František Kvapil (básník)
František Kvapil | |
---|---|
![]() | |
Rodné jméno | František de Paula Kvapil |
Narození | 16. února 1855 Žhery ![]() |
Úmrtí | 19. října 1925 (ve věku 70 let) Praha ![]() |
Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
Národnost | česká |
Povolání | spisovatel, básník, překladatel a učitel |
Choť | Božena Kvapilová-Justová |
Děti | Ilja, Božena |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |

František Kvapil (15. února 1855 Žhery u Českého Brodu[1] – 19. října 1925 Praha[2]) byl český úředník, básník a překladatel, především z tehdejší moderní polské literatury.
Životopis
Narodil se v rodině rolníka Václava Kvapila (1800) a Marie Kvapilové Novákové. Měl, kromě mrtvě narozeného dvojčete, dva vlastní sourozence sestry Barboru (1857–1857), Antonii (1864) a šest nevlastních sourozenců z prvního manželství otce s Annou Novotnou (1808/1809–1851): Josefu (1829), Jana (1836), Kateřinu (1838), Marii (1840), Annu (1842) a Václava (1847–1908).
Studoval filosofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, ale studia nedokončil a později se vzdělával v Paříži.[3] Již za svých studentských let se intenzivně věnoval překladům z polštiny, např. povídek a básní Józefa Ignacy Kraszewského nebo divadelních her a tvorbě vlastní poezie.
Roku 1880 se oženil[4] s Boženou Justovou, se kterou měl dvě děti – Ilju a Boženu (1884) akademickou malířku. V letech 1880–1883 pracoval jako profesor na gymnáziu. Roku 1895 se stal tajemníkem Českého zemského muzea.[3]Po svém penzionování se věnoval výhradně literární a překladatelské činnosti. Publikoval řadu časopiseckých článků o slovanských literaturách.
Dílo
Významné jsou překlady z polštiny (Kraszewski, Asnyk aj., rozsáhlá antologie Polská moderní poesie) a podrobné studie o slovanských literaturách. Jeho nejvýznamnějším dílem je cyklus epických básní Zpěvy knížecí, v němž přepracovává ruské byliny v parnasistním stylu, napodobujícím především Victora Huga. Dalším významným dílem je lyrická sbírka Zaváté stopy. Vydal několik lyrických sbírek v bibliofilské grafické úpravě, např. Květy na sněhu[5]. Směrově příslušel k parnasismu. V původní poezii byl v mnohém pouhým epigonem Jaroslava Vrchlického, nicméně jako překladatel a literární vědec byl ve své době velmi oceňován.
Z jeho prozaického díla jsou zajímavé memoáry Životem k idealu: literární vzpomínky a skizzy z roku 1900 a čtivá kniha Ženy a milenky slovanských básníků, vydaná roku 1893[6], v níž se věnoval múzám ruských, polských a jihoslovanských spisovatelů, např. Puškina, Kraszewského, Slowackého, Repnina, Potockého nebo France Prešerena.

Bydlel na Novém Městě v Koubkově ulici čp. 1848/7. Později pak bydlel s manželkou Boženou a dvěma dětmi – Iljou a Boženou na Královských Vinohradech v Korunní ulici čp. 1151/67 na dnešním území Prahy 3. Na domě je umístěna jeho pamětní deska.[3]
Jeho pozůstalost je uložena v Podlipanském muzeu v Českém Brodě.
Odkazy
Reference
- ↑ Státní oblastní archiv v Praze. ebadatelna.soapraha.cz [online]. [cit. 2021-04-10]. Dostupné online.
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u Nejsvětějšího srdce Páně na Vinohradech, sign. SPVIN Z3, s. 188
- ↑ a b c N, Koubkova 7 12000 Praha 2 Česká republika 50° 4' 19 8336"; MAPY, 14° 25' 54 1992" EZobrazit na mapě: Google. František Kvapil. Encyklopedie Prahy 2 [online]. 2023-09-01 [cit. 2024-03-08]. Dostupné online.
- ↑ Matriční záznam o sňatku Františka Kvapila s Boženou Justovou farnosti při kostele sv. sv. Petra na Poříčí na Novém Městě pražském
- ↑ https://www.obalkyknih.cz/view?nbn=cnb000581778
- ↑ přístupná online: http://kramerius.nkp.cz/kramerius/MShowMonograph.do?id=26896
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu František Kvapil na Wikimedia Commons
Autor František Kvapil ve Wikizdrojích
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Kvapil (básník)
- František Kvapil v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
- Soupis pražských domovských příslušníků 1830-1910, Kvapil, František *1855 s rodinou
- Kronika Žhery: Historie 15 rodin rodu Kvapilů
Média použitá na této stránce




House colours of the House of Habsburg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Kvetinka48, Licence: CC0
Deska básníka Františka Kvapila na domě kde žil v Korunní ulici v Praze na Vinohradech s číslem domu
Autor: MartinVeselka, Licence: CC BY-SA 4.0
Žhery - rodný dům básníka a překladatele Františka Kvapila s pamětní deskou (čp. 1)
František Kvapil (1855–1925), český básník a překladatel.