František Maria Harrach

František Maria
hrabě z Harrachu
František Maria Harrach, foto 1909
František Maria Harrach, foto 1909
Poslanec Moravského zemského sněmu
Ve funkci:
1914 – ?
PanovníkFrantišek Josef I.
C. k. tajný rada
Ve funkci:
1914 – 1918
PanovníkFrantišek Josef I., Karel I.
Nástupcezánik monarchie
Císařský komoří
Ve funkci:
1894 – 1918
PanovníkFrantišek Josef I., Karel I.
Nástupcezánik monarchie

Narození27. července 1870
Traunkirchen
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí14. května 1937 (ve věku 66 let)
Jihlava
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníLobkowiczká hrobka v Netíně
ChoťI. (1895) Gabriela Khevenhüller-Metsch (1874–1896)
II. (1902) Sarah Hohenlohe-Schillingsfürst (1880–1908)
III. (1910) Alice Hardeggová (1879–1962)
RodičeAlfréd Karel z Harrachu (1831–1914)
Anna z Lobkowicz (1847–1934)
Děti1. Josefa, provd. Podstatzká-Lichtensteinová (1905–2000)
2. Anna Marie, provd. Rosty-Forgáchová (1906–2001)
3. Alice, provd. Dreihann-Holeniaová (1916–2006)
Příbuzníbratranec: Otto Johann Harrach (1863–1935)
sestra: Leopoldine, provdaná Serényiová (1872–1917)
švagr: Otto Serényi (1855–1927)
sestra: Ludwiga, provd. Wamboltová z Umstadtu (1876–1942)
sestra: Marianne, provd. z Sprinzenstein-Neuhausu (1880–1912)
zeť: Alois Podstatzký-Lichtenstein (1905–1982)
zeť: Zikmund Rosty-Forgách (1892–1957)
vnuk: František Karel Podstatzky-Lichtenstein (1933–2016)
vnuk: Jan Podstatzky-Lichtenstein (* 1937)
děd: Ludvík Jan z Lobkowicz (1807–1882)
babička: Leopoldina z Liechtensteinu (1815–1899)
strýc: Ludvík Leopold z Lobkowicz
(1843–1868)
strýc: Rudolf Ferdinand z Lobkowicz (1840–1908)
Profesepolitik, správce velkostatku aj.
Náboženstvířímskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Arnošt Maria Alfred hrabě Harrach z Rohrau a Thannhausenu (Franz Ernst Maria Alfred Graf von Harrach zu Rohrau und Thannhausen) (27. července 1870, Traunkirchen[1][2]14. května 1937, Jihlava[3]) byl moravský šlechtic z významného rodu Harrachů, na Moravě vlastnil rozsáhlé velkostatky Velké Meziříčí a Janovice u Rýmařova. Proslul jako vzdělanec se širokým spektrem zájmů, cestovatel a sběratel, působil též v charitě. Do historie vstoupil především jako pobočník následníka trůnu Františka Ferdinanda d’Este, jemuž v roce 1914 v Sarajevu zapůjčil svůj automobil, ve kterém byl arcivévoda i s manželkou zastřelen.

Původ a mládí

Pocházel ze starobylého šlechtického rodu Harrachů českého původu, od roku 1627 s hraběcím titulem a rozsáhlým majetkem v Rakousku, Čechách a na Moravě. Narodil se v Traunkirchen v Horních Rakousích jako nejstarší potomek hraběte Alfreda Karla Harracha (1831–1914) a jeho manželky, princezny Anny Lobkowiczové (1847–1934). Měl tři mladší sestry, z nichž Leopoldine (1872–1917) byla manželkou dlouholetého moravského místodržitele, hraběte Otto Serényie.

Středoškolské vzdělání získal na gymnáziu ve Vídni, kde pak pokračoval studiem na univerzitě a v roce 1893 dosáhl titulu doktora práv. Ještě za studií začal cestovat, navštívil většinu evropských zemí, projel Afriku a Asii. Mezitím krátce sloužil v armádě, kde dosáhl hodnosti c.k. podplukovníka, v roce 1895 se oženil s hraběnkou Gabrielou von Khevenhüller-Metsch (1874–1896). V souvislosti se sňatkem dostal od otce do vlastní správy velkostatek Janovice. Manželka Gabriela zemřela již rok po svatbě, František Harrach pak znovu cestoval po světě a až v roce 1902 se podruhé oženil s princeznou Sarah Hohenlohe-Schillingsfürst (1880–1908). Měli spolu dvě dcery a rodina tehdy pobývala na zámku Aschach nedaleko Lince, i Sarah ale zemřela předčasně ve věku 27 let. Potřetí se oženil v roce 1910 s hraběnkou Alicí Hardeggovou (1879–1962), s níž měl ještě jednu dceru.

Kariéra v armádě a veřejná činnost

Od roku 1895 vedl František Harrach správu velkostatku Janovice i s přidruženými průmyslovými podniky, ale až v roce 1908, kdy po strýci Rudolfu Lobkowiczovi zdědil Velké Meziříčí, se aktivně zapojil do veřejného života na Moravě. Jako majitel rozsáhlých lesních porostů (velkostatky Velké Meziříčí a Janovice měly celkem téměř 16 000 hektarů půdy) se angažoval ve vedení organizací a spolků spojených s lesním hospodařením (protektor ústředního výboru Volného sdružení lesních správ, zakládající člen Ústřední jednoty československého lesnictva). Ve Velkém Meziříčí podporoval i činnost Sokola a další vlastenecké spolky. Kromě toho se angažoval v Rakousku v řadě spolků zaměřených na podporu katolické církve.

V roce 1909 se v okolí Velkého Meziříčí konaly manévry rakousko-uherské manévry za účasti císaře Františka Josefa a německého císaře Viléma II. Kvůli jejich ubytování nechal František Harrach elektrifikovat velkomeziříčský zámek. Při této příležitosti se také seznámil s následníkem trůnu Františkem Ferdinandem, stal se jeho blízkým spolupracovníkem a v roce 1914 jej doprovázel na vojenské manévry do Sarajeva. Stal se pak přímým účastníkem atentátu na následníka trůnu, který Sarajevem projížděl v Harrachově automobilu. Tento vůz je dnes součástí sbírek Vojenského historického muzea ve Vídni (Heeresgeschichtliches Museum), zatímco Harrachův kapesník s následníkovou krví je k vidění na zámku ve Velkém Meziříčí.

Jako příslušník automobilového sboru rakousko-uherské armády byl aktivním účastníkem první světové války, získal několik vyznamenání a již v roce 1914 byl v návaznosti na svou účast při sarajevském atentátu jmenován c. k. tajným radou. Od ledna 1914 byl krátce též poslancem Moravského zemského sněmu.

Aktivity po zániku monarchie

I když rozpad monarchie a následná pozemková reforma zasáhla do rodového majetku, František Harrach se smířil se vznikem Československé republiky a jako uznávaný odborník v oboru lesní správy byl několikrát vyslán na mezinárodní kongresy, účast na nich spojil i se svou cestovatelskou vášní (v roce 1929 Švédsko a Norsko). Své bohaté sbírky z cest soustředil na zámku v Janovicích a spolu s janovickou knihovnou je již od konce 19. století zpřístupnil veřejnosti. I za první republiky ve Velkém Meziříčí podporoval činnost Sokola, později na zámku zřídil i oddíl sdružení dobrovolných hasičů. V roce 1937 byl jmenován čestným členem Československé zemědělské akademie. Výborně mluvil česky a češtinu prosadil jako úřední jazyk na svých statcích, které se nacházely v převážně českém jazykovém prostředí.

Počátkem května 1937 po návštěvě koncertu Hlaholu ve Velkém Meziříčí se objevily srdeční potíže související s diabetem, původní plán léčení v Poděbradech ale skončil rychlým převozem do nemocnice v Jihlavě, kde František Harrach 14. května 1937 zemřel. Pohřeb ve Velkém Meziříčí 18. května 1937 byl velkou událostí za účasti místních občanů i příbuzných z řad nejvyšší šlechty. Pohřben je v Lobkowiczké hrobce v Netíně nedaleko od Velkého Meziříčí.

Z druhého manželství s princeznou Sarah Hohenlohe-Schillingsfürst (1880–1908) měl dvě dcery. Starší Josefa (1905–2000) se provdala za hraběte Aloise Podstatského-Liechtensteina, zdědila Velké Meziříčí a po roce 1989 získala zdejší zámek zpět v restituci. Mladší dcera Anna Marie (1906-2001) převzala po otcově úmrtí Janovice u Rýmařova, jejím manželem se stal maďarský diplomat Zikmund Rosty-Forgách (1892–1957). Jim byl janovický velkostatek v roce 1945 zkonfiskován, ještě před koncem války ale odtud stihli odvézt většinu bohatých sbírek (ty byly naloženy do třech krytých železničních vozů ve stanici Rýmařov a než dojely na maďarskou hranici byly kompletně vykradeny[zdroj⁠?]). Nejmladší dcera Alice (1916–2016)[4] z otcova třetího manželství zdědila Aschach v Rakousku, v roce 1959 jej prodala. Jejím manželem byl baron Karl August Dreihann-Holenia (1906–1978) ze starobylého rakouského rodu.

Odkazy

Reference

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Matriční záznam 3. sňatku
  3. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  4. POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 154. 

Literatura

  • Malíř, Jiří a kol.: Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu 1861–1918; Brno, 2012, ISBN 978-80-7325-272-4
  • Ottův slovník naučný, díl X., 1896 (reprint 1998)

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
František Maria Harrach (1870–1937) (cropped).jpg
František Maria Harrach (1870–1937)