František Josef z Ditrichštejna

František Josef kníže z Dietrichsteinu
František Josef z Ditrichštejna na rytině z roku 1836
7. kníže z Ditrichštejna[pozn. 1]
Ve funkci: 25. květen 1808 – 8. červenec 1854
Předchůdce	Jan Karel z Ditrichštejna
Nástupce	Josef z Ditrichštejna
Narození	28. dubna 1767 Vídeň Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí	8. července 1854 (ve věku 87 let) Vídeň Rakouské císařství Rakouské císařství
Místo pohřbení	hřbitov svatého Marka ve Vídni
Choť	Alexandra Andrejevna Šuvalovová
Rodiče	Karel Jan z Ditrichštejna a Marie Kristina z Thun-Hohensteinu
Děti	Josef František z Ditrichštejna Sigismund Thalberg
Příbuzní	Mořic Josef Jan z Ditrichštejna a Marie Terezie Kinská z Vchynic a Tetova (sourozenci) Klotylda z Dietrichstein-Proskau-Leslie, Terezie z Ditrichštejna-Proskova-Leslie, Gabriela z Ditrichštejna-Proskova-Leslie[1] a Alexandrina z Ditrichštejna[2] (vnoučata)
Profese	politik, diplomat a důstojník
Ocenění	čestný občan Vídně (1850) rytíř Vojenského řádu Marie Terezie Řád zlatého rouna
Commons	Franz Joseph von Dietrichstein
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Josef z Ditrichštejna (německy Franz Joseph von Dietrichstein, 28. dubna 1767 Vídeň – 8. července 1854 Vídeň) byl šlechtic z českomoravské větve rodu Ditrichštejnů, Působil jako c.k. komorník a skutečný tajný rada a v císařské armádě dosáhl hodnosti generálmajora. Byl vlastníkem panství Mikulov a dalších statků na Moravě a v Čechách (Libochovice, Lipník nad Bečvou, Nové Město nad Metují, Dolní Kounice, Budyně nad Ohří, Vlachovo Březí).

František Serafinský Josef Karel Jan Nepomucký Quirin kníže z Ditrichštejna-Proskova-Leslie, 8. říšský hrabě z Ditrichštejna (německy Franz Joseph Carl Johann Nepomuk Quirin von Dietrichstein-Proskau-Leslie, 8. Reichsfürst von Dietrichstein) se narodil ve Vídni jako třetí z osmi dětí Jana Karla z Ditrichštejna a jeho manželky Marie Kristiny, rozené z Thun-Hohensteina. Mezi jeho sourozenci byli Mořic Josef Jan, Jan Karel a sestra Marie Terezie, provdaná Kinská z Vchynic a Tetova.

Po dokončení studií se František Josef věnoval nejprve vojenské kariéře. V září 1789 již byl majorem a byl jmenován pobočníkem těšínského vévody Alberta Kazimíra. Za svůj výkon při útoku na pevnost Valenciennes 25. července 1793 byl odměněn rytířským křížem Řádu Marie Terezie. O tři roky později získal hodnost generálmajora. V této hodnosti v roce 1800 vyjednal příměří s generálem Jeanem-Victorem Moreauem.

Kolem přelomu století pobýval František Josef v Anglii, která se pro něj stala vzorem moderního státoprávního uspořádání.^[3]

Roku 1809 povolal císař František II. knížete zpět, aby jej obsadil do funkce vrchního hofmistra arcivévody Františka d'Este a dvorského komisaře v Haliči.^[3]

Na přelomu 18. a 19. století válečné události poškodily jihomoravská ditrichštejnská panství, z ekonomických důvodů proto v roce 1818 František Josef prodal panství Židlochovice a Hrušovany.

František Josef byl složitou osobností a některé jeho skutky byly považovány za skandální. Nedůvěru císaře a konzervativců mu vynesly opakované posměšky vůči kancléři Metternichovi, ale i pokus znovu založit na protest proti jeho represivnímu režimu ve Vídni zednářskou lóži. Nemalý rozruch vzbudil také tím, že odmítl převzetí Řádu zlatého rouna.^[3]

František Josef z Ditrichštejna zemřel 8. července 1854 ve věku 87 let ve Vídni, kde byl také pohřben.^[4]

V červenci 1797 se František Josef v Pavlovsku u Petrohradu oženil s hraběnkou Alexandrou Andrejevnou Šuvalovovou (1775–1845), s níž měl jediného syna Josefa (1798–1858), jejich manželství však nebylo šťastné a trvalo jen krátce.

Jeho dalším nemanželským synem pravděpodobně byl také klavírní virtuos Sigismund Thalberg.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu František Josef z Ditrichštejna na Wikimedia Commons