František Jungwirth
František Jungwirth | |
---|---|
Narození | 27. července 1920 Ruská |
Úmrtí | 17. ledna 1997 (ve věku 76 let), 17. ledna 1990 (ve věku 69 let) nebo 15. ledna 1997 (ve věku 76 let) Praha |
Pseudonym | J. F. Pícha-Stockinger |
Povolání | překladatel a redaktor |
Stát | ![]() |
Alma mater | Vysoká škola politická a sociální |
Období | 1956–1997 |
Žánr | beletrie, detektivka, sci-fi |
Významná díla | např. Stanisław Lem: Kyberiáda William Faulkner: Medvěd Rex Stout:U dveří zazněl zvonek Arthur Conan Doyle: Návrat Sherlocka Holmese Erle Stanley Gardner: Případ zaměněné tváře |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
František Jungwirth (27. července 1920 Ruská – 17. ledna 1997 Praha) byl český překladatel a redaktor, spolupracoval také s rozhlasem a televizí. Překládal zejména z angličtiny, dále z polštiny a němčiny. Byl velkým znalcem detektivního žánru, jemuž se věnoval prakticky celý život.
Život
František Jungwirth se narodil 27. července 1920 v Ruské na Slovensku. Od roku 1946 studoval na Vysoké škole politické a sociální v Praze. V roce 1949 byl ze školy donucen odejít. V letech 1950–1955 pracoval v ČKD Praha, 1956–1961 byl zaměstnán v podniku zahraničního obchodu Motokov a poté přešel do svobodného povolání.
Od roku 1963 se věnoval redakční práci: v letech 1963–1967 pracoval v hudebním vydavatelství Panton, 1967–1977 byl redaktorem nakladatelství Orbis a 1977–1980 vedoucím redaktorem nakladatelství Panorama v Praze.
Tvorba
Těžištěm jeho překladatelské práce byly převody anglické a americké beletrie (William Faulkner, Mario Puzo). Postupně se začal systematicky věnovat detektivnímu žánru, kde překládal jak romány, tak povídky (Rex Stout, Erle Stanley Gardner, Raymond Chandler) a sci-fi (Howard Phillips Lovecraft). Z polštiny překládal především dílo Stanislawa Lema a několik knih přeložil i z němčiny.
Od vzniku revue Světová literatura v roce 1956 zde otiskoval své překlady i odborné články. Věnoval se také časopiseckým útvarům, překládal například z Ellery Queen’s Mystery Magazine či Alfred Hitchcock’s Mystery Magazine. Tyto pak zveřejňoval v například v časopise My, nebo ve víkendových přílohách deníků Mladá fronta nebo Práce. Své časopisecké překlady zveřejňoval pod vlastním jménem, pod pseudonymem J. F. Pícha-Stockinger nebo pod značkou -th.
Dílo
Překlady
- Allen Andrews Blázniví motoristé (1969)
- Nelson Algren Neónová divočina (výbor z povídek, společně s Janem Zábranou 1969)
- Frank Arnau Člověk mimo zákon : od nejstarších dob až po naše časy (1969)
- Hugh Atkinson Duha Dvouprstého Billyho (1987)
- Earl Derr Biggers Čínský papoušek (1987); Případu se ujímá Charlie Chan (1990); Vražda v Honolulu (1986)
- John Dickson Carr Tři rakve (1979)
- Jacques-Yves Cousteau Dech moře (1964)
- Paul de Kruif Bojovníci se smrtí (1960)
- Basil Davidson Objevení staré Afriky (1962) Africká minulost : Kroniky od dávnověku po moderní dobu (společně s Gustavem Bernauem a Ivanem Hrbkem 1972)
- Arthur Conan Doyle Návrat Sherlocka Holmese (1973)
- Elisabeth Ferrarsová Kdo je můj muž? (1975)
- Jack Fishman A zdi se hroutily (1988)
- Helmut Gaensel Štěchovický poklad. Díl 1, Pražská spojka (společně s Miroslavem Brožem 1992)
- Erle Stanley Gardner Případ nedbalé nymfy (1968); Tajemství nevlastní dcery (1974); Případ pozlaceného zlata (1983); Případ křičící ženy (1986); Do ložnic je vidět (1993); Případ zaměněné tváře (1996);
- Michael Gilbert Totožnost neznámá (1976)
- Joe Gores Hammett (1990)
- Dashiell Hammett Rudá žeň (1965)
- Arthur Hailey Účinný lék (spolu s Evou Kuberovou 1984)
- John Howlett Nejpravděpodobnější nehoda (1985)
- Raymond Chandler Případ naruby (1966); Hluboký spánek (1967); Playback (1990); Nevadský plyn (1994); Poslední případ Phila Marlowa (spolu s Jaroslavem Boučkem a Vlastou Dvořáčkovou 1995); Vyděrači nestřílejí (spolu s Jaroslavem Boučkem a Vlastou Dvořáčkovou 1995)
- William Earl Johns Biggles ve službách Scotland Yardu (1993)
- Arthur Koestler Tma o polednách (spolu s Evou Kondrysovou 1992)
- Howard Phillips Lovecraft povídky zařazené v knihách: Barva z kosmu a jiné horrory (1991); K branám Stříbrného klíče (1992); Šepot ve tmě a jiné hrůzostrašné příběhy (1992); Uvězněn s faraóny a jiné horrory (1992)
- Stanisław Lem Dokonalá prázdnota (1983); Kyberiáda (1983); Pánův hlas (spolu s Pavlem Weigelem 1981); Vzpomínky Ijona Tichého (1964); Hvězdné deníky 2 (spolu s Helenou Stachovu 2000)
- Norman Lewis Odborník ze Sicílie (1981)
- Malcolm Lowry Pod sopkou (verše přeložil Jan Zábrana 1980)
- Ross Macdonald Bíle pruhovaný pohřební vůz (1971)
- Ed McBain : Deset a jeden (1972)
- Mario Puzo Temná aréna (1980); Blázni umírají (1989)
- Ellery Queen Čtvrtá strana trojúhelníku (1983)
- Paul Simon Simon & Garfunkel (1969)
- Patrick Quentin Muž v osidlech (1973)
- William O. Steele Stará cesta divočinou (1973)
- John Steinbeck Osamělost (1956)
- Rex Stout Právo na smrt (1967); U dveří zazněl zvonek (1969); Příliš mnoho kuchařů (1973); Zlatí pavouci (1973); Hořké pochoutky (1973); Němý řečník (1977);
- Percy Stulz Atom v plném světle (1977)
- Arthur Upfield Zánik jezera (1965); Vdovy z Broome (1977); Zlověstné kameny (1977); Bony kupuje ženu (1977)
- Peter de Vries Kolibřík (1978)
- Edgar Wallace Zloděj mramoru (1997)
- Evelyn Waugh Drazí zesnulí (1973); Křehké nádoby (1973)
- Robert Young Líbezné zářijové dny (1987)
Odkazy
Externí odkazy
Osoba František Jungwirth ve Wikicitátech
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“