František Krejčí (architekt)

František Krejčí
F. A. Krejčí (kolem roku 1960)
F. A. Krejčí (kolem roku 1960)
Narození14. května 1908
Brno
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí12. prosince 1981 (ve věku 73 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníarchitekt, urbanista a památkář
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Alois Krejčí, křtěný František Alois Karel (14. května 1908 Brno[1] – 12. prosince 1981 Praha) byl český architekt.

Životopis

František A. Krejčí patřil k brněnské meziválečné architektonické avantgardě, ovlivněné funkcionalismem a dalšími moderními uměleckými směry. Architekturou a urbanismem se vždy zabýval v širších souvislostech výtvarného umění, životního stylu a prostředí. Věnoval se také teorii architektury a estetice, výstavnictví, designu, malbě, scénografii.[2][3]

Většinu svého života žil a působil v Brně. Tam absolvoval školní léta, nejprve na 1. české státní reálce (Antonínská 3), od roku 1923 na Vyšší odborné škole stavitelské. Po vysokoškolském studiu se stal jedním z prvních absolventů odboru architektury na České vysoké škole technické v Brně, až do 70. let se přátelil se svým profesorem Jiřím Krohou.[4] V roce 1937 navštívil Světovou výstavu v Paříži, která jeho tvorbu významně ovlivnila. V období 1935–1940 realizoval v Brně řadu svých projektů ve stylu "bílého funkcionalismu", především menší činžovní domy, které jsou s odstupem let oceňovány jako trvalá součást brněnské meziválečné architektonické moderny.[5] Pro jeho tvorbu bylo typické důsledné promýšlení estetického účinku exteriérů a detailní propracování funkčních vazeb interiérů. V kontextu novodobého chápání urbanismu prosazoval ideu, že architekt nejen vytváří životní prostředí člověka, ale je také "architektem lidských duší".

V letech 1937–1949 zpracoval F. A. Krejčí směrné územní a regulační plány 78 měst a obcí (mj. Brtnice, Kroměříž, Slavonice, Mutěnice, Střílky aj.). Po osvobození republiky v květnu 1945 působil v Národním výboru města Brna de facto jako "hlavní architekt", likvidoval válečné rány města a barákové kolonie, řešil sociální bydlení nejchudších vrstev. V roce 1946 začal projektovat úpravy Mariánského údolí (terasy hlediště, později vládní pavilon) v Brně-Líšni pro Mírové slavnosti pro 220-240 tisíc účastníků. V roce 1948 spoluzakládal brněnský Stavoprojekt. V oboru výstavnictví realizoval v Brně řadu svých návrhů slavnostních úprav sálů pro výstavy, konference a oslavy na Výstavišti, Stadionu, v Domě umění i otevřených prostranstvích města. Byl autorem radnice a kulturního domu v Břeclavi (1949). Postihly ho represe ve spojitosti s procesem s Ottou Šlingem (proces se Slánským, 1952). V 50. letech pracoval pro Slovenský pamiatkový ústav v Bratislavě a pro Český fond výtvarného umění Praha, poté se vrátil do Brna k práci na rozsáhlejších projektech (hotely, nádraží ve Žďáru nad Sázavou aj.) v podniku Pozemní stavby Brno. Po roce 1968 přijal nabídku k práci v Útvaru hlavního architekta města Prahy (ÚHA), kde se věnoval družstevní výstavbě rodinných domů a urbanismu nových pražských čtvrtí[6]. Na přelomu 70. a 80. let pracoval pro ÚHA jako kustod výstavního pavilonu nové pražské výstavby v Praze na Pankráci. V roce 1980 obdržel Cenu Svazu architektů ČSSR za teoretickou práci "Zůstane architektura uměním?"[7].

František A. Krejčí publikoval desítky článků, přednášel v tuzemsku i zahraničí. Přátelil se s řadou brněnských výtvarníků, literátů, herců a hudebníků, např. s Františkem Foltýnem, Bohumírem Matalem, Františkem Šenkem, Zdeňkem Kriebelem, Milošem Nedbalem, Jarmilou Kurandovou, Ludvíkem Kunderou, Vlastou Fialovou aj.[8] Od roku 1981 je zastoupen ve sbírkách Muzea města Brna, jeho díla jsou vystavena v expozici brněnské moderní architektury na Špilberku[9][10] a publikována v Brněnském architektonickém manuálu[11].

Dne 30. října 1948 se v Brně oženil s Helenou Motalovou, jejich manželství však bylo v roce 1953 rozvedeno.[12]

Galerie

  • Detail průčelí řadového domu v Brně-Řečkovicích (Sibiřská 49-53b), 1938
    Detail průčelí řadového domu v Brně-Řečkovicích (Sibiřská 49-53b), 1938
  • Rodinný dům a 2 nájemné domy v Brně-Žabovřeskách (Vrázova 11-15), 1939
    Rodinný dům a 2 nájemné domy v Brně-Žabovřeskách (Vrázova 11-15), 1939
  • Čtyři nájemné řadové domy v Brně-Černých Polích (Provazníkova 37-43), 1939
    Čtyři nájemné řadové domy v Brně-Černých Polích (Provazníkova 37-43), 1939

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matrika 17014, sn. 106 [online]. MZA [cit. 2022-10-23]. Dostupné online. 
  2. ↑ Tomanův slovník čs. výtvarných umělců (pův. vydání 1936–1950)
  3. ↑ Nový slovník čs. výtvarných umělců (ed. Toman P.H.), I. díl A – K, vyd. Výtvarné centrum Chagall, Ostrava 1993, ISBN 80-900648-4-1
  4. ↑ Generace 1901–1910 (první absolventi České školy architektury v Brně 1925–1940), vyd. Spolek Obecní dům Brno, prosinec 2001 (eds. P. Pelčák, I. Wahla), obr. ss. 80-85, 103–104
  5. ↑ http://www.obecnidumbrno.cz/generace1905.html
  6. ↑ Seznam realizovaných děl a další informace jsou dostupné na archiweb.cz a Encyklopedii dějin Brna online online
  7. ↑ KREJČÍ, František A. Zůstane architektura uměním?. Architektura ČSR. 1981, roč. XL, čís. 9, s. 421–423. 
  8. ↑ Výtvarná kultura v Brně 1918–1938 (katalog výstavy v Brně v Pražákově paláci, listopad 1993 – únor 1994), vyd. Moravská galerie v Brně, 1993 (ed. J. Sedlářová), ISBN 80-7027-025-X
  9. ↑ O nové Brno I., II.: brněnská architektura 1919–1939 (katalog stálé expozice v Brně na Špilberku), vyd. Muzeum města Brna, 2000 (eds. L. Kudělková, Z. Kudělka, J. Chatrný), ISBN 80-901969-6-9, obr. s. 299 (II.)
  10. ↑ František Krejčí na stránkách Encyklopedie dějin města Brna
  11. ↑ Brněnský architektonický manuál
  12. ↑ Matrika 17894, sn. 170 [online]. MZA [cit. 2024-06-06]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
František A. Krejčí - foto kolem roku 1960.jpg
Autor: autor neznámý, F. A. Krejčí - archiv, Licence: CC0
portrétní foto arch. F. A. Krejčího
4 nájemné řadové domy v Brně-Černých polích (Provazníkova 37-43), 1939.jpg
Autor: autor neznámý, F. A. Krejčí - archiv, Licence: CC0
4 nájemné řadové domy v Brně-Černých polích, Provazníkova 37-43, (arch. F.A. Krejčí, 1939)
Rodinný dům a 2 nájemné domy v Brně-Žabovřeskách (Vrázova 11-15), 1939.jpg
Autor: autor neznámý, F. A. Krejčí - archiv, Licence: CC0
původní foto z konce 30. let 20. století
Detail průčelí řadového domu v Brně-Řečkovicích (Sibiřská 49-53b), 1938.jpg
Autor: autor neznámý, F. A. Krejčí - archiv, Licence: CC0
Detail průčelí řadových domů v Brně-Řečkovicích, Sibiřská 49-53b, (arch. F. A. Krejčí, 1938)