František Mázl

František Mázl
Narození1. prosince 1911
Činěves u Městce Králové, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí1. října 1941 (ve věku 29 let)
Jízdárna ruzyňských kasáren v Praze; Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Příčina úmrtípopraven zastřelením
BydlištěNa Doubkové 1281/2, 150 00 Praha 5 - Smíchov
Občanstvírakousko-uherské
Povoláníholič a kadeřník[1]
Choťrozvedený
Dětidcera
Příbuznísestra
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Mázl (1. prosince 1911 Činěves – 1. října 1941 jízdárna ruzyňských kasáren v Praze) nebyl sice radiotelegrafistou (povoláním byl holič a kadeřník),[1] ale přesto patřil do skupiny odbojářů soustředěných kolem radiostanice Sparta I.[2] V období prvních let Protektorátu Čechy a Morava se po celou dobu existence spojovacího programu Sparta Ib (vysílání ilegálních radiových depeší určených pro londýnskou exilovou vládu prezidenta Dr. Edvarda Beneše) podílel organizačně na obstarávání vhodných míst pro vysílání[3] a na zajišťování bezpečného provozu.[2] I když nebyl radiotelegrafistou, poskytoval tento spolupracovník ilegální vojenské organizace Obrana národa[3] domácím odboji neocenitelné služby při předávání depeší, přemisťování a ochraně nelegální vysílačky Sparta Ib. Vysílalo se i z jeho bytu na pražském Smíchově[2] z domu Na Doubkové 1281/2 v ulici, která se nachází těsně pod smíchovským parkem Santoška.[1].[p. 1]

Sparta I

Dne 6. dubna 1940 se podařilo domácímu odboji (Obrana národa, Politické ústředí) navázat pravidelné radiotelegrafické spojení s Londýnem a úspěšně jej provozovat až do května roku 1941.[4] Na vysílání se postupně podílelo více než 11 radiových stanic obsluhovaných celou řadou radiotelegrafistů.[4] Civilní větev ilegálního odbojového radiového vysílání řídil Vladimír Krajina; za vojenskou sekci především zodpovídal jeden ze tří králů podplukovník Josef Balabán.[4] Šifrování depeší (pro Krajinu) zajišťoval mineralog Radim Nováček nebo český duchovní Štěpán Trochta.[4] Vysílání a příjem depeší zajišťovali radiotelegrafisté André Regenermel; Jindřich Klečka; Václav Štulík;[p. 2] Bedřich Škopek; Miloš Čapek; Otokar Štorkán; František Franěk; Josef Babec; Josef Chaloupka; Václav Pohanka a četař František Peltán. (Tyto ilegální radiové stanice jsou označovány souhrnně jako Sparta I a díky nim bylo odesláno za hranice Protektorátu Čechy a Morava téměř 6 tisíc radiových depeší.[4])

Zatčení

Do Hodkoviček vedly gestapo informace z výslechů zadržených i údaje získané zaměřovací službou Funkabwehru. Konspirativní dům v Hodkovičkách[p. 3] byl 7. května 1941 v 19.00 přepaden komandem gestapa.[6][7]

Božena Klečková

Božena Klečková blízko roztopených kamen právě přepisovala na stroji dešifrovanou depeši, kterou ještě stačila v kamnech spálit.[7] Gestapo uvěznilo každého člena rodiny v jiné místnosti a vyčkávalo na příchod Jindřicha Klečky. Kromě dospělých byl v domku přítomen desetiletý syn manželů Krotilových.[8]

Jindřich Klečka

Jindřich Klečka odešel již odpoledne z domu a jen pár desítek metrů odtud (prakticky ve stejné ulici) připravoval na večerní provoz náhradní radiostanici v domku paní Marie Hercíkové.[7] Ten večer čekal Klečka svého spolupracovníka André Regenermla s depešemi, které chtěli náhradní vysílačkou předat do Londýna[8]. Na Klečku čekali gestapáci marně. Kolem jedné hodiny ranní se mu podařilo z obsazené ulice prokličkovat přes zahrady. Dostal se do Braníka ke svému známému Josefu Čápovi, pak se skrýval nějaký čas u paní Linhartové v Modřanech. Nakonec se hledaný radiotelegrafista prostřednictvím doktora Rudolfa Mareše dostal k jinonické ilegální skupině.[8] Tady pak Jindřich Klečka pravidelně obsluhoval vysílačku Sparta I až do zátahu gestapa na Jinonický akcíz (noc ze 3. na 4. říjen 1941).[7]

André Regenermel

André Regenermel měl předat 7. května 1941 svému zástupci poručíku Otokaru Štorkánovi zašifrované depeše, ale Štorkán na sjednanou schůzku nepřišel, protože byl zdravotně indisponován.[9] Regenermel se tedy sám vypravil do Hodkoviček, kde v domku bydleli manželé Krotilovi, aby se tak depeše nakonec dostaly včas k radiotelegrafistovi Jindřichu Klečkovi.[9] Bylo to ovšem v době, kdy u Krotilových právě probíhaly domovní prohlídky. Regenermel vstoupil do domku Krotilových 7. května 1941 kolem 20.00 hodiny.[10][7] Měl od domku vlastní klíč, aby mohl podle potřeby přicházet i odcházet. Regenermel byl okamžitě zatčen komandem gestapa a při osobní prohlídce u něho byla nalezena pistole a zašifrované depeše. (Navíc našlo gestapo v bytě Krotilových pod postelí radiotelegrafický komplet.[9]) Při krutém výslechu Regenermel sice nikoho přímo nevyzradil, ale nakonec gestapo přece jen zjistilo, že mu depeše předala spojka - František Mázl ze Smíchova.[10]

František Mázl

František Mázl byl následující den (8. května 1941) ve svém bytě (Na Doubkové 1281/2 v Praze 5 na Smíchově[1]) rovněž zatčen gestapem[4][11][3] a při domovní prohlídce byly nalezeny radiosoučástky a zašifrované i nezašifrované depeše. Při krutém výslechu přiznal Mázl, že depeše převzal od radiotelegrafisty Bedřicha Škopka.

Bedřich Škopek, Václav Štulík

Bedřich Škopek byl zatčen gestapem 9. května 1941 ve večerních hodinách (ve 22.15).[2] Během prohlídky Škopkova bytu vstoupil do prostoru jako z udělání další asistent radistů, Václav Štulík. Byl okamžitě zajištěn[1] a při osobní prohlídce u něj byly nalezeny dvě občanské legitimace, v jeho bytě pak radiostanice britské výroby a další šifrované zprávy.[5]

Závěr

Výsledkem zásahu v Hodkovičkách bylo zatčení minimálně deseti odbojářů – spolupracovníků z okruhu ilegální radiostanice Sparta I, zabavení dvaceti radiostanic a několika nezašifrovaných i již zašifrovaných zpráv. Na jejich základě kryptologové Funkabwehru prolomili šifrovací klíč Sparty I (jednalo se prolomení šifrovacího klíče „Věra“).[7] ) a další korespondence s Londýnem přestala být pro gestapo a Abwehr tajemstvím.[5]

Krátce po nástupu Reinharda Heydricha do úřadu (27. září 1941) byl František Mázl v době prvního stanného práva odsouzen k trestu smrti. Byl zastřelen 1. října 1941[4] v 16.30 v jízdárně Ruzyňských kasáren.[1][5][3][p. 4]

Po druhé světové válce

Krátce po druhé světové válce se konala v Praze oficiální vzpomínková akce na statečné radiotelegrafisty ÚVODu. Tehdejší tisk o akci referoval následovně (zkráceno a upraveno):

V Grégrově sále Obecního domu se konala ve čtvrtek 24. října 1946 vzpomínková slavnost, při níž byla uctěna památka sedmi statečných radiotelegrafistů, kteří první docílili spojení z okupované vlasti do ciziny a zejména do Londýna. Hrdinů poručíka André Regenermla, Václava Štulíka, Jindřicha Klečky, Bedřicha Škopka, štábního kapitána Václava Morávka, Františka Peltána a Františka Mázla, vesměs vojáků, vzpomněl osobním listem i sám pan president Edvard Beneš, který připomněl chvíle, kdy v Londýně osobně naslouchal jejich vysílání a vyslovil jim tehdy přímo své uznání. Vojenští přidělenci Británie a Francie podali nestranné a jedinečným uznáním se vyznačující svědectví o významu našeho domácího odboje pro spojenecké velení. V závěru promluvil Doc. Dr. Vladimír Krajina, vedoucí organizace ÚVOD. Před ukončením slavnosti dekoroval zástupce čs. armády generál Čeněk Kudláček sedm radiotelegrafistů, kteří se dočkali svobody vlasti.

 ,  , [14]

Dovětek

Seznam osob popravených během I. stanného práva dne 1. října 1941 v bývalé jízdárně kasáren v Praze–Ruzyni:[15]

  • podplukovník František Ambrož (narozen 5. listopadu 1892), odborový rada, náčelník štábu velitelství Obrany národa (ON) v Čechách,
  • podplukovník František Coufal (narozen 7. ledna 1892),
  • podplukovník František Dědič (narozen 6. srpna 1890),
  • brigádní generál Mikuláš Doležal (narozen 6. prosince 1889), náčelník štábu Obrany národa (ON)
  • plukovník Josef Dvořák (narozen 20. prosince 1891), profesor Vysoké školy válečné (VŠV) v Praze
  • Karel Elsnic (narozen 1. června 1905), redaktor
  • podplukovník Theodor Kasper (narozen 6. července 1891),
  • Alois Kovář (narozen 21. června 1906), klempíř
  • Štěpán Kovář (narozen 9. ledna 1904), dělník a bratr Aloise Kováře
  • František Křížek (narozen 20. prosince 1901), redaktor
  • plukovník Josef Malý (narozen 3. února 1893), člen štábu Obrany národa (ON)
  • František Mázl (narozen 1. prosince 1911), radiotelegrafista a holič
  • Eduard Pavlišta (narozen 12. března 1911), dělník
  • Jaroslav Pavlišta (narozen 2. ledna 1912), zedník
  • major Jan Peters (narozen 18. srpna 1881),
  • Josef Pokorný (narozen 26. listopadu 1905), dělník
  • Vilém Popper (narozen 10. srpna 1889), krejčí
  • podplukovník Ladislav Preininger (narozen 2. července 1895), spojka mezi Obranou národa (ON) a Obcí sokolskou v odboji (OSVO)
  • štábní kapitán Otmar Růžek (narozen 17. března 1901), vrchní ministerský komisař ministerstva sociální a zdravotní správy
  • Karel Schütz (narozen 15. května 1904), bankovní úředník
  • brigádní generál Oleg Svátek (narozen 3. února 1888)
  • brigádní generál Václav Šára (narozen 27. března 1893),
  • Miroslav Šturc (narozen 4. listopadu 1920), elektrotechnik

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ František Mázl bydlel na adrese: Na Doubkové 1281/2, 150 00 Praha 5 - Smíchov. Za protektorátu se ulice v němčině nazývala „Am Eichentrieb“ a spadala pod Prahu 5, reso.. Prahu 16.[3] (GPS souřadnice: 50.0655508N, 14.4001178E).
  2. ↑ Václav Štulík – narozen 5. září 1913. Elektromontér, bratranec Jindřicha Klečky. Zatčen gestapem 9. května 1941 v bytě Františka Mázla,[4] zastřelen 30. září 1941 v Ruzyňských kasárnách.[5][4]
  3. ↑ Současná (rok 2014) adresa: Praha 4 - Hodkovičky, PSČ: 14700, Nad lesem 133/32; poloha - GPS souřadnice: 50°01′28″ s. š., 14°24′44″ v. d.
  4. ↑ V areálu vojenského útvaru v Praze-Ruzyni (sučást pojovacího vojska Armády České republiky) se nachází budova jízdárny, která byla v roce 2017 upravena jako památník. První popravy zde byly vykonány už po 17. listopadu 1939 (9 studentů popravených „bez soudu“) a další následovaly v době 1. stanného práva (po příchodu Reinharda Heydricha do Protektorátu Čechy a Morava). Zastřelením nebo oběšením bylo v jízdárně ruzyňských kasáren popraveno celkem 247 lidí.[12][13]

Reference

  1. ↑ a b c d e f ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc (1939 - 1941) (Rejstřík osob: František Mázl). 3., upravené vyd. Praha: Laguna (nakladatelství a vydavatelství), 2008. 253 s. záznam v databázi Národní knihovny ČR Dostupné online. ISBN 978-80-86274-81-2. S. 240. Celá trilogie obsahuje 3 svazky (1939 – 1941; 1941 – 1943; 1943 – 1945) (351 stran; 253 stran; 415 stran); toto je první z nich; (1. vydání: 1997; 2. vydání: 2003 – 2008; 3. vydání 2008). Všechna vydání: Laguna, Praha. 
  2. ↑ a b c d ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc. (1939–1941). Příprava vydání Jan Kočudák; redakce Jakub Laxar. 2.., rozšířené vyd. Praha: Ottovo nakladatelství (1. vydání), 2022 (2022 tisk). 496 s. ISBN 978-80-7451-871-3. Kapitola 5. Hudba k ohňostroji, s. 322. První kniha z trilogie. 
  3. ↑ a b c d e PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy (Jmenný rejstřík: František Mázl), 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 529. 
  4. ↑ a b c d e f g h i PADEVĚT, Jiří. Kronika protektorátu. 1. vyd. Praha: Academia, 2021. 871 s. ISBN 978-80-200-3203-4. Kapitola Jmenný rejstřík: Bedřich Škopek, s. 171, 259. 
  5. ↑ a b c d LUDVÍK, Karel. František Peltán - čtvrtý ze „Tří králů“ [online]. Kolín: Společnost Václava Morávka, 2012-12-04 [cit. 2014-05-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-11-04. 
  6. ↑ PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 472, 508, 542, 543, 654, 705. 
  7. ↑ a b c d e f PADEVĚT, Jiří. Kronika protektorátu. 1. vyd. Praha: Academia, 2021. 871 s. ISBN 978-80-200-3203-4. Kapitola Jmenný rejstřík: André Regenermel, s. 171, 259. 
  8. ↑ a b c PETR, Kettner; JEDLIČKA, Ivan Milan. Tajemství tří králů. Praha: Nakladatelství Mht, 1995. 174 s. (Akta: svazek první). Mht-06-95. S. 84, 85. O lidech, kteří nesměli vstoupit do historie. 
  9. ↑ a b c ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc (1939 - 1941) (Rejstřík osob: Andre Regenermel, Milena Šeborová). 3., upravené vyd. Praha: Laguna (nakladatelství a vydavatelství), 2008. 253 s. záznam v databázi Národní knihovny ČR Dostupné online. ISBN 978-80-86274-81-2. S. 238, 239, 240. Celá trilogie obsahuje 3 svazky (1939 – 1941; 1941 – 1943; 1943 – 1945) (351 stran; 253 stran; 415 stran); toto je první z nich; (1. vydání: 1997; 2. vydání: 2003 – 2008; 3. vydání 2008). Všechna vydání: Laguna, Praha. 
  10. ↑ a b ŠIMŮNEK, Michal. poručík André Regenermel (* 31.3.1914 New York - † 30.9.1941 Praha) [online]. web: Spolek pro pietní vojenská místa (vets) [cit. 2022-10-28]. Zdroj: Jiří Padevět, cyklus: „Zapomenutí frajeři“. Dostupné online. 
  11. ↑ PADEVĚT, Jiří. Kronika protektorátu. 1. vyd. Praha: Academia, 2021. 871 s. ISBN 978-80-200-3203-4. Kapitola Jmenný rejstřík: František Mázl, s. 259. 
  12. ↑ LANZENDORF, Marek. Památník Obětem 2. světové války [online]. web: Spolek pro vojenská pietní místa, 2018-01-25 [cit. 2022-10-31]. Umístění: Praha 6, Pilotů 217/12, v jízdárně ruzyňských kasáren; Seznam popravených: 1. října 1941: František Mázl 1. 12. 1911 – 1. 10. 1941. Dostupné online. 
  13. ↑ Seznam osob popravených za I. stanného práva v Praze (1.10.1941) [online]. web: Spolek pro vojenská pietní místa - archivní verze [cit. 2022-10-31]. Mázl František (nar. 1.12.1911), radiotelegrafista a holič. Dostupné online. 
  14. ↑ Zpráva citována z výstřižku z denního tisku, neidentifikovatelné noviny vydané někdy po 24. říjnu 1946.
  15. ↑ ŠIMŮNEK, Michal. Seznam osob popravených za I. stanného práva v Praze (oddíl 1.10.1941) [online]. web: Válka cz [cit. 2022-11-01]. Mázl František (nar. 1.12.1911), radiotelegrafista a holič. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Frantisek Mazl 1911 1941.png
František Mázl (* 1. prosince 1911 Činěves – 1. října 1941 jízdárna ruzyňských kasáren v Praze) - za Protektorátu Čechy a Morava člen ilegální protiněmecké organizace Obrany národa, předával depeše, přemisťoval a chránil ilegální vysílačku Sparta Ib (Sparta II). Zatčen gestapem 8. května 1941 v Praze, popraven zastřelením 1. října 1941 v jízdárně Ruzyňských kasáren v Praze.