František Kovářík (politik)

Doc. Ing. Dr. František Kovářík
4. ministr veřejných prací Československa
Ve funkci: 21. září 1920 – 26. září 1921
Prezident	Tomáš Garrigue Masaryk
Předseda vlády	Jan Černý
Předchůdce	Bohuslav Vrbenský
Nástupce	Alois Tučný
Narození	25. září 1865 Prostějov, Rakouské císařství
Úmrtí	21. července 1942 (ve věku 76 let) Prostějov, Protektorát Čechy a Morava
Alma mater	VUT
Profese	politik, technik, učitel a průmyslník
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Kovářík (25. září 1865, Prostějov^[1] – 21. červenec 1942, Prostějov) byl československý ministr veřejných prací v letech 1920 – 1921, národohospodář a spolumajitel firmy Wichterle a Kovářík (Wikov).

František Kovářík byl synem prostějovského tkalce Josefa Kováříka, který pocházel z Chropyně. František získal stipendium od prostějovských židovských podnikatelů a studoval na německé reálce, kterou absolvoval v roce 1882. Po maturitě studoval v letech 1882 – 1886 strojírenství na technice ve Vídni.

Po absolvování techniky učil na průmyslové škole v Bílsku ve Slezsku, poté byl asistentem u profesora Hauffeho na vídeňské technice, konstruktérem ve strojírenství v Magdeburku a Lipsku. Od roku 1890 se na pozvání profesora Hauffeho na techniku vrátil, aby tu přednášel strojnické rýsování a stavbu strojů.

V roce 1896 se vrátil zpět do Prostějova a stal se spolumajitelem továrny na hospodářské stroje, parní lokomobily a motory, kterou založil jeho mladší bratr Ing. Josef Kovářík. Vznikla tak firma F. a J. Kovářík, továrna strojů a slévárna Prostějov, která postupně rozšiřovala svůj sortiment a vyráběla žací stroje, plynové, benzinové a naftové motory, čerpadla, mlátičky a další zemědělské stroje. František Kovářík však pokračoval i ve vědecké práci – v roce 1902 získal první doktorát technických věd na České vysoké škole technické v Brně a v roce 1904 byl jmenován docentem nauky o stavbě hospodářských strojů na téže škole. O čtyři roky později, roku 1908, byl jmenován členem Národohospodářského ústavu při České akademii věd a umění v Praze. V roce 1913 se stal jedním ze zakladatelů Jednoty průmyslníků pro Moravu a Slezsko a v roce 1917 získal post místopředsedy Ústřední organizace průmyslníků pro Čechy a Moravu. V roce 1909 firma F. a J. Kovářík zažila stagnaci a změnila se na Prostějovskou akciovou továrnu na stroje a motory F. a J. Kovářík. O devět let později se firma sloučila s konkurenční společností Františka Wichterleho a vznikla firma Wichterle a Kovářík, akciová společnost (Wikov). Spolu s americkými experty se účastnil Prvního mezinárodního kongresu o vědeckém řízení 1. PIMCO (First Prague International Management Congress) v červenci 1924 v Praze.^[2]

Ing. Dr. František Kovářík byl od 21. září 1920 do 26. září 1921 ministrem veřejných prací v úřednické vládě Jana Černého a byl předsedou poradního sboru vlády pro hospodářské otázky. Kromě toho byl také významným komunálním politikem v Prostějově a členem zastupitelstva v letech 1898 – 1924. Rovněž byl členem správní rady městské vodárny, členem plynárenské komise, členem správní rady městské elektrárny a měl významný vliv na realizaci projektu výstavby Národního domu v Prostějově, který vznikl podle plánů Jana Kotěry. Byl také členem poroty veřejné architektonické soutěže na výstavbu prostějovské radnice, v níž nakonec zvítězil následně realizovaný projekt Karla Huga Kepky. Díky Ing. Františku Kováříkovi vznikla v letech 1910 – 1911 i další významná prostějovská architektonická stavba, a to vila, kterou si František Kovářík nechal vyprojektovat od architekta Emila Králíka.

Zemřel roku 1942 a byl pohřben na Městském hřbitově v Prostějově.

• PhDr. Hana Bartková, Wikov Honoratus, O. S. Industria Wichterlensis 2011, ISBN 978-80-260-0008-2