František Kravák

František Kravák
František Kravák - důstojník prvorepublikové armády
Narození	10. září 1889 nebo 10. října 1889 Mostkovice, Rakousko-Uhersko
Úmrtí	24. května 1943 (ve věku 53 let) věznice Plötzensee, Berlín, Německá říše
Místo pohřbení	hřbitov Mostkovice
Civilní činnost	účetní a obchodní zástupce firmy Baťa
Vojenská kariéra
Hodnost	brigádní generál (divizní generál in memoriam)
Doba služby	1914–1943†
Sloužil	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko Československo Československo
Složka	Rakousko-uherská armáda (1909-1910; 1914) Československé legie (1916-1920) Československá armáda (1920-1943) Obrana národa (1939-1943)
Jednotka	c. a k. pěší pluk č. 55 1. čs. střelecký pluk 6. čs. střelecký pluk Pěší pluk 6 Vojenská akademie v Hranicích (profesor pěchotní taktiky) Pěší pluk 27 (zástupce velitele)
Velel	III. prapor pěšího pluku 6 Škola pro důstojníky pěchoty v záloze Olomouc Pěší pluk 3 Škola pro velitele pěších rot, učiliště Milovice Pěší pluk 6 2. pěší brigáda I./1. (pěchotní) oddělení MNO 20. pěší divize (1938) Oblastní velitelství ON pro střední a severozápadní Čechy
Války	první světová válka druhá světová válka
Bitvy	bitva u Bachmače
Vyznamenání	Československý válečný kříž 1939 Řád sv. Stanislava Medaile Jana Žižky z Trocnova
multimediální obsah na Commons

František Kravák (10. září 1889, Mostkovice^[1] – 24. května 1943, Berlín-Plötzensee) byl důstojníkem československých legií, československé armády a významnou osobností protifašistického odboje v řadách Obrany národa.

Po studiu na prostějovské reálce (1901–1909) absolvoval jako jednoroční dobrovolník školu pro důstojníky v záloze a do mobilizace v roce 1914 pracoval u firmy Baťa. Na ruské frontě přeběhl 28. prosince 1914 u Tarnowa k Rusům a do 28. února 1916 pobýval v zajateckých táborech v Kazalinsku a v Taškentu. Přihlásil se do legií a v Kyjevě nastoupil 23. června 1916 činnou službu u 1. československého střeleckého pluku.^[2] Později byl odbočkou Československé národní rady pověřen náborem nováčků v zajateckých táborech. Jako velitel čety v hodnosti podporučíka se zúčastnil bitvy u Bachmače a po dalších bojových zkušenostech se dostal až na sibiřskou magistrálu.

Do Československa přicestoval v roce 1920 v hodnosti majora ruských legií a působil pak jako vojenský pedagog v Olomouci a v Hranicích. Později působil ve velitelských funkcích v Olomouci a od roku 1937 na ministerstvu obrany, kde se později podílel na organizaci odchodu bývalých důstojníků do zahraničí a jejich umísťování ve státní správě s přihlédnutím k potřebám odboje.

Jako příslušník Obrany národa dostal, po odhalení odhalení stop k organizaci Gestapem a následné vlně zatýkání, od velitele ON, generála Bílého,^[2] pokyn k emigraci, byl však při pokusu o přechod hranice u Strážnice zatčen a až do své smrti vězněn. 18. ledna 1943 byl odsouzen k trestu smrti a v květnu téhož roku popraven. Urna s jeho popelem byla uložena do rodinné hrobky v Mostkovicích až 13. června 2011.

Na jeho rodném domě je umístěna pamětní deska, jejímž autorem je sochař a medailér Jan Tříska.

* 1918 –	Medaile Jana Žižky z Trocnova
* 1919 –	Řád sv. Stanislava III. stupně s meči a mašlí
* 1920 –	Československá revoluční medaile
* 1921 –	Československý válečný kříž 1914–1918
* 1921 –	Československá medaile Vítězství
* 1946 –	Československý válečný kříž 1939 (i.m.)

• In memoriam
• 
  Pamětní deska na rodném domě
• 
  Osobní věstník MNO číslo 101 ze dne 26. října 1946 titulní strana – povýšení do hodnosti divizního generála

• Obrázky, zvuky či videa k tématu František Kravák na Wikimedia Commons
• František Kravák, popravený hrdina odboje, se vrátil domů. Po 68 letech
• Kravák, František na www.valka.cz