František Kršňák

František Kršňák
Narození6. září 1898
Třebíč
Úmrtí13. července 1957 (ve věku 58 let)
Praha
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Právnická fakulta Univerzity Karlovy
Akademie výtvarných umění v Praze
Povolánímalíř, historik, estetik, kunsthistorik a grafik
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

František Kršňák (6. září 1898, Třebíč – 13. července 1957, Praha) byl český malíř, historik a muzejní pracovník.

Biografie

František Kršňák se narodil v roce 1898 v Třebíči, jeho otcem byl obuvník. V roce 1918 odmaturoval na gymnáziu v Třebíči,[1] následně nastoupil na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze,[2] ale následně nastoupil na Akademii výtvarných umění v Praze do ateliéru figurální kresby pod Maxem Švabinským, Josefem Loukotou, Vlahem Bukovacem a Jakubem Obrovským.[3] V roce 1920 také nastoupil na Filozofickou fakultu na obor estetiky, kde se začal věnovat také muzejnictví, tu ukončil ziskem titulu doktora filosofie v roce 1929. Mezi lety 1925 a 1930 pracoval v Západomoravském muzeu v Třebíči.[4] V letech 1930 a 1931 pracoval jako archivář Štencova závodu, roku 1931 pak nastoupil do Národního muzea v Praze, kde pracoval v oddělení historické archeologie jako asistent Karla Gutha,[5] působil také jako zemský muzejní komisař.[4] V roce 1941 jej Josef Opitz přeložil do národopisného oddělení muzea výměnou za Vladimíra Denksteina.[6] Od roku 1945 působil jako ředitel národopisného oddělení Národního muzea.[7] V roce 1951 se stal ředitelem Náprstkova muzea v Praze, kde působil až do roku 1957.[8]

V začátcích tvorby ovlivnil třebíčského malíře Ladislava Nováka.[9] Tvořil mimo jiné katalogy a plakáty Národního muzea, ilustroval botanické publikace a vytvořil portréty mnoha osobností,[10] ty jsou uloženy ve sbírkách Muzea Vysočiny v Třebíči.[11] Je autorem obálky edice Musica Antiqua Bohemica.[10] Přátelil se s Vítězslavem Nezvalem, kterého jako žáka třebíčského gymnázia přivedl na zkoušku divadelního sboru. Nezval spolu s Jiřím Svobodou také navštívil nemocného Františka Kršňáka před smrtí v nemocnici Na Bulovce, kde ležel na oddělení Karla Přerovského, se kterým se také Nezval přátelil.[12]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Zkoušky dospělosti. Program c.k. státního gymnasia v Třebíči. 1919, roč. 1919, čís. 42, s. 16. 
  2. ↑ Kršnák František [online]. Univerzita Karlova v Praze [cit. 2021-07-13]. Dostupné online. 
  3. ↑ TOMAN, Prokop. Slovník československých výtvarných umělců. Praha: B. Kočí, 1927. 453 s. S. 157. 
  4. ↑ a b Kršňák, František, 1898-1957 [online]. Městská knihovna v Třebíči [cit. 2021-07-13]. Dostupné online. 
  5. ↑ LIFKA, Bohumír. Kronika. Časopis společnosti přátel starožitností. 1957-12-03, čís. 4, s. 222. 
  6. ↑ Dana Stehlíková: Josef Opitz v Národním muzeu 1941 - 1945, in: Renáta Gubíková, Markéta Prontekerová (eds.), Josef Opitz a umění na Chomutovsku a Kadaňsku 1350–1590. Sborník z mezinárodní konference pořádané ku příležitosti otevření expozice Všemu světu na útěchu — sochařství a malířství na Chomutovsku a Kadaňsku 1350–1590, Oblastní muzeum Chomutov 2015, s. 55-84. ISBN 978-80-87898-11-6.
  7. ↑ MALÝ, Zbyšek; MALÁ, Alena. Slovnik českých a slovenských výtvarných umělců. 1. vyd. Ostrava: Výtvarné Centrum Chagall, 2001. 391 s. ISBN 978-80-86171-35-7, ISBN 80-86171-35-3. OCLC 700001721 S. 310. 
  8. ↑ SECKÁ, Milena. Vojta Náprstek : mecenáš, sběratel a vlastenec. Praha: Vyšehrad, 2011. 304 s. ISBN 978-80-7429-173-9, ISBN 80-7429-173-1. OCLC 767763810 S. 279. 
  9. ↑ HŮLA, Jiří. Dvě výstavy Ladislava Nováka. Ateliér. 1998-03-19, čís. 6, s. 4. 
  10. ↑ a b František Kršňák [online]. Archiv výtvarného umění [cit. 2021-07-13]. Dostupné online. 
  11. ↑ Regionální osobnosti. 1. vyd. Třebíč: Okresní knihovna, 1995. 68 s. ISBN 80-85062-01-1. S. 19–20. 
  12. ↑ SVOBODA, Jiří. Přítel Vítězslav Nezval. Praha: Československý spisovatel, 1966. 349 s. S. 30, 262. 

Externí odkazy