František Maxmilián z Mansfeldu

František Maxmilián z Mansfeldu
Nejvyšší hofmistr císařovny
Ve funkci: 1690 – 12. září 1692
Panovnice	Eleonora Magdalena Falcko-Neuburská
Předchůdce	Karel Ferdinand z Waldsteinu
Nástupce	Ferdinand Vilém Eusebius ze Schwarzenbergu
Kapitán císařské gardy trabantů
Ve funkci: 1682 – ?
Panovník	Leopold I.
Tajný rada
Ve funkci: 1682 – 12. září 1692
Panovník	Leopold I.
Císařský vyslanec u saského kurfiřta
Ve funkci: 1672 – ?
Panovník	Leopold I.
Císařský vyslanec u braniborského kurfiřta
Ve funkci: 1667 – ?
Panovník	Leopold I.
Říšsky dvorní rada
Ve funkci: 1665 – ?
Panovník	Leopold I.
Císařský komorník
Ve funkci: 1662 – ?
Narození	22. listopadu 1639 Vídeň Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí	12. září 1692 (ve věku 52 let) Vídeň Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Choť	Marie Anna z Harrachu
Rodiče	Bruno III. z Mansfeldu a Marie Magdalena z Törringu
Děti	Karel František z Mansfeldu
Příbuzní	Jindřich František z Mansfeldu (sourozenec) Jindřich Pavel František II. z Mansfeldu a Marie Eleonora z Mansfeldu[1] (vnoučata)
Náboženství	římskokatolické
Ocenění	Řád zlatého rouna (1681)
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

František Maxmilián z Mansfeldu (německy Franz Maximilian Graf von Mansfeld; 22. listopadu 1639 Vídeň – 12. září 1692 Vídeň) byl rakouský a český šlechtic, hrabě z Mansfeld-Vorderortu, za vlády císaře Leopolda I. se uplatnil jako diplomat, později zastával funkci nejvyššího hofmistra císařovny Eleonory Magdaleny. Byl majitelem panství Dobříš, kde založil tradici zpracování železné rudy.

Byl nejstarším synem hraběte Bruna III. z Mansfeld-Vorderort-Bornstedtu (1576–1644) z katolické linie rodu a jeho druhé manželky hraběnky Marie Magdaleny z Thöring-Seefeldu (1616–1668), dcery svobodného pána Ferdinanda I. z Thöring-Seefeldu (1583–1622) a hraběnky Renáty ze Schwarzenberg-Hohenlandsbergu (1589–1630/1639).

Jeho mladší bratr Jindřich František I. (1640–1715), hrabě z Mansfeldu v Heldrungenu, říšský kníže, I. kníže z Fondi, byl generál-polní maršál císařské armády.

František Maxmilián vlastnil několik panství v Sasku-Anhaltsku a středočeské město Dobříš. V 50. letech 17. století založil u Dobříše železářskou huť (dnes obec Stará Huť), pro jejíž vznik zde byly dobré podmínky (výskyt železné rudy, dostatek dřeva v lesích a vhodné vodní zdroje).^[2] V roce 1675 obnovil císař Leopold I. městská privilegia Dobříše a o rok později nechal František Maxmilián opravit hrad Vargač. V podhradí na místě starších hospodářských budov byl postaven barokní zámek, jehož současná podoba je až výsledkem přestavby z poloviny 18. století.^[3][4]

Od mládí se uplatňoval jako dvořan a diplomat. V roce 1662 byl jmenován císařským komořím a v roce 1665 se stal členem říšské dvorní rady.^[5] Poté byl pověřen několika diplomatickými misemi, v roce 1667 byl císařským vyslancem u braniborského kurfiřta v Berlíně a v roce 1672 u saského kurfiřta v Drážďanech. V roce 1682 byl jmenován členem tajné rady a zároveň převzal čestný post kapitána císařské gardy trabantů. Nakonec byl v letech 1690–1692 nejvyšším hofmistrem císařovny Eleonory Magdaleny.^[6] V roce 1681 se stal rytířem Řádu zlatého rouna.^[7]

František Maxmilián z Mansfeldu zemřel ve věku 52 let 12. září 1692 ve Vídni.

František Maxmilián z Mansfeldu se oženil 25. listopadu 1663 ve Vídni s hraběnkou Marií Annou Alžbětou z Harrachu-Rohrau (1636–1698), vnučkou hraběte Karla z Harrachu (1570–1628), dcerou hraběte Karla Linharta I. (VII.) z Harrachu-Rohrau (1594–1645)^[8] a hraběnky Marie Františky z Eggenbergu (1607–1679).^[9] Z manželství se narodilo sedm dětí: ^{[10] [11]}

• František Josef Václav (28. září 1666 – 28. ledna 1667)

• syn (*/† 27. dubna 1668)

• Marie Markéta Františka (5. července 1669 – 8. listopadu 1672)

• František Hoyer Václav (10. července 1670 – 1676)

• Jindřich František August (28. srpna 1672 – 1674)
• Karel František Adam Antonín hrabě z Mansfeld-Vorderortu (2. listopadu 1678, Vídeň – 19. července 1717, Praha), hrabě z Mansfeld-Vorderortu a od roku 1715 2. kníže z Fondi. 31. května 1703 se ve Vídni oženil se svou sestřenicí Marií Eleonorou z Mansfeldu (16. října 1682 – 24. května 1747), dcerou svého strýce Jindřicha Františka z Mansfeldu

• Marie Anna (18. března 1681– 1691)

Jeho syn a bratr byli povýšeni na říšská knížata.

Jeho pravnuk Josef Václav z Mansfeldu (12. září 1735 – 31. března 1780) zemřel při nehodě kočáru a jeho smrtí vymřela tato linie Mansfeldů po meči.

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Франц Максимилиан фон Мансфелд na bulharské Wikipedii a Franz Maximilian von Mansfeld na německé Wikipedii.

• Felix Stieve: Mansfeld, Graf Bruno III. von – Franz Maximilian Obersthofmeister der Kaiserin. In: Allgemeine Deutsche Biographie (ADB). Band 20, Duncker & Humblot, Lipsko 1884, S. 221 f.
• Hermann Größler: Mansfeld, Grafen von. In: Allgemeine Deutsche Biographie (ADB). Band 20, Duncker & Humblot, Lipsko 1884, S. 212–215.
• Ludwig Ferdinand Niemann: Geschichte der Grafen von Mansfeld, S. 251, Digitální odkaz
• Europäische Stammtafeln, Band III, Frank Baron Freytag von Loringhoven, 1976, Isenburg, W. K. Prinz von. 42.
• Ottokar Wolfgang Aug. Picot de Peccaduc, Freiherr von Herzogenberg, Rodokmen, 2008, Verheecke, José. 80252

• Projekt Wiener Hof, univie.ac.at
• Genealogie, worldhistory.de
• Gotha Stammliste, angelfire.com
• https://kaiserhof.geschichte.lmu.de/14068