František Lobkowicz

Jeho Excelence Mons. František Lobkowicz, OPraem.
1. biskup ostravsko-opavský
Církev	římskokatolická
Provincie	moravská
Diecéze	ostravsko-opavská
Sídlo	Ostrava
Jmenování	17. března 1990
Uveden do úřadu	30. května 1996
Nástupce	Martin David
Heslo	„Pro vita mundi“ „Pro život světa“
Znak	(c) I, SajoR, CC BY-SA 2.5
Zasvěcený život
Institut	Řád premonstrátských řeholních kanovníků
Sliby
doživotní	10. srpna 1972
Svěcení
Kněžské svěcení	15. srpna 1972 světitel František Tomášek
Biskupské svěcení	7. dubna 1990, Praha světitel František Tomášek 1. spolusvětitel Jan Lebeda 2. spolusvětitel Antonín Liška
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady	Pomocný biskup pražský (1990–1996) Diecézní biskup ostravsko-opavský (1996–2022) Duchovní převor řádu sv. Lazara (2004–2022)
Osobní údaje
Datum narození	5. ledna 1948
Místo narození	Plzeň, Československo Československo
Datum úmrtí	17. února 2022 (ve věku 74 let)
Místo úmrtí	Ostrava, Česko Česko
Rodiče	Jaroslav Claude z Lobkowicz a Gabriela Korff-Schmising-Kerssenbrock
Příbuzní	bratr: Jaroslav Lobkowicz bratr: Filip Zdeněk Lobkowicz sestra: Polyxena, provd. Czerninová sestra: Marie Leopoldina, provd. Sternbergová
Povolání	katolický kněz, teolog, katolický biskup, biskup, duchovní a Řád premonstrátských řeholních kanovníků
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Václav Lobkowicz (5. ledna 1948 Plzeň – 17. února 2022 Ostrava^[1]) byl český římskokatolický duchovní, premonstrát, v letech 1990–1996 pomocný biskup pražský a v letech 1996–2022 biskup ostravsko-opavský. Pocházel z křimické větve českého šlechtického rodu Lobkoviců (Lobkowiczů). Šlo tak o prvního českého biskupa šlechtického původu od zániku habsburské monarchie v roce 1918 s výjimkou arcibiskupů Pavla Huyna a Lva kardinála Skrbenského z Hříště, kteří do úřadu nastoupili ještě před vznikem Československa.

Narodil se 5. ledna 1948 v Plzni. Pokřtěn byl jako František z Assisi Karel Bedřich Klement Jaroslav Alois Leopold Gerhard Telesfor Odilio Jan Bosco Pavel Marie Václav Lobkowicz. Jeho rodiči byli Jaroslav Claude, kníže z Lobkovic (1910–1985) a jeho manželka Gabriela z Korff-Schmising-Kerssenbrocku (1917–2008).

Maturitu složil v roce 1966 na střední škole v Plzni. Po ročním studiu na Filozofické fakultě UK přestoupil v roce 1967 do Litoměřic na teologickou fakultu. V roce 1968 vstoupil do řádu premonstrátů v klášteře Teplá, kde později, 10. 8. 1972, tajně složil slavné řeholní sliby. V letech 1968–1969 studoval na teologické fakultě v Innsbrucku. Na kněze byl vysvěcen 15. srpna 1972 v katedrále sv. Víta Františkem Tomáškem. V letech 1972–1974 vykonával základní vojenskou službu. Od dubna 1975 byl ustanoven mimo pražskou arcidiecézi. Jako kaplan působil v olomoucké arcidiecézi ve farnostech Frýdek, Jablunkov a Český Těšín. Od roku 1984 byl ustanoven farářem v Ostravě-Mariánských Horách. 17. března 1990 jej papež Jan Pavel II. jmenoval titulárním biskupem v Catabum Castra a pomocným biskupem pražským. Biskupské svěcení přijal 7. dubna 1990 z rukou kardinála Františka Tomáška.

Od roku 1990 byl čestným kaplanem Českého velkopřevorství Suverénního řádu Maltézských rytířů.

V letech 1992–2001 byl apoštolským delegátem Řádu křižovníků s červenou hvězdou.

30. května 1996 byl jmenován prvním biskupem nově založené ostravsko-opavské diecéze.

V roce 2000 byl přijat do Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského. Po rozdělení mezinárodní struktury řádu na dvě samostatné větve v roce 2004 – ekumenickou větev, tzv. sjednocenou maltsko-pařížskou obedienci, a ryze katolickou tzv. orleánskou obedienci – v roce 2004 se přihlásil k orleánské obedienci. 25. listopadu 2004 byl novým velmistrem Karlem Filipem Orleánským jmenován do funkce duchovního převora této obedience.^[2] Byl taktéž nositelem církevního velkokříže tohoto řádu a záslužného kříže Pro Fide et Merite I. třídy.

Působil jako hlavní duchovní rádce Junáka pro katolické skauty.

Zemřel 17. února 2022 po dlouhodobé nemoci.^[3] Poslední rozloučení proběhlo 26. února 2022 v chrámu svatého Václava a katedrále Božského Spasitele v Ostravě. Pohřben byl v kryptě kostela sv. Václava.

Je potomkem českého šlechtického rodu Lobkowiczů a bratrem bývalého poslance za KDU-ČSL a TOP 09 Jaroslava Lobkowicze. Jeho dědeček Jaroslav Alois z Lobkovic (1877–1953) doprovázel prezidenta T. G. Masaryka při jeho návratu do vlasti 20. prosince 1918.^[4] Jeho bratr Filip Zdeněk Lobkowicz je také knězem, premonstrátem, a opatem tepelského kláštera.

6. října 2006 byl v Mladé Frontě Dnes publikován článek^[5][6][7] Marie Rút Křížkové informující o tom, že biskup František Lobkowicz byl v 80. letech několik let veden v registru svazků jako agent StB s krycím jménem Plzeňák.^[8] Ve svém prohlášení z 11. prosince 2006 Lobkowicz uvedl, že jeho svědomí je „čisté“.^[9]

• HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2. S. 86. 
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 281. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu František Lobkowicz na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Lobkowicz
• František Lobkowicz na catholic-hierarchy.org
• Ukázka ze spisu, vedeného StB (záznam z r. 1989)
• Řád sv. Lazara Jeruzalémského
• František Václav Lobkowicz na stránkách Centra dějin české teologie KTF UK Archivováno 5. 3. 2016 na Wayback Machine.
• Lobkowiczové, Modrá krev, Česká televize

Předchůdce: – úřad vznikl

1. biskup ostravsko-opavský 30. května 1996 – 17. února 2022

Nástupce: Martin David

Duchovní převor Českého velkopřevorství orleánské obedience Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského 25. listopadu 2004 – 17. února 2022

Nástupce: Jiří Hladík úřadující