František Matoušek (výtvarník)

František Matoušek
František Matoušek (2017)
Narození	26. října 1967 (55 let) Boskovice Československo Československo
Vzdělání	Akademie výtvarných umění v Praze
Alma mater	Akademie výtvarných umění v Praze
Povolání	malíř
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Matoušek (* 26. října 1967 Boskovice) je český malíř. Jeho tvorba patří k nejoriginálnějším projevům domácí výtvarné scény.^[1]

Život

František Matoušek se nejprve vyučil písmomalířem a pracoval jako lakýrník. V letech 1986 - 88 absolvoval povinnou základní vojenskou službu. Po roce 1989 se několikrát neúspěšně hlásil na Akademii výtvarných umění v Praze a byl přijat až roku 1993. Studoval u prof. Jiřího Lindovského a v ateliéru Jiřího Davida, kde od roku 1996 začal používat džínovinu. Takto vytvořené obrazy vystavil poprvé na skupinové výstavě Mrtvé duše v galerii Nová síň v Praze v roce 1997. Je zakládajícím členem umělecké skupiny Luxsus (1995-1998),^[2] sdružující umělce z Davidova ateliéru. Matoušek se od začátku profiloval jako autor s vyhraněnou vnitřní citlivostí vůči komerčnímu a ideologickému dobovému braku.

Absolvoval roku 1999, samostatně vystavuje od roku 1998. V roce 2000 byl na stipendijním pobytu v USF, Kulturhuset, Bergen, Norsko, 2001 na stipendijním pobytu v VSC, Vermont, USA. Matoušek rád spolupracuje s jinými umělci. Na AVU maloval obrazy spolu s Jakubem Špaňhelem. V posledních letech společně s módní návrhářkou Monikou Drápalovou vytvořili kolekci šatů, triček a kabelek s názvem Spirit, are you there...?

Tvorba Františka Matouška je okamžitě rozpoznatelná díky originální technice malby na denim. Od roku 2017 podepisuje svoje obrazy novým jménem Francis de Nîm. Podle autora je džínovina nesmrtelná.^[3]

Dílo

František Matoušek zprvu experimentoval s výtvarnými technikami a v 90. letech vytvořil několik objektů z korálků (Tutu, 1997). Od roku 1996 pracuje výhradně s džínovinou a to technikou, kterou sám vyvinul a která spočívá ve vytahování bílých nití z osnovy látky. Je to velmi pracný, zdlouhavý a komplikovaný tvůrčí postup. Zprvu používal k malbě novou tkaninu, která je tmavší a rovnoměrně zbarvená. Později se rozhodl do plochy obrazu včlenit i stopy obnošení, díry a viditelné opravy na lícové straně džínsů. Tento postup tak uchovává část osobního příběhu člověka, který oděv užíval a v kombinaci s malbou propůjčuje obrazům jejich jedinečnost.

Různé názvy džínsů souvisejí se zeměpisným původem pracovních kalhot námořníků (Janov/Genoa – jeans), značkou dodavatele prvních jeansů do obchodů Tuzexu v Československu v 60. letech (Rifle Jeans - rifle) nebo s romantikou kovbojek a divokého Západu (texasky). Název látky pochází od sídla francouzského výrobce textilu (serge de Nîmes – denim).^[4]

V Matouškově tvorbě je látka důležitá, ale to materiálně neuchopitelné, co skrze ni prostupuje a jeho ojedinělá schopnost zpracovat používaný materiál do absolutně soustředěné a umělcem kontrolované syntézy, je ještě důležitější. Přestože se džínsy staly univerzálním symbolem globální civilizace, nejedná se o nějaké jednoduché gesto, kterým by se přihlásil ke globalizované popkultuře svou vlastní verzí pop-artu.^[5]

• 

  Kissáci, páraná riflovina (1997)

• 

  Jana I, akryl na párané riflovině, 85 X 85 cm (2004)

• 

  Wen Kroy, akryl na párané riflovině (2004)

• 

  V noci, akryl na párané riflovině (2009)

• 

  Dívka se zubem, akryl, páraná riflovina (2011)

Volba džínoviny je aktem ozvláštnění, který vyjímá předmět z jeho obvyklého kontextu. Její užití má kromě praktické funkce – barevnost a struktura podkladu, také význam symbolický. Od 60. let až do doby autorova dospívání na sklonku komunistického režimu byly džínsy symbolem svobody, vzdoru a odporu a staly se nositelem kolektivní paměti několika generací mladých lidí. Matoušek ve svých obrazech slučuje několik časových dimenzí – na materiálu se kterým bylo spojeno jeho dospívání, zobrazuje tváře rodičů z fotografií 50. let, svých přátel a členů rodiny nebo hudebních idolů (Jimi Hendrix, 2006) a oblečením jim dává podobu současníků (Jana, 2004). Řada obrazů je částečným nebo introspektivním autoportrétem, v němž výslednou podobu skládají různé vrstvy paměti.^[6]

V cyklu „Co mám na světě rád“ z prostředí malířova půdního bytu jsou hlavními aktéry umělcovy děti a s nimi spojené rodičovské starosti a úzkosti. Potemnělý interiér je osvětlen lampou nebo malým oknem, intimitu domova dokresluje i křesťanský motiv křížku (V noci, 2009).^[7]

Dalším námětem Matouškových obrazů jsou krajiny. Od své první návštěvy New Yorku v roce 2000 maluje jeho městský exteriér viděný z nadhledu nebo z dálky. Ze sedmého patra tovární budovy v Brooklynu, kde tehdy bydlel, se panoráma rozprostírá od industriálních budov v popředí až k East River a Manhattanu na obzoru. Osnova látky souzní s vertikalitou mrakodrapů i pravoúhlou uliční sítí.^[6]

V monochromatických modrých přímořských krajinách z let 2015-2016 autor využívá přirozené barvy obnošené džínoviny. Tmavou čáru obzoru, na které plují sotva viditelné plachetnice, tvoří šev dvou sešitých kusů nohavic a jejich odřená část dodává obrazu magické světlo (Benirrás, 2015-2016, Ibiza, 2016). Protějškem jsou expresivní barevné krajiny, kde výrazně reliéfní podklad vypárané látky, z níž místy zůstal zachován pouze útek, je zcela překryt kontrastními akrylovými barvami (Rybník, 2016, Řeka, 2016). To, co je v těchto obrazech důležité, odehrává se ve štěrbinách po vytrhaných nitích a ve způsobu, jakým je malíř propojuje s barevnou kompozicí a tématem díla.^[5]

• 

  Dívka s kotvou, akryl, páraná riflovina (2011)

• 

  Benirrás, vypáraná riflovina, (2014)

• 

  Kateřina, akryl, páraná riflovina (2015)

• 

  Kateřina II, akryl, páraná riflovina (2015)

• 

  Francis de Nim, akryl, páraná riflovina, 34 X 48 cm (2016)

Autorské výstavy

• 1998 Galerie Na bidýlku, Brno
• 1998 Červen, Galerie Václava Špály, Praha
• 1999 Obrazy, Galerie MXM, Praha
• 2000 Antikvariát a klub s galerií Černý pavouk, Ostrava
• 2000/2001 Galerie Tvrdohlaví, Praha
• 2001/2002 Galerie MXM, Praha
• 2002 Krajiny a portréty, Galerie Václava Špály, Praha
• 2003 Výstavní síň Sokolská 26, Ostrava
• 2006 Galerie A. M. 180, Praha
• 2006 Portréty a krajiny, Galerie ad astra, Kuřim
• 2007 Kdo mě dneska hlídá?, Galerie České pojišťovny, Praha
• 2008 Galerie Caesar, Olomouc
• 2009 Galerie města Blanska
• 2009 Co na světě mám rád / What's dear to me in this world, Galerie 5. patro, Praha
• 2009 New Yorky, Galerie ad astra, Kuřim^[8]
• 2010 de Nîmes, DOX, Velká věž, Praha^[9]
• 2011 Kindertherapie, Galerie 5. patro, Praha
• 2012 Dívka s kotvou, Galerie Sýpka, Valašské Meziříčí^[10]
• 2012 Podle skutečnosti, Galerie Petr Novotný, Praha^[11]
• 2013 Chtěl bych být krajinářem, Galerie 1. patro, Praha^[12]
• 2014 Spirtitprints (s Monikou Drápalovou), Fox Gallery, Praha
• 2016 Galerie Felixe Jeneweina, Kutná Hora
• 2016 Vnitřní světlo, Svatý Antonín a jiné obrazy, Klášterní kostel sv. Antonína Paduánského, Sokolov^[13]
• 2017 Blue jeans, Galerie Václava Špály, Praha

Reference

Literatura

• František Matoušek: Blue jeans, 2017, Smetana Tomáš, Matoušek František, kat. slož. 5 s., PPF Art Praha
• František Matoušek: de Nîmes, 2010, Anděl Jaroslav, Vitvar Jan H., kat. 61 s., DOX, Centrum současného umění / Centre for Contemporary Art, Praha, ISBN 978-80-904213-6-3
• František Matoušek: Co na světě mám rád, 2009, Smetana Tomáš, kat. 24 s., Galerie 5. patro, Praha
• František Matoušek, 2008, Dostál Martin, kat. 4 s., Galerie Caesar, Olomouc
• František Matoušek: Kdo mě dneska hlídá?, 2007, Lindaurová Lenka, kat. 10 s., PPF Art, a. s., Praha
• František Matoušek, 1999, Dostál Martin, kat. 16 s., Galerie MXM, Praha

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu František Matoušek na Wikimedia Commons
• František Matoušek v informačním systému abART
• Podcast: František Matoušek, 14.9.2022 Archivováno 14. 9. 2022 na Wayback Machine.
• Džínoviny Františka Matouška, ČRO Vltava, 2016
• Artmix plus: František Matoušek - Blue Jeans, 2017
• Galerie ad astra: František Matoušek
• Design Magazin: František Matoušek vystavuje obrazy z džínoviny, 2017