František Michl (malíř)
František Michl | |
---|---|
Narození | 20. listopadu 1901 Domažlice Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 4. června 1977 (ve věku 75 let) Domažlice Československo |
Země | Československo |
Národnost | česká |
Alma mater | Akademie výtvarných umění v Praze |
Povolání | akademický malíř |
Manžel(ka) | Božena Zajícová |
Znám jako | autor emblému Škoda Plzeň |
Ocenění | Cena Akademie věd |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
František Michl, psán též Michel, (20. listopadu 1901, Domažlice[1] – 4. června 1977, tamtéž) byl český malíř-krajinář, designér a grafik.[2]
Život
Narodil se v domě č. 44 na náměstí v Domažlicích, v rodině kartáčnického mistra Františka Michela a jeho manželky Terezie, rozené Pešinové.[1] Byl žákem Otakara Nejedlého na Akademii výtvarných umění v Praze v letech 1925–1928. Původně studoval na přání rodičů Obchodní akademii v Plzni, ale obdržení peněžité odměny za vítězný návrh emblému plzeňské Škodovky "Okřídlený šíp" mu umožnilo vybudovat si v Domažlicích malířský ateliér, vystudovat AVU v Praze a cestovat. Mezi lety 1922-1935 podnikl řadu studijních cest, zejména na Helgoland a po Německu, do Dalmácie, Řecka, Itálie, severní Afriky, na Korsiku, do Drážďan, Francie (zejména do Paříže a Bretaně), Holandska, do Alp, Štýrska či Bulharska.[2]
Roku 1927 se stal členem Svazu západočeských výtvarných umělců v Plzni a účastnil se též řady výstav Jednoty umělců výtvarných v Praze.[3] Cena České akademie věd a umění mu byla udělena celkem třikrát.[4]
Michl byl spolu s Dr. Kalandrou, spisovatelem J. Vrbou a redaktorem Prachem organizátorem slavné pouti ke sv. Vavřinci 13. srpna 1939, které se zúčastnilo přes sto tisíc lidí[5] a stala se tak největší protifašistickou demonstrací co do počtu lidí v období druhé světové války. To bylo též jednou z příčin jeho zatčení a věznění na Pankráci, v koncentračních táborech Terezín a Flossenbürg v letech 1940–41 a 1943–45.[6]
Po osvobození a návratu z koncentračního tábora byl Michl jmenován kulturním patronem okresu Domažlice a navržen jako profesor na Vysokou uměleckoprůmyslovou školu v Praze, nabídku však nepřijal. Byl členem Svazu výtvarných umělců, Sdružení západočeských výtvarných umělců v Plzni a předsedou Sdružení pošumavských výtvarných umělců v Klatovech.[7] V roce 1958 reprezentují tři jeho obrazy československé výtvarné umění na Světové výstavě v Bruselu. Po válce též zakoupil letní ateliér v Kolinci u Sušice, kde maloval, pobýval s rodinou i přáteli.
V roce 1961 byl odsouzen na jeden rok za podvracení republiky, uvězněn na Borech v Plzni. V roce 1967 otevřelo uvolnění politické situace Michlovi opět otevřelo cestu do výstavních síní v Československu i zahraničí. V březnu 1968 vystavoval v Montrealu, v listopadu 1968 si newyorská galerie Rullos zakoupila 165 pláten. Připravovala se dokonce výstava v londýnské National Gallery, veškeré jednání však skončilo po okupaci v srpnu 1968.[8] V době normalizace opět nesměl veřejně vystavovat, s výjimkou asi tří výstav, pořádaných jeho karlovarskými přáteli, kamuflovaných jako "úspěchy budování socialismu" pod patronací podniků ČSAD.
Roku 1972 byl Michl poprvé stižen mozkovou mrtvicí, ale i s levou ochrnutou polovinou těla pokračoval v malování. Teprve po šesté mrtvici byl trvale upoután na lůžko až do své smrti 4. června 1977.[8] Pohřben byl na Městském hřbitově v Domažlicích.
V roce 1991 byl František Michl v plné šíři občansky rehabilitován, uznány byly i jeho zásluhy v protifašistickém a protikomunistickém odboji.
Dílo
Kromě krajinomalby pěstoval Michl též drobnou grafiku, ilustraci a emblematiku. Světoznámý emblém "Okřídlený šíp" plzeňské značky Škoda vytvořil již před svým studiem na AVU v Praze v roce 1923.[8] Koncem dvacátých a v průběhu třicátých let vytvořil řadu dřevorytů, ve kterých čerpá z kontrastu černé a bílé, geometrických linií, modernistické symboliky a snaží se "oprostit od všeho malířského". Z jeho ateliéru pochází řada spolkových designů (např. Sněhaři Domažlice či Autoklub Podčerchov), ex libris, drobné grafiky a knižních ilustrací (Bezruč, Klášterský, Rosůlek, Matas, Nesnídalová, Bouzek, Berndorf, Krýsa, Jehl, Medek, Machar, Biskup ad.). Podle korespondence s Bořivojem Žufanem se v meziválečném období podílel i na realizaci kulis Osvobozeného divadla. V roce 1931 spolupracoval na filmu „Psohlavci“ režiséra Svatopluka Innemanna, ke kterému vybíral exteriéry a realizoval filmový plakát. Kniha Chodské vesnice z roku 1939, vytvořená spolu s historikem Františkem Roubíkem, se stala aktem tichého vzdoru vůči zabrání Sudet v roce 1938.[9] Jeho olejomalby se nacházejí ve sbírkách Západočeské galerie v Plzni, Městského muzea v Bratislavě, Horácké galerie v Novém Městě na Moravě, Muzea v Klatovech, Muzea v Domažlicích a jinde.[2]
Přátelé a kolegové
František Michl měl řadu přátel a spolupracovníků, kteří měli vzájemný vliv na svoji uměleckou tvorbu. Byli to zejména spolužáci z krajinářské třídy Otakara Nejedlého na pražské AVU: Trefil, Žufan, Plainer, Solovjev, Jahůdková, Fišárek, Síla, Vacke, Dvorský, Hašek a Hofman. Z jejich cest po Evropě, zejména na Korsiku, existuje řada vzpomínek.[10] Michl sepsal řadu svých vzpomínek, zejména po smrti O. Nejedlého (např. S profesorem Otakarem Nejedlým, nebo Prof. O. Nejedlý). Mezi přátele Michlova mládí patřil i Jindřich Šimon Baar.[11] Michl svůj domažlický ateliér původně ve 20. letech sdílel se sochařem Vladimírem Bretschneiderem. Ve 30. letech a po válce ho pravidelně navštěvovali přátelé jako např. sochař Alois Langenberger, keramik Stanislav Kukrál, sochař Otakar Švec, skladatel Jindřich Jindřich, spisovatel Jan Vrba, malíř Alois Moravec a další.[11]
Sám Michl se stal modelem řady podobizen od Vratislava Nechleby, Bořivoje Žufana, Jana Šebka, Aloise Moravce, i sochařů Otakara Švece a zejména Aloise Langenbergera.
Zajímavosti
Fotografie Vladimíra Böhma "Motocyklista" vydaná na titulní straně časopisu Domov a svět v roce 1931 vyhrála fotografickou soutěž Kodaku. Motocyklistou na fotografii je Michl.[12]
Posmrtná pocta
- Podle malíře Františka Michla je v Domažlicích pojmenována ulice Michlova.[13]
Galerie
F. Michl: Ex Libris Stanislav Kukrál. Dřevoryt, cca 1930
F. Michl: Domky, olej na plátně, kolem 1950.
"Autoklub Podčerchov". Kovový odznak, design F. Michl mezi 1920-1935.
F. Michl: "Podzim", 1949. Olej na plátně.
F. Michl: Krajina. Olej na plátně, cca 1950
Odkazy
Reference
- ↑ a b Matriční záznam o narození a křtu farnosti Domažlice
- ↑ a b c TOMAN, Prokop. Nový slovník československých výtvarných umělců. Praha: Rudolf Ryšavý, 1936. S. 449.
- ↑ MAŠÍNOVÁ, J.; PUŠOVÁ, J. Soupis výstav Jednoty umělců výtvarných (1899-1952). Praha: Národní galerie, 1986.
- ↑ HULÍKOVÁ, Veronika; PETRASOVÁ, Taťána. Smysl pro umění. Ceny České akademie věd a umění 1891-1952. Praha: Národní galerie, 2015.
- ↑ Domažlická pouť k sv. Vavřinci v číslech. S. 7. Lidové noviny [online]. 1939-08-20 [cit. 2020-06-30]. S. 7. Dostupné online.
- ↑ ODVODY, Vladimír. KL Flossenbürg, tábor Domažlických. 1940–1945–1995. Praha. vyd. [s.l.]: 1995
- ↑ KOLEKTIV AUTORŮ. Malá encyklopedie výtvarných umělců a architektů západních Čech 1945-1990. Plzeň: [s.n.], 1990.
- ↑ a b c MICHL, Jiří. František Michl 1907-1977 [doprovodný text k výstavě v roce 1996]. s. l.: [s.n.], 1996. S. 2.
- ↑ MICHL, František; ROUBÍK, František. Chodské vesnice. Domažlice: Josef Hoffmann, 1939.
- ↑ ("NAPSAL ÚČASTNÍK."). Čeští malíři na Korsice. Český svět. Roč. 24, čís. 29, s. 4–16.
- ↑ a b HEJNÝ, Václav. Přátelé nejstaršího malíře Chodska. Klatovský deník. 20. listopadu 1967, s. s. 9-10.
- ↑ BÖHM, Jaromír. Motocyklista (foto). S. 1 (757). Domov a svět [online]. 1931-11-28 [cit. 2020-06-30]. S. 1 (757). Dostupné online.
- ↑ Michlova ulice
Literatura
Prameny
- Státní oblastní archiv v Plzni, fond Michl František, akademický malíř
Bibliografie
- Prokop Toman: Nový slovník československých výtvarných umělců, Praha 1936
- Čeští malíři na Korsice ("Napsal účastník.") in: Český svět XXIV, č. 29, s. 4-16
- Ladislav Stehlík: Země zamyšlená, 1-3. díl, Praha 1947-1970
- Jindřich Čadík: Špachtle a paleta úsměvná. Hrst veselých chvilek mezi umělci, Plzeň 1966
- Václav Hejný: Přátelé nejstaršího malíře Chodska, Klatovský deník 20. listopadu 1967, s. 9-10
- Mašínová J. - Pušová J.: Soupis výstav Jednoty umělců výtvarných (1899-1952), Národní galerie, Praha 1986
- [Jan P. Holý]: Autor emblému, Domažlický zpravodaj 1987
- KZ Flossenbürg. Das vergessene Konzentrationslager (kol. aut.), Regensburg 1996
- [Jiří Michl]: František Michl 1907-1977 (doprovodný text k výstavě v Plzni roku 1996)
- Hans Simon-Pelanda (ed.): Erinnerung. Eine Ausstellung: Kunst KZ Flossenbürg, Regensburg 1996
- Kateřina Malá: S Chodskem v srdci. Akademický malíř František Michl, sem. práce, Domažlice 2002
Vlastní texty Františka Michla
- S profesorem Otakarem Nejedlým (rukopis po r. 1957)
- Profesor Otakar Nejedlý (rukopis po r. 1957)
- Dům hrůzy, rukopis s. a. (vzpomínky z Korsiky)
- Výtvarné umění na Chodsku, rukopis s. a.
- Malebné Chodsko, rukopis s. a.
- Začátky sportu na Domažlicku, rukopis s. a.
- Anekdoty, rukopis s. a.
Rozhlasové pořady
- Frank Wenig: Návštěvou u malíře Michla (Vysíláno stanicí Plzeň 9. 8. 1946 v 18:00-18:15 hodin. Hovořili Božena Friedová a Frank Wenig. Hlasatel Ant. Brejcha. Před relací z desky chodské písně (zpěv Dr. Kopecký, klavír J. Jindřich.)
- Ludvík Jehl: Výstava obrazů Františka Michla v Domažlicích (Vysíláno: Rozhlas Praha a všechny stanice 11. srpna 1947 v 16:30 hodin.)
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu František Michl na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Michl (malíř)
- František Michl, webová stránka
- Koncentrační tábor Flossenbürg
- Svatovavřinecká pouť
- Svatovavřinecká pouť roku 1939, přípravný program akce (Domažlice, strojopis 1939)
- Kázání Mons. Bohumila Staška během pouti ke sv. Vavřinečkovi na Chodsku dne 13. srpna 1939
- Ladislav Stehlík: Země zamyšlená (online verze)
- Městys Kolinec - významné osobnosti
- František Michl v informačním systému abART
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
The first prototype of the Skoda emblem, the "Winged Flying Arrow" created by František Michl (design) and Vladimír Bretschneider (realisation). Brass, cca 1923, private collection.
Autor: Tauber, Domažlice, cca 1930, Licence: CC0
František Michl (20. November 1901 - 4. June 1977)
Autor: Motusharmonicus, Licence: CC BY-SA 4.0
František Michl: Autumn, 1949. oil on canavas (private collection)
František Michl: Landscape, oil on canavas, early 1950's (private collection)
František Michl: Bookplate, Ex Libris Stanislav Kukrál. Woodcut, cca 1930. (private collection)
František Michl: Landscape with houses, oil on canavas, early 1950's (private collection)
Autor: Motusharmonicus, Licence: CC BY-SA 4.0
Autokulb Podčerchov [Podčerchov Automobile Club]. Metal badge, 1920-1930's. Design: František Michl (1901-1977).
František Michl signatura