František Křelina

František Křelina
Narození	26. července 1903 Podhradí Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	25. října 1976 (ve věku 73 let) Praha Československo Československo
Povolání	učitel, spisovatel
Národnost	česká
Děti	Hana Pražáková dcera
Příbuzní	Markéta Hejkalová vnučka Richard Pražák zeť
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Křelina (26. července 1903 Podhradí – 25. října 1976 Praha) byl český učitel prozaik, básník a dramatik.

František nejprve navštěvoval obecnou školu ve Veliši, od roku 1914 chodil na měšťanskou školu v Jičíně a od roku 1918 zde studoval na Učitelském ústavu. Studia ukončil v roce 1922.

Jako učitel působil v Ústí, Pecce, Roškopově, Hrádku nad Nisou a Louce. V letech 1924 až 1926 absolvoval vojenskou službu v Hradci Králové a v Žamberku. Poté učil na obecné škole v Letařovicích a ve Vyskři a to až do roku 1929.^[1] V letech 1929–1938 učil na měšťance v Českém Dubu, potom několik měsíců v Kobylech. Po obsazení Sudet Němci v březnu 1939 odešel do Prahy.^[2] Zde připravoval společně s Josefem Knapem a Jaroslavem Durychem výzvu českých spisovatelů k lidu, která však padla za oběť cenzuře.^[3] V Praze učil na měšťanských a později jednotných školách až do roku 1951, kromě roku 1945, kdy učil v Hradišti.

V letech 1943–1948 byl členem Moravského kola spisovatelů. V Praze byl 24. srpna 1951 zatčen, v červenci 1952 byl jako člen údajné protistátní skupiny v rámci vykonstruovaného procesu s tzv. „zelenou internacionálou“ odsouzen za velezradu na dvanáct let vězení. Ve stejném procesu byli mezi jinými odsouzeni také Josef Knap, Jan Zahradníček, Bedřich Fučík, Zdeněk Kalista, Ladislav Kuncíř a Ladislav Jehlička.^[4] V době věznění na Pankráci se s ním a J. Zahradníčkem a J. Knapem spřátelil dozorce Václav Sisel, který jim pomáhal. Ten ukryl na své chatě značnou část rukopisů jejich básní a textů, a to až do r. 1968.^[5]

Dne 10. května 1960 byl Křelina amnestován. Do roku 1964 pracoval jako stavební dělník v Praze a znovu se věnoval literární tvorbě. Jeho články otiskovaly v té době Zemědělské noviny a Lidová demokracie. Roku 1967 byl plně rehabilitován. Zemřel v Praze, pochován je ve Veliši.^[6]

Dne 2. července 1927 se v Turnově František Křelina oženil s dcerou rolníka Annou Masopustovou (1903–2001). Manželé Křelinovi měli dvě dcery: spisovatelku Hanu Pražákovou a Libuši.^[1]

Roku 1936 obdržel státní ocenění a o dva roky později cenu České akademie věd a umění.

František Křelina je sice považován za ruralistu, ale jeho texty (ať již básnické, prozaické či dramatické) nesou prvky i jiných uměleckých směrů a ruralismus u něj převládat pouze v období jeho rané tvorby, tedy během první republiky.V 30. letech se vyprofiloval jako jeden z nejvýraznějších prozaiků ruralismu. Během okupace psal prózy vizionářského a mystického charakteru, jež na historickém či legendárním podkladě vytvářely alegorické obrazy zápasu kladných sil lásky a milosrdenství s mocnostmi zla a násilí, k etickému idealismu směřovala i jeho tvorba poválečná.

K jeho nejznámějším ruralistickým dílům patří Hlas kořenů, Hlas na poušti či Jalovčí stráně. Některá díla z Křelinovy pozůstalosti nebyla doposud vydána.

• Hlas kořenů (1927)
• Hlas na poušti (1935)
• Jalovčí stráně (1937) – přepracováno 1947
• Klíče království (1939)
• Dcera královská, blahoslavená Anežka česká (1940) – dílo nevzniklo na základě historických pramenů, ale jako oslava světice sv. Anežky české.
• Amarú, syn hadí (1942) – román o českých misionářích v peruánských pralesích na konci 17. století. Objevuje se zde mysticismus, jezuitský kněz J. V. Richter je umučen domorodci.
• Každý své břímě (1969)- vrcholná Křelinovo poetická próza o lidické tragédii, popisující hrůznou noc z 10. června 1942, kdy byly Lidice zničeny a vypáleny.
• Půlnoční svítání (verše, 1927)
• Předjitřní tma (verše, 1930)
• Plaché světlo (verše, 1934)
• Jalovčí stráně (1947)
• Má přítelkyně Dora (1968)
• Země dědičná (trilogie)
  1. Hubená léta (1935) – sociálně realistický román z Podještědska a prostředí tkalců, zobrazuje vliv hospodářské krize na chalupníky a dělníky.
  2. Puklý chrám (1937) – pod vlivem ruralismu, vrhá zjednodušeně světlo a stín na venkov a město. Proti zkaženému městu stojí čistý venkov.
  3. Bábel (1968, pod názvem Pokoj nám byl vysázen v r. 1939, za okupace nemohl vyjít; pro vydání 1968 přepracován^[7])

• Z bukového dřeva (1943)
• Zmijí dědek a jiné povídky pro mládež (1946)
• Můj otec kapitán

• Postila

• Děti své doby: jak se jeví v slohových zápiscích žákyň měšťanských škol pražských, uspořádal František Křelina, vydal Ladislav Kuncíř, Praha 1946

• HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2. 
• PUTNA, Martin C. Česká katolická literatura v kontextech: 1918–1945. Praha: Torst, 2010. 1390 s. ISBN 978-80-721-5391-6. 
• PROKOP, Vladimír. Přehled české literatury 20. století.

• Seznam českých spisovatelů
• Česká literatura v letech 1900–1945
• Česká literatura v letech 1945–1990

• Obrázky, zvuky či videa k tématu František Křelina na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Křelina
• Přetěžké břímě Františka Křeliny Pořad Českého rozhlasu Plus, podrobné životopisné údaje, řada ukázek z díla Františka Křeliny, unikátní záznamy jeho hlasu.