František Krejčík

František Krejčík (4. února 1866, Chlumec nad Cidlinou – 19. srpna 1911, Smíchov (nyní Praha)^[1]) byl český hudební skladatel, dirigent a vojenský kapelník.

František Krejčí se narodil 4. února 1866 v Chlumci nad Cidlinou. Již v útlém věku dokázal hrát na několik hudebních nástrojů, jako například na klavír, housle, violoncello, klarinet, flétnu, fagot a další dechové nástroje. Na hudební nástroje se učil jako samouk. Po absolvování střední školy se dobrovolně stal hudebníkem ve vojenské kapli v Innsbrucku, kde hrál na několik nástrojů. Po vojenské službě pracoval nejprve jako notář v Chlumci nad Cidlinou. Mezi lety 1889 až 1890 byl zaměstnán v kanceláři společnosti V. F. Červený v Hradci Králové. Poté pracoval až do roku 1907 pro rod Kinských. Následně dostal místo na dvoře knížete Adolfa Josefa ze Schwarzenbergu na zámku ve Mšeci. Od roku 1910 začal pracovat v kanceláři v Praze.

V Chlumci nad Cidlinou založil dechovou kapelu, kterou sám řídil. Dirigoval také orchestry v Bohdanči, Pardubicích a Mšeci. Složil mnoho děl, která jsou vytvořena především pro koncertní orchestr. Často také skládal komorní hudbu.

V roce 1890 se oženil s Annou Riegerovou a spolu měli 6 dětí. Nejstarší syn Alois zemřel v sedmi letech, ostatní děti, dva synové a tři dcery, se dožili dospělého věku.^[2][3]

Zemřel roku 1911 na Smíchově a byl pohřben na hřbitově Malvazinky.

• A já sám
• Ach jak mám tebe rád
• Hanička
• Holuběnka
• Hoj ty lide dělný
• Jak mám tě rád
• Kočička
• Kolovrátek
• Mařenka
• Mé Čechii
• Milování
• Ó děvče
• Ó líbej mne
• Oklamaná
• Pochod veselých hochů chlumeckých
• Šáteček
• Šila košiličku
• Sitta
• U nás jsou hezká děvčátka
• Vítězům třebenickým

• Novoroční přání

V tomto článku byl použit překlad textu z článku František Krejčí na nizozemské Wikipedii.