František Karel Kolár

František Karel Kolár
František Kolár (1881)
Narození	29. ledna 1829 Zahájí (obec Lesná u Tachova) Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	4. prosince 1895 (ve věku 66 let) Praha Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Příbuzní	Josef Jiří Kolár (strýc)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Karel Kolár (29. ledna 1829 Zahájí (obec Lesná u Tachova)^[1] – 4. prosince 1895 Praha^[2]), někdy uváděný i jako Kolář, byl český herec, režisér a výtvarník, významná postava českého divadla 70. a 80. let 19. století.

Život

Narodil se v obci Waldheim^[3] na Tachovsku (po 2. světové válce přejmenovaná na Zahájí, zanikla r. 1952)^[4] v rodině finančního úředníka.^[3] V osmi letech mluvil výhradně německy, česky se začal učit až v Praze, kde si jeho otec zřídil módní závod.^[5] Po studiích na německém gymnáziu v Praze absolvoval v letech 1845 – 51 pražskou malířskou akademii.^[3] Během studia hrál ve Švestkově ochotnickém divadle v Mikulášském domě.^[6] Zlom v jeho kariéře nastal 30. listopadu 1851, kdy ho strýc Josef Jiří Kolár uvedl do Stavovského divadla.^[7] Určitou dobu mu ale trvalo, než získal zkušenost a přesvědčil vedení divadla, že dokáže i náročnější úlohy. První, nepříliš atraktivní rolí byl pán z Nemanic v Claurenově veselohře Amerikánský ženich aneb Brambory na loupačku.^[5] Velkou příležitost dostal roku 1852 v Shakespearově hře Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete, když původně obsazený herec Grabinger kvůli sporu s ředitelem nečekaně opustil soubor. Tehdy teprve nadřízení poznali jeho talent a získali důvěru, že zvládne i náročné charakterní role. V letech 1854–58 hrál v řadě dalších Shakespearových dramat.^[6]

V 60. letech přešel Kolár do Prozatímního divadla a dobře se uplatnil v salonní veselohře v rámci čtveřice Kolár – Šamberk – Pešková – Čermáková.^[6] Jako známý herec pak hrál různé významné úlohy, komické i tragické. Patřil k nim např. Václav I. (Stroupežnického Velký sen),^[8] šašek (Král Lear), Polonius (Hamlet) a Napoleon (Bozděchův Světa pán v županu). Podle Jana Nerudy (v článku v Osvětě z roku 1876) sledoval každou postavu do detailu a nechal ji přirozeně se vyvíjet; svým talentem obsáhl velkolepý okruh úloh, ve kterém se střídali bohatí a chudí, obyvatelé měst i venkova, veselí i smutní, kladní i záporní.^[7] Jednou z nejlepších postav jeho realistického repertoáru byl švec Habršperk v Našich furiantech.^[5]

V divadle hrál Kolár čtyřicet let; jeho poslední dvě role před odchodem do důchodu v roce 1891 byly Kryštof ze Švamberka (Zvíkovský rarášek) a Mikuláš Dačický (Paní mincmistrová, obě hry od Stroupežnického). I v posledních letech života se občas objevoval na jevišti.^[7]

Jak v Prozatímním, tak i později v Národním divadle působil od roku 1866 také jako úspěšný režisér. Po odchodu strýce Josefa Jiřího Kolára se stal vrchním režisérem činohry, opery i baletu. V letech 1873 – 74 byl i ředitelem Prozatímního divadla. Jeho specialitou bylo aranžování živých obrazů; nejvíc se jich odehrálo během Jubilejní výstavy r. 1891. Národopisné výstavy v roce 1895 se už nemohl aktivně zúčastnit ze zdravotních důvodů.^[7]

Kolár se uplatnil i jako kreslíř, ilustrátor a kostýmní výtvarník. Pro Humoristické listy nakreslil množství obrázků, včetně karikatur neoblíbených rakouských politiků Herbsta a Schmerlinga.^[9]

František Kolár byl ve své době uznávaný jako jeden z nejnadanějších herců s velkým vlasteneckým cítěním^[8]. Oceňována byla i jeho režie, při které využíval svého výtvarného nadání a vzdělání k aranžování působivých scén.^[6]

V soukromí byl velmi skromný, vyhýbal se veřejnému životu, dával přednost rodině. Svým sedmi dětem často hrával loutkové divadlo. Jeho manželkou byla dcera nápovědy Národního divadla Karla Martince. V roce 1882 vážně onemocněl, ale po vyléčení znovu intenzivně pracoval. Do penze odešel v roce 1892. Do roku 1895 vystupoval pohostinsky ve svých nejvýznamnějších rolích. V červnu 1895 ho na procházce v Chuchli ranila mrtvice a koncem téhož roku po dlouhé nemoci zemřel. Je pochován na Olšanských hřbitovech v Praze.^[5]

Odkazy

Reference

Literatura

• Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 73, 320, 321, 329, 334, 406, 407, 409, 410, 464, 543.
• Kolektiv autorů. Národní divadlo a jeho předchůdci. Praha: Academia, 1988, str. 227–229.
• NERUDA, Jan. Ve službách českého divadla. Praha: vydal L. Mazáč, 1927, str. 200–202.
• PRŮCHA, Jaroslav. František Kolár (1829–1895). In: Divadelní zápisník, ročník I., 1945–1946, Sdružení pro divadelní tvorbu v Umělecké besedě, Praha, 1946, str. 104–105.
• VODÁK, Jindřich. Cestou. Praha: Melantrich, 1946. Kapitola Sté narozeniny hercovy, s. 217–219. 
• VODÁK, Jindřich. Tváře českých herců : od Josefa Jiřího Kolára k Vlastovi Burianovi. Praha : Orbis, 1967. 250 s. S. 49–51.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu František Karel Kolár na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Karel Kolár
• František Karel Kolár v souborném katalogu Akademie věd ČR
• František Karel Kolár v databázi Archivu Národního divadla

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).