František Lízna

František Lízna
Narození11. července 1941
Jevíčko
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Úmrtí4. března 2021 (ve věku 79 let)
Olomouc
ČeskoČesko Česko
Příčina úmrtícovid-19
Místo pohřbeníkostel Nanebevzetí Panny Marie
Povoláníkněz
Témataduchovní služba
OceněníŘád Tomáše Garrigua Masaryka mzz 5. třídy (2001)
Ceny paměti národa (2017)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Lízna (11. července 1941 Jevíčko – 4. března 2021 Olomouc)[1] byl moravský kněz, jezuita a předseda redakční rady časopisu Akord a spoluzakladatel Misijních ostrůvků. Zaměřoval se zejména na pastoraci Romů, vězňů a bezdomovců.

Život

Pocházel z komunisty pronásledované rodiny, sám byl z politických důvodů pětkrát vězněn a vojenskou službu vykonával u PTP na Slovensku. V roce 1968 byl přijat do noviciátu jezuitského řádu a v roce 1974 vysvěcen na kněze, podle jeho vlastního vyjádření mu byla veřejná kněžská činnost zakázána ihned po jeho primiční mši svaté a tento zákaz platil až do roku 1990.[2] Do roku 1989 působil převážně v dělnických profesích a v oblasti zdravotnictví. Veřejně mohl své kněžské povolání vykonávat až po roce 1989. V roce 1978 podepsal Chartu 77. Po sametové revoluci působil v Brně a ve věznici v Kuřimi. V roce 1993 se ujal Evy Kováčové, dívky s agresivními sklony právě propuštěné z pardubické věznice, kde si odpykávala trest za založení požáru Ústavu sociální péče v Měděnci v roce 1984. Pomáhal jí a její životní příběh sledoval až do její předčasné smrti v roce 2014. V letech 1995–2004 působil jako vězeňský duchovní na Mírově a do své smrti byl farářem ve Vyšehorkách. V roce 2000 se stal členem vládní Rady pro lidská práva.

Podnikl taky několik pěších cest – poutí. Nejvýznamnější z nich byly pouť ze Svaté Hory u Příbrami ke Svatému Jakubu do Santiaga de Compostela v roce 2004 a později, už s diagnostikovanou rakovinou prostaty, podle vlastních slov už v neoperovatelném stádiu,[3] pouť z hory Kremenec na ukrajinsko-slovensko-polském pomezí do města Chersones na Krymu, tedy do místa, kde svatí Cyril a Metoděj našli ostatky svatého Klementa I., papeže, (a odkud je pak snad přenesli na moravský Klimentek) a místem křtu svatého Vladimíra, čímž chtěl podle vlastních slov propojit křesťanský Východ a Západ.[4]

Zemřel v olomoucké fakultní nemocnici po nákaze nemocí covid-19.[5][6]

Ocenění

V roce 2001 mu byl propůjčen Řád Tomáše Garrigua Masaryka za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva, v roce 2003 mu nadace Charty 77 udělila Cenu Františka Kriegla za jeho práci ve vězení a v roce 2012 mu byla řádem milosrdných bratří udělena Cena Celestýna Opitze za vzor v péči o nemocné a potřebné. 17. listopadu 2017 převzal Cenu Paměti národa.[7][8]

Dílo

  • Musím jít dál, Cesta Brno, 2006, ISBN 80-7295-086-X
  • Šel jsem však vytrvale, Cesta Brno, 2008, ISBN 978-80-7295-108-6
  • Vstávám a pokračuji v cestě, Cesta Brno, 2010, ISBN 978-80-7295-123-9
  • Pouť za sv. Kateřinou Sienskou, Cesta Brno, 2010, ISBN 978-80-7295-124-6
  • Pouť za sv. Brigitou Švédskou do Vadsteny, Cesta Brno, 2013, ISBN 978-80-7295-158-1
  • Jak jen teskná je noc, Vetus Via, 2014

Odkazy

Reference

  1. ↑ Profil v databázi Národních autorit ČR. [cit. 5. 3. 2021]
  2. ↑ http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/209522160100005-na-plovarne/ 2:50-3:10
  3. ↑ pořad Na plovárně
  4. ↑ http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/vyzvy/_zprava/503576
  5. ↑ Jesuit.cz: Facebook Jesuit.cz – Oznámení o úmrtí na facebookové stránce Jesuit.cz
  6. ↑ Zemřel kněz a bývalý politický vězeň František Lízna. ‚Jsem ubožák a hříšník,‘ řekl v rozhovoru. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2021-3-6]. Dostupné online. 
  7. ↑ Ceny Paměti národa po osmé: kdo jsou ocenění hrdinové?. www.pametnaroda.cz [online]. [cit. 2017-11-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-12-01. 
  8. ↑ Komunistické lágry bere jako školu života. Cenu Paměti národa získá František Lízna

Literatura

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
CZE Rad T-G-Masaryka 5tr (1994) BAR.svg
Stužka: Řád Tomáše Garrigua Masaryka V. třídy – Česká republika (od roku 1994).
Frantisek Lizna 2009.jpg
Autor: che
(Prosím uvádět jako „Petr Novák, Wikipedie“, pokud toto užijete mimo projekty Wikimedia.), Licence: CC BY-SA 3.0
Spisovatel a kněž František Lízna na besedě na Podzimním knížním veletrhu v Havlíčkově Brodu