František Lazecký

František Lazecký
Rodné jménoFrantišek Josef Lazecký
Narození18. srpna 1905
Tísek
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí16. listopadu 1984 (ve věku 79 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materČVUT
Povoláníknihovník, básník, prozaik a redaktor
TitulIng.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Lazecký (18. srpna 1905 Tísek[1] – 16. listopadu 1984 Praha) byl moravský knihovník, spisovatel a básník katolické orientace.

Život

Narodil se v rodině rolníka Josefa Lazeckého (1873) a Amalie rozené Tisovské (1882). R. 1942 se ve Frýdlantě oženil s Květuší Kavkovou (1916–1988).[1]

Po studiu na měšťanské škole v Klimkovicích, studoval od roku 1921 na vyšší hospodářské škole v Opavě, kde mezi jeho učiteli byl i regionální spisovatel Vojtěch Martínek. Po maturitě r. 1925 studoval na Vysoké škole zemědělského inženýrství (tehdy součást ČVUT) a roku 1930 získal titul inženýra. Souběžně studoval jeden rok knihovnictví na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (UK) a v letech 1928–1929 státní knihovnickou školu.[2]

Od roku 1930 byl knihovníkem Ústřední zemědělské a lesnické knihovny Československé akademie zemědělských věd v Praze. V letech 1946–1952 a 1956–1959 byl jejím ředitelem a v letech 1959–1962 externě přednášel knihovnictví na Filozofické fakultě UK. Přispíval do několika katolických literárních časopisů (Akord, Řád aj.) Roku 1969 odešel do důchodu a věnoval se pouze psaní a literatuře, zejména pro děti. Byl členem Umělecké besedy v Praze, Moravského kola spisovatelů v Brně (1943–1948) a Sdružení slezských umělců v Opavě.

Tvorba

Do literatury vstoupil lyrikou, která až barokně emfaticky představovala spor duše s tělem (sbírky Krutá chemie, Kříže). Koncem 30. let zjednodušil formu veršů, až k písňovému rytmu, a také témata: začal psát především o domově. Překládal například písně Ludwiga van Beethovena, F. Schuberta nebo M. P. Musorgského, podílel se na překladu Starého zákona a katolického breviáře. Po roce 1945 se začal zabývat tvorbou pro děti, přičemž čerpal z folklorní tradice Slezska (zejm. pohádky). Básně ze 70. let jsou považovány za vrchol jeho tvorby (sbírky Hledání klíčů, Jenom vzlyk temnot). Psal i eseje, v předválečných letech hlavně s historickou tematikou.[3]

Dílo

Básně

  • Krutá chemie (1930)
  • Kříže (1934)
  • Odění královské (1937)
  • Vězeň (1940)
  • Malé rekviem (1944)
  • Bratr Svět (1947)
  • Má paní hudba (1970)
  • Hledání klíčů (1971)
  • Jenom vzlyk temnot (1971)
  • Přátelství s jalovcem (1978) – vyšlo jako bibliofilie
  • Malinový chodníček (1979) – básně pro děti
  • Naše kačka potápačka (1979) – básně pro děti
  • Moje klenotnice (1980) – vyšlo jako bibliofilie
  • Na mořském břehu (1980) – vyšlo jako bibliofilie
  • Osudná píseň (1982)
  • Zastavení pod jeřabinou (1982) – vyšlo jako bibliofilie
  • Chlebovice (1983)
  • Světlany (1985) – vyšlo jako bibliofilie
  • Mamince na hrob (1985) – vyšlo jako bibliofilie
  • Večeře u kata (1988)
  • To krásné jaro (1988)
  • Tam u živých vod (1988)
  • Století za stoletím (1991)
  • Poéma o lidském srdci (1991)

Eseje

  • Pro mou zemi (1936)
  • Vladaři (1938)
  • Nad Slezskými písněmi (1947) – vyšlo jako bibliofilie
  • Křížová cesta (1991)

Próza

  • Studna v selském dvoře (1939)
  • Kaliny a maliny (1960) – přepracované 2. vyd. 1972 pod názvem Kvítko ze skleněné hory
  • Černá princezna a ptáček Konypáček. Slezské pohádky 1. (1975)
  • Sedm Janků a drak Sedmihlavec. Slezské pohádky 2. (1977)
  • Dukátová stařenka: pověsti ze slezského a lašského kraje (1983)

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Digitální archiv ZA v Opavě. digi.archives.cz [online]. [cit. 2024-01-13]. Dostupné online. 
  2. ↑ DOUPALOVÁ, Eva. Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí. Praha: SPN, 1987. S. 145–146. 
  3. ↑ Slovník české literatury. slovnikceskeliteratury.cz [online]. [cit. 2024-01-13]. Dostupné online. 

Literatura – výběr

  • O. Králík: Poznámky k dílu Františka Lazeckého. Řád 6, 1940, s. 310–317
  • J. Strakoš: Lyrika plodné bolesti. Řád 6, 1940, s. 362–369 a 415–424
  • V. Stupka: Básník František Lazecký – in: Morava Arnu Novákovi. Sborník básní, studií a vzpomínek. Praha 1941, s. 245–263
  • V. Stupka: Básnický kraj Františka Lazeckého – in: Lazecký, F.: Bratr Svět. Brno 1947, s. 101–133
  • J. Zika: Skizza k pětasedmdesátinám Františka Lazeckého. Zprávy spolku čes. bibliofilů 1980, č. 3, s. 73
  • J. Rumler: František Lazecký – básník a pohádkář. Úvodní slovo na večeru pohádek. Praha 1982
  • J. Zika: Místo Františka Lazeckého v české poezii. Dvě kapitoly nedokončené a nepublikované monografie

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
František Lazecký.jpg
František Lazecký *1905, člen Moravského kola spisovatelů