor: Martin Strachoň , Licence: CC BY-SA 4.0
Obec Prace v okrese Brno-venkov. Památník Mohyla míru na Prateckém kopci na slavkovském bojišti. Pomník rakouského generálmajora Františka Jirčíka a padlých vojáků jeho brigády odhalený 3. prosince 1995 péčí Klubu vojenské historie Brno - I. pěšího pluku Kaiser.