František Listopad
František Listopad | |
---|---|
Narození | 26. listopadu 1921 Praha Československo |
Úmrtí | 1. října 2017 (ve věku 95 let) Lisabon Portugalsko |
Místo pohřbení | Hřbitov Prazeres |
Pseudonym | Jorge Listopad |
Povolání | překladatel, básník, vydavatel, vysokoškolský učitel, novinář, divadelní režisér, spisovatel, filmový režisér, režisér a publicista |
Témata | poezie, literární tvorba a publicistika |
Ocenění | Medaile Za zásluhy I. stupeň (2001) Gratias Agit (2004) Cena Jaroslava Seiferta (2007) Řád prince Jindřicha III. stupeň - velkodůstojník (2015) Prémio Autores (2016) |
Příbuzní |
|
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
František Listopad, rodným jménem Jiří Synek, v Portugalsku známý jako Jorge Listopad (26. listopadu 1921 Praha – 1. října 2017 Lisabon, Portugalsko[1]) byl český a portugalský spisovatel, básník, esejista, kritik, překladatel, novinář, divadelní a televizní scenárista a režisér.
Život
František Listopad byl vnuk nakladatele Adolfa Synka,[2] starší bratr filmové scenáristky a dramaturgyně Aleny Munkové.[3] Publikoval od roku 1938 a účastnil se táborů Mladé kultury – části Ligy pro lidská práva. Maturoval v roce 1939 a pár měsíců pracoval v Právnickém knihkupectví a nakladatelství V. Linhart strýcova přítele Václava Linharta.[4] Po roce 1941 se podílel na domácím odboji. Po válce spoluzakládal deník Mladá fronta (MF) s úmyslem přiblížit jej tzv. novému socialismu, v němž řídil kulturní rubriku. Po válce, od října 1947, pracoval více než půl roku jako šéfredaktor časopisu PARALLÈLE 50 československého Ministerstva informací a československého velvyslanectví v Paříži, kulturně-politického levicově orientovaného týdeníku, který vycházel v Paříži na Rue Bonaparte (Bonapartově ulici).[5] Byl součástí uskupení tzv. dynamoarchistů. V téže době studoval na FF UK estetiku a literární vědu. Po únoru 1948 se do Prahy vrátil asi na týden a na falešnou výjezdní doložku vycestoval do Francie, kde ještě chvílí pracoval pro v redakci a poté začal pracovat pro francouzský rozhlas a televizi. V roce 1959 se s manželkou a dětmi, dvojčaty, přestěhoval do Portugalska, kde žil a pracoval až do smrti. Byl mimo jiné ředitelem Národního divadla v Lisabonu a vzpomínal, že jedinou divadelní hrou, která byla za posledních 30 let Salazarova režimu zakázána na generální zkoušce, byla Noc vrahů. V Portugalsku též spoluzaložil vysokou filmovou a divadelní školu.[6][7][8][9][10]
Členství
- Svaz portugalských spisovatelů
- Mezinárodní PEN klub
- Obec spisovatelů
Dílo
Poezie
- Sláva uřknutí (1945)
- Vzduch (1948)
- Svoboda a jiné ovoce (1956)
- Černý bílý, nevím (Kolín, 1973)
- Nástroje paměti (Mnichov, 1982)
- Soukromé sklenářství v Brně (1991)
- Final Rondi (1992)
- Oprava houslí a kytar (1996)
- Krleš (1998)
- Příští poezie (2001)
- Milostná stěhování (2001)
- Rosa definitiva (2007)
Próza
- První věta
- Malé lásky (1947)
- Jarmark
- Boj o Venezuelu (1947)
- Umazané povídky (1955)
- Zlý pes bez zahrady (1996)
- Chinatown s Rózou (2001)
- Kaninchen, ins Deutsche übersetzt von Eduard Schreiber, mit Linolschnitten von Zoppe Voskuhl, Corvinus Presse Berlin, ISBN 978-3-910172-98-2
Eseje
- Tristan čili zrada vzdělance (Vídeň, 1954)
- Byty a prostory (Mnichov, 1958)
- Tristan z města do města (1997)
Antologie
- Daleko blízko (1993)
- První věty (1996)
Ocenění
- 2007 – Cena Jaroslava Seiferta
- 8. 1. 2015 – řád za zásluhy o Portugalsko a portugalskou kulturu Ordem do Infante D. Henrique stupně Grande-Oficial (GOIH)
Odkazy
Reference
- ↑ Zemřel literát František Listopad [online]. Novinky.cz [cit. 2017-10-02]. Dostupné online.
- ↑ František Listopad ve Slovníku české literatury po roce 1945
- ↑ Archivovaná kopie. www.novinky.cz [online]. [cit. 2010-09-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-04-08.
- ↑ Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart – Slovník českých nakladatelství. www.slovnik-nakladatelstvi.cz [online]. Slovník českých nakladatelství 1849–1949 v elektronické podobě [cit. 2023-05-18]. Dostupné online.
- ↑ PARALLÈLE 50. Slovník české literatury [online]. Ústav pro českou literaturu Akademie věd České republiky, v. v. i. [cit. 2023-05-18]. Dostupné online.
- ↑ Urmutter múza. Rozhovor s Františkem Listopadem. ILiteratura.cz [online]. Sdružení pro iLiteraturu, z.s., 2007-10-20 [cit. 2023-05-18]. Vyšlo v obtýdeníku Tvar č. 16, dne 4. října 2007. Dostupné online.
- ↑ František Listopad. Slovník české literatury [online]. Ústav pro českou literaturu Akademie věd České republiky, v. v. i. [cit. 2023-05-18]. Dostupné online.
- ↑ PAVELKA, Zdenko. Všechno, co jsme, lze zpívat. Zemřel básník František Listopad. novinky.cz (Právo) [online]. Borgis a.s., 2017-10-02 (11/2001) [cit. 2017-10-02]. Dostupné online.
- ↑ VÁLOVÁ, Karolina. Tři jména, dva domovy. www.advojka.cz [online]. A2, 2021 [cit. 2023-05-18]. Čís. 23. Dostupné online.
- ↑ KUCHYŇOVÁ, Zdeňka. Zemřel František Listopad. I po půl století v zahraničí psal poezii česky. Radio Prague International [online]. Český rozhlas Radio Prague International, 2017-10-03 [cit. 2023-05-18]. Dostupné online.
Literatura
- 100 František / Jorge Listopad. Karolina Válová a kol.. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2021. 129 s. (obsahuje audio CD s autorskými skladbami inspirovanými poezií F. L.). ISBN 978-80-7671-059-7 (print), ISBN 978-80-7671-060-3 (online: pdf)
- BROUK, Bohuslav. Zde trapno existovat. Ed. Viktor A. Debnár. Brno: Host, 2008. ISBN 978-80-7294-248-0. 400 s. (obsahuje korespondenci F. Listopada s B. Broukem a rozhovor s Viktorem A. Debnárem)
Související články
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Listopad
- Fotografie
- František Listopad na stránkách Bohuslava Brouka, Listopadova přítele Archivováno 21. 9. 2009 na Wayback Machine.
- KROUPA, Mikuláš. Příběhy 20. století: Za ukradené razítko pro odboj mučili nevinného. iDNES [online]. iDNES, 2011-07-02 [cit. 2017-11-13]. Dostupné online.
- František Listopad ve Slovníku české literatury po roce 1945
- Dokument České televize z r. 1992 věnovaný Františku Listopadovi
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Portugal, created by Columbano Bordalo Pinheiro (1857-1929), officially adopted by Portuguese government in June 30th 1911 (in use since about November 1910).
Stužka: Medaile Za zásluhy I. stupně – Česká republika (od roku 1994).
Order of Prince Henry - Grand Officer