František Josef Kinský (1879–1975)

František Josef Kinský
Majitel statku Kostelec nad Orlicí
Ve funkci:
23. září 1899 – 1949
PředchůdceBedřich Karel Kinský
Nástupcestatek i zámek znárodněn, po roce 1989 Josef Kinský
C. k. komoří
Ve funkci:
1907 – 1918
PanovníkFrantišek Josef I., Karel I.
Nástupcemonarchie zanikla
Vojenská služba
Hodnostrytmistr v záloze[1]

Narození11. května 1879
Kostelec nad Orlicí
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí1. září 1975 (ve věku 96 let)
Kostelec nad Orlicí
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníHrobka Kinských v Budenicích
TitulHodnostní korunka náležící titulu hrabě hrabě (podle zákona z 10. prosince 1918 české republikánské zřízení šlechtické tituly neuznává)
Choť(1908) Marie Paulina, roz. z Bellegarde (1888–1953)
RodičeBedřich Karel Kinský (1834–1899) a Žofie Marie z Mensdorff-Pouilly (1845–1909)
DětiJosef Kinský
František Antonín Kinský z Vchynic a Tetova
Bedřich Karel Kinský z Vchynic a Tetova
Alfons Kinský z Vchynic a Tetova
Marie Žofie Kinská z Vchynic a Tetova
PříbuzníMarie Terezie Kinská z Vchynic a Tetova (sourozenec)
Žofie Chotková (sestřenice)
František Kinský a Antonín Kinský (vnoučata)
Náboženstvířímskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

František Josef hrabě Kinský z Vchynic a Tetova (celým jménem německy Maria Franz Joseph Aloysius Ignatius von Nepomuk Paschalis Graf Kinsky von Wchinitz und Tettau; 11. května 1879 Kostelec nad Orlicí1. září 1975 Kostelec nad Orlicí)[1] byl český šlechtic z rodu Kinských, držitel čestného úřadu císařského a královského komořího. Byl aktérem a signatářem deklarací české šlechty v letech 1938 a 1939, po komunistickém puči v roce 1948 neemigroval.[2]

Život

Zámek v Kostelci nad Orlicí

Narodil se 11. května 1879 na rodovém zámku v Kostelci nad Orlicí jako syn politika Bedřicha Karla Kinského (1834–1899) a jeho manželky Žofie Marie z Mensdorff-Pouilly (1845–1909). Měl čtyři sestry. Byl protiněmecky založený, narodil se třináct let po bitvě u Hradce Králové, ve které Prusko porazilo Rakousko.[2] Po otci zdědil statek Kostelec nad Orlicí se zámkem.[pozn. 1] O řízení velkostatku se však osobně nestaral.[2]

V roce 1938 byl mluvčím delegace české šlechty, která se před podpisem mnichovské dohody dostavila 17. září 1938 na Pražský hrad k prezidentu Edvardu Benešovi. Přečetl tam Prohlášení příslušníků českých rodů vyjadřující podporu celistvosti republiky[6] a obdobnou roli měl i 24. ledna 1939 při audienci u prezidenta Emila Háchy. V září 1939 pak podepsal Národnostní prohlášení české šlechty.[7] V roce 1941 byla na jeho majetek uvalena vnucená správa.[8]

Za války byl na podzim roku 1943 zatčen gestapem, vyslýchán v Pečkárně a šest měsíců vězněn v Praze a pak v Gollnowě v blízkosti Štětína.[pozn. 2] Třikrát po sobě dostal zápal plic. V červenci 1944 byl propuštěn poté, co se manželka silně angažovala a prosila o přímluvu u známých.[10]

I po roce 1948 zůstal v Československu.[2] V roce 1949 byl majetek rodu zestátněn, směli však bydlet ve dvou místnostech na zámku v Kostelci nad Orlicí. V roce 1951 byl František Kinský s manželkou vystěhován úplně. Bydlení si našel na faře v Kostelci, kde žil i po smrti své manželky až do roku 1975.[pozn. 3] Zámek se stal pracovištěm výzkumného ústavu živočisné výroby s chovem prasat.

Měl vysokou dvoumetrovou postavu[12] a ráčkoval.[13] Sbíral známky,[2] militancie – uniformy a obrazy s vojenskými scénami. Také rád ministroval v kostele.[13] Zajímal se o historii a rád četl.[2]

Zemřel ve věku 96 let, zádušní mše se konala v kostele v Kostelci nad Orlicí. Tělo bylo uloženo do rodinné hrobky v Budenicích. Pohřeb byl za dohledu komunistické Státní bezpečnosti.[14]

Rodina

Ve Vídni se oženil 19. května 1908 s Marií Paulinou hraběnkou Bellegarde (13. 12. 1888 Maribor – 30. 7. 1953 Kostelec nad Orlicí), dcerou dlouholetého císařského nejvyššího kuchmistra Augusta Bellegarda a jeho manželky Henrietty Larischové z Moennichu. Manželka byla dámou Řádu hvězdového kříže (1908) a palácovou dámou. Měla zdravotní problémy se srdcem.[15] Interiéry kosteleckého zámku zařídila biedermaierovským nábytkem.[15][pozn. 4] Narodily se jim následující děti:[1]

  • 1. Marie Žofie (24. 2. 1909 Kostelec nad Orlicí – 26. 10. 1992 zámek Assen, Lippetal)
    • ⚭ (28. 7. 1931 Kostelec nad Orlicí) Christoph-Bernhard von Galen (11. 1. 1907 Bonn – 1. 2. 2002 zámek Assen)
  • 2. Maria Bedřich Karel (3. 3. 1911 Kostelec nad Orlicí – 14. 12. 1999 Sassenberg, Vestfálsko), ornitolog. Po emigraci žil na Novém Zélandu a později ve Velké Británii[6]
    • ⚭ (14. 7. 1937 Merano) Camilla von Pourtalès (15. 5. 1914 Haag – 31. 1. 1988 Twickenham, Londýn)
  • 3. Maria Alfons (29. 9. 1912 Kostelec nad Orlicí – 2. 9. 1998 Villeneuve, Švýcarsko), zastupoval ocelářskou firmu, žil střídavě v Kanadě a ve Velké Británii[6]
    • ⚭ (27. 6. 1953 Grayshott, Hampshire, Anglie) Monique Bohn (25. 2. 1927 Paříž – ?)
  • 4. Maria Josef (19. 11. 1913 Kostelec nad Orlicí – 14. 3. 2011 Kostelec nad Orlicí)
    • ⚭ (13. 3. 1947 Trenčín) Bernadette Merveldtová (29. 12. 1922 Lázně Bělohrad – 14. 2. 2016 Kostelec nad Orlicí)
  • 5. Maria František Antonín (15. 3. 1915 Kostelec nad Orlicí – 16. 12. 1993 Charleston, Indiana, USA), emigroval do Spojených států amerických[6]

Dcera Žofie se provdala do Německa v roce 1931, synové Bedřich, Alfons a František emigrovali po Únoru 1948.[6] Syn Josef zůstal v Československu a v roce 1949 ho zatkla Státní bezpečnost,[6] po Sametové revoluci restituoval majetek.

Odkazy

Poznámky

  1. Ve 30. letech 20. století vlastnil rozvětvený rod Kinských několik statků a zámků:
  2. Ve stejném vězení byl držen i Rudolf Theobald Czernin (1904–1984) a Karl (Charles) Rohan (1894–1965) z choustnické linie.[9]
  3. Majitelé někdejšího panství se zámkem byli patrony kostela sv. Jiří, za což jim přináleželo právo na přístřeší v případě nejvyšší nouze. Obdobně se ubytovali na faře v Postupicích i František Mensdorff-Pouilly (1897–1991) a jeho manželka Terezie (Sita), roz. Sternbergová (1902–1985).[11]
  4. Pozdně empírový zámek v Kostelci nad Orlicí byl původně zařízen ve stylu biedermaieru, ale rodiče Františka Josefa preferovali barokní vybavení.[15]

Reference

  1. a b c POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 213. Dále jen Almanach českých šlechtických rodů 2017. 
  2. a b c d e f DOČEKAL, Boris. Osudy českých šlechticů. Jihlava: Listen, 2002. 144 s. ISBN 80-86526-00-3. S. 9. Dále jen Osudy českých šlechticů. 
  3. ŠKODA, Roman. Horažďovice v období 1945–1955. Plzeň, 2018. 95 s. Diplomová práce. Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta filozofická, Katedra historických věd. Vedoucí práce Lukáš Novotný. s. 22. Dostupné online.
  4. Příběhy české šlechty, s. 310
  5. Almanach českých šlechtických rodů 2017, s. 208
  6. a b c d e f VOTÝPKA, Vladimír. Příběhy české šlechty. 3. vyd. Praha a Litomyšl: Paseka, 2002. 408 s. ISBN 80-7185-507-3. S. 216. Dále jen Příběhy české šlechty. 
  7. Příběhy české šlechty, s. 218
  8. JUŘÍK, Pavel. Kinští: Bůh, čest, vlast. Praha: Euromedia Group k. s. – Knižní klub, 2019. 168 s. (Universum). ISBN 978-80-242-6220-8. S. 113. 
  9. Příběhy české šlechty, s. 197
  10. Příběhy české šlechty, s. 221–222
  11. Příběhy české šlechty, s. 212
  12. Příběhy české šlechty, s. 217
  13. a b Příběhy české šlechty, s. 225
  14. Příběhy české šlechty, s. 230
  15. a b c Osudy českých šlechticů, s. 10

Literatura

  • VOTÝPKA, Vladimír. Příběhy české šlechty. 3. vyd. Praha a Litomyšl: Paseka, 2002. 408 s. ISBN 80-7185-507-3. Kapitola 10. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Horona hr.png
Autor: Tomasz Steifer, Gdansk, Licence: CC BY 2.5
Counts Crown
Nový zámek - Kostelec nad Orlicí.JPG
Autor: John Hromades, Licence: CC BY-SA 3.0
Krásně zrekonstruovaný Nový zámek v Kostelci nad Orlicí určitě stojí zato navštívit.