František Koudelka
| František Koudelka | |
|---|---|
| Narození | 12. srpna 1945 (77 let) Ptení  Československo |
| Povolání | sochař, malíř a výtvarník |
| Webová stránka | www |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
František Koudelka (* 12. srpna 1945, Ptení) je český malíř a sochař.
Školen u akademických malířů Františka Nedvěda a Jiřího Eislera a u akademického sochaře Vratislava Plačka. Od roku 1995 člen výtvarné skupiny Brány (skupina). Od roku 2017 člen výtvarné skupiny Nové sdružení pražských umělců.
Charakter tvorby
František Koudelka se zaměřuje na existenciální výtvarnou tvorbu. Obrazy jsou výtvarně strohé, barevně jednoznačné a myšlenkově hluboké. Zobrazují vnitřní duševní pochody člověka v jednotlivých úsecích jeho života. František Koudelka naplňuje programové prohlášení výtvarného sdružení Brány, jehož je zakládajícím členem, tím, že ve své tvorbě klade maximální důraz na kvalitu tematického, technického a řemeslného ztvárnění uměleckých záměrů. Za desítky let prošel ve své tvorbě několika výtvarnými, ale i životními etapami, které v malé ukázce můžete vidět na jeho webové stránce v galerii, z období posledních dvaceti let.
Jeho výtvarné cykly se v průběhu doby proměňovaly od počátečních momentek z hospodského prostředí, se svébytnými figurami dané doby a projevy, přes společenské dění konce šedesátých a počátku sedmdesátých let s výtvarně pojatými otisky událostí, frustrace za normalizace vyjádřené cyklem dlouhých postav trpících, tápajících a hledajících v omezených místech. V dalším výtvarném cyklu se zaměřil na vnitřní pohled jednotlivců a skupin přátel kolem sebe ve svébytných prostorech jejich existence. Jakýmsi podcyklem byl v devadesátých letech soubor obrazů zachycujících vnitřní prožitek autora ze strahovského koncertu The Rolling Stones.
V následujícím cyklu se zaměřil na duchovní křesťanskou tradici vycházející z jeho vlastního bytí, výtvarně vyjádřenou paralelami na biblická témata, která se v dalším cyklu projevila v obrazech zachycujících fragmenty pražských sakrálních staveb od středověku po současnost, s jejich působením na pozorovatele. Jedním z dalších cyklů je satiricky odlehčené zobrazování celebrit v kontextu se společenským děním a jeho projevy. Dalším podcyklem byly obrazy z plenéru, krajiny moravské Pálavy. Následný cyklus, již více abstraktní, lze chápat jako vlastním věkem poznamenané vyjádření stárnutí autora při rekonstrukci a stěhování do nového domova i ateliéru. Zatím poslední cyklus, i podle vyjádření samotného Františka Koudelky, je jeho snaha výtvarně vyjádřit pojmy cizích slov převážně z filozofických elaborátů. Nevyhýbá se při tom ani žaluziím zakrývajícím pohled do lidské duše. Zdálo by se, že autorova tvorba je ve všech obdobích hloubavá a až příliš vážná, ale v každém období tvořil obrazy a i plastiky s náměty úsměvnými, odlehčenými ba i poťouchlými.
Výstavy
- 1979 – Praha, Divadelní studio, klub v Michalské
- 1983-7 – Praha, klub Vinohradského divadla
- 1984 – Praha, Palác kultury
- 1984 – Bratislava, Palác kultúry
- 1985-7 – Šumperk
- 1989 – Praha, Národní galerie, Klášter sv. Anežky České, sv. Barbora
- 1991 – Collefero u Říma
- 1994 – Praha, Vojenské historické muzeum, Schwarzenberský palác
- 1995 – Praha, Galerie Jednorožec s harfou
- 1996 – Kladno, Zámecká galerie města Kladna
- 1997 – Praha, Galerie Chodovská tvrz
- 1997 – Příbram, Galerie Zámeček
- 1997 – Praha, City Center
- 1998 – Liberec, Galerie Studna
- 1998 – Praha, Galerie Patro
- 1998 – Hořovice, Zámek
- 1998 – Praha, Trojský zámek
- 1998 – Londýn, Galerie THE ART MOVEMENT
- 1998 – Kladno, Zámecká galerie města Kladna
- 1999 – Praha, foyer Úřadu pro jadernou bezpečnost
- 1999 – Praha, Trojský zámek
- 1999 – Praha, Galerie Nová Síň
- 1999 – Londýn, Aukční síň Philips
- 1999 – Praha, Galerie U prstenu
- 2000 – Praha, Dům pánů z Kunštátu a Poděbrad
- 2000 – Prostějov, Muzeum Prostějovska
- 2001 – Londýn, Aukční síň Christie's
- 2001 – Terezín, Muzeum ghetta
- 2002 – Liberec, Aukční síň Antikva Nova Praga
- 2004 – Kladno, Zámecká galerie města Kladna
- 2005 – Želkovice, Galerie Českého krasu - špejchar
- 2006 – Kladno, Zámecká galerie města Kladna
- 2006 – Olomouc, Galerie Mona Lisa
- 2009 – Praha, Galerie Dolmen
- 2010 – Praha, Galerie Ledeburských zahrad
- 2010 – Rakovník, Muzeum T.G.M.
- 2012 – Beroun, Muzeum Českého krasu
- 2014 – Hořovice, Galerie Starý zámek
- 2014 – Vimperk, Zámecká galerie
- 2015 – Slaný, Vlastivědné muzeum, Galerie muzea
- 2016 – Praha, Chodovská tvrz, Velká galerie
- 2017 – Praha, Výstavní síň Antonína Navrátila
- 2018 - Praha, Galerie Nová Síň
- 2018 - Kladno, Galerie Kladenského zámku
- 2018 - Praha, Výstavní síň Antonína Navrátila
- 2019 - Olomouc, Galerie města Olomouc
- 2019 - Praha, Výstavní síň Antonína Navrátila
- 2021 - Praha 5,Galerie "D" Portheimka
- 2022 - Praha, Výstavní síň Antonína Navrátila
- 2023 - Praha, Výstavní síň Antonína Navrátila
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“