František Kavalír (sklář)

František Kavalír
Narození	21. července 1796 Krasoňovice Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí	1. července 1853 (ve věku 56 let) Praha Rakouské císařství Rakouské císařství
Místo pohřbení	Hřbitov v Sázavě
Povolání	průmyslník a podnikatel
Choť	Antonie Kavalírová (roz. Adlerová)
Děti	Anna Fričová
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

František Kavalír (též Kavalier, 21. července 1796 Krasoňovice – 1. července 1853 Praha) byl český podnikatel a továrník, zakladatel a majitel sázavských skláren Kavalierglass, kterou řídil téměř až do své smrti. Podnik provozovaný od roku 1837 se posléze stal jedním z předních výrobců skla v českých zemích.

Život

Mládí

Narodil se v Krasoňovicích u Zbraslavic nedaleko Kutné Hory do rodiny skláře Václava Kavalíra.^[1] Otec postupně pracoval ve sklářských hutích v Slavětíně, Loukově a Krasoňovicích, posléze se s rodinou přestěhoval do Těchobuzi. Zde se František vyučil sklářem.

Manželství

V Těchobuzi se seznámil s Antonií Adlerovou, dcerou zdejšího skláře, se kterou se roku 1821 oženil a založili společně rodinu. Podnikavý František si posléze zřídil živnost k zasklívání oken. Roku 1828 se Kavalírovi kvůli osobním sporu Františka v těchobuzské huti přestěhovali do Pohledu nedaleko Německého Brodu. Zde se však výroba skla nedařila, Kavalírovi se tak okolo roku 1830 přestěhovali do Ostředku poblíž Benešova, kde František stal nájemcem sklárny.

Roku 1834 dostal nabídku postavit sklárnu v Sázavě na zdejším panství, která byla dokončena v letech 1835 až 1837 poblíž mlýna Na Kácku, kde následně Kavalírovi žili. Postupně se stal úspěšným sklářským podnikatelem, výrobky sázavské huti a skláren Kavalír se vyznačovala mimořádnou chemickou kvalitou skla, stejně jako pokročilým zpracováním. Roku 1847 uveřejnil německý odborný časopis Annalen für Chemie und Pharmazie první zahraniční rozbor a posudek, a to právě Kavalírova sázavského skla.

Během revolučních událostí v Rakusku v letech 1848 až 1849 byl jejich syn František Kavalír mladší v souvislosti s tzv. Májovým spiknutím uvězněn a odsouzen na doživotí,^[2] trest si pak odpykával až do amnestie roku 1854 v pevnosti v Komárně v Uhrách. To bylo pro jeho otce těžkou psychickou ranou. V posledních letech života trpěl bolestivými otoky kloubů, kvůli kterým se roku 1852 přestěhoval do Prahy, kde o něj pečoval rodinný lékař MUDr. Staněk.

Úmrtí

František Kavalír zemřel roku 1853 v Praze. Pohřben byl v rodinném hrobě na hřbitově v Sázavě. Jeho ostatky byly později přeneseny do majestátní rodinné hrobky vybudované na témže hřbitově pro rodinu Kavalírů roku 1876.

Po jeho smrti převzal řízení závodu dvaadvacetiletý syn Josef.^[3] Značka rodinného podniku Kavalír však úspěšně přetrvala i v dalších desetiletích až do 21. století.

Rodinný život

Se svou manželkou Antonií počal celkem 12 dětí. Dcera Anna se provdala za někdejšího studentského vůdce Josefa Václava Friče, jedné z předních osobností tehdejšího českého vlasteneckého života, a posléze politického exulanta. Antonie Kavalírová se stala autorkou populární knihy memoárů Paměti babičky Kavalírové, poprvé vydané až 60 let po její smrti.^[4]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Historie skláren Kavalier a rodiny Kavalírovy (diplomová práce)
• Biografický slovník
• Hřbitov v Sázavě
• Paměti babičky Kavalírové (online)