František Kubač
František Kubač | |
---|---|
Poslanec Národního shromáždění ČSR | |
Ve funkci: 1929 – 1935 | |
Senátor Národního shromáždění ČSR | |
Ve funkci: 1935 – 1936 | |
Pověřenec sociální péče | |
Ve funkci: září 1944 – říjen 1944 | |
Poslanec Prozatímního NS | |
Ve funkci: 1945 – 1946 | |
Poslanec Slovenské národní rady | |
Ve funkci: 1946 – 1958 | |
Předseda Slovenské národní rady | |
Ve funkci: 1950 – 1958 | |
Předchůdce | Karol Šmidke |
Nástupce | Ľudovít Benada |
Stranická příslušnost | |
Členství | soc. dem. str. Uherska KSČ |
Narození | 2. prosince 1887 Sereď Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 15. června 1958 (ve věku 70 let) Bratislava Československo |
Profese | politik |
Ocenění | Řád Klementa Gottwalda |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
František Kubač (2. prosince 1887 Sereď[1] – 15. června 1958 Bratislava[2][3]) byl československý meziválečný i poválečný politik Komunistické strany Československa, poslanec Národního shromáždění a poslanec a předseda Slovenské národní rady.
Biografie
Ve Vídni se vyučil obuvníkem. Pracoval jako zemědělský a stavební dělník a obuvník v Seredi.[2] Od svých osmnácti let byl aktivní v dělnickém hnutí a v roce 1905 vstoupil do sociálně demokratické strany v Uhersku.[4]
V parlamentních volbách v roce 1929 získal za KSČ poslanecké křeslo v Národním shromáždění.[5] Podle údajů k roku 1930 byl profesí zemědělským tajemníkem v Seredi nad Váhem.[6] Ve 30. letech 20. století už patřil mezi hlavní funkcionáře KSČ na Slovensku.[7] V parlamentních volbách v roce 1935 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění. V senátu setrval jen do roku 1936, kdy byl zbaven mandátu, kvůli odsouzení do žaláře, a místo něj nastoupil jako náhradník Michal Králka.[8] Po zbavení mandátu byl vězněn.[4]
Za druhé světové války působil v komunistickém odboji.[4] Za slovenského národního povstání zasedal v povstaleckém Sboru pověřenců. V 1. Sboru pověřenců a 2. Sboru pověřenců byl pověřencem pro sociální péči (v 1. Sboru pověřenců společně s Fedorem Thurzem).[9] V březnu 1945 se mu podařilo proniknout přes frontovou linii do Košic, odkud byl posléze vyslán komunistickou stranou na západ Slovenska s cílem organizovat zakládání národních výborů.[4] Po roce 1945 zastával funkci předsedy ONV.[2]
Do československého parlamentu se vrátil krátce po válce, kdy byl v letech 1945–1946 poslancem Prozatímního Národního shromáždění za komunisty.[5] Na základě výsledků parlamentních voleb roku 1946 byl zvolen do Slovenské národní rady.[10] Mandát nabyl až dodatečně, slib složil v listopadu 1946.[11] Opětovně byl do SNR zvolen ve volbách roku 1948 a volbách roku 1954.[12]
V období let 1950–1958 byl i předsedou Slovenské národní rady, předtím v letech 1948–1950 jejím místopředsedou.[13][14] Éra jeho předsednictví je příznačná nízkou aktivitou SNR, malou frekvencí jejích zasedání a podružnou agendou, kterou se zabývala. Historik Jan Rychlík v tom spatřuje obavy Kubače, aby nebyl v době vrcholících politických procesů obviněn z buržoazního nacionalismu. Když se v roce 1956 začalo v souvislosti s odhalením kultu osobnosti Stalina v KSČ dočasně uvažovat o novém vymezení pravomocí slovenských orgánů, vyjadřoval se k možným změnám velmi opatrně. Nakonec došlo k mírné korekci pravomocí, kdy Sbor pověřenců nejmenovala centrální vláda, ale SNR. SNR vzala změny za předsednictví Kubače na vědomí bez rozpravy.[15]
V roce 1957 mu byl udělen Řád Klementa Gottwalda.[4] Zemřel po dlouhé a těžké nemoci v červnu 1958.[3]
Odkazy
Reference
- ↑ Senát ve IV. volebním období, Archiv Národního shromáždění, 1935, s. 80. [online]. google.cz [cit. 2014-12-13]. Dostupné online.
- ↑ a b c Kubač, František, 1887-1958 [online]. Verejná knižnica M. Kováča B. Bystrica [cit. 2014-12-11]. Dostupné online. (slovensky)[nedostupný zdroj]
- ↑ a b Předseda Slovenské národní rady soudruh František Kubač zemřel. Rudé právo. Červen 1958, roč. 38, čís. 165, s. 1. Dostupné online.
- ↑ a b c d e 24. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-10-12]. Dostupné online.
- ↑ a b František Kubač [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-10-27]. Dostupné online.
- ↑ 45. schůze, přípis volebního soudu [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-10-27]. Dostupné online.
- ↑ Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 717.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Senát Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-11]. Dostupné online.
- ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 623.
- ↑ 1. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-10-10]. Dostupné online.
- ↑ 4. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-10-10]. Dostupné online.
- ↑ 1. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-10-12]. Dostupné online.
- ↑ Sereď - Kultúrne dedičstvo [online]. e-obce.sk [cit. 2011-10-27]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Prehlad predstavitelov národnej rady v rokoch 1848 - 2002 [online]. history.sav.sk [cit. 2013-02-16]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 417, 421, 423.
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
československý meziválečný i poválečný politik Komunistické strany Československa, poslanec Národního shromáždění a poslanec a předseda Slovenské národní rady