František Mrázek (sochař)

František Mrázek
Narození	28. července 1912 České Budějovice
Úmrtí	30. května 2002 (ve věku 89 let) České Budějovice
Místo pohřbení	Hřbitov svaté Otýlie
Povolání	sochař, medailér
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

František Mrázek (28. července 1912, České Budějovice – 30. května 2002, České Budějovice)^[1] byl český sochař a medailér. Většinu svých děl tvořil ve slohu socialistického realismu a na území jižních Čech. V rodných Českých Budějovicích patří mezi autory s největším počtem soch umístěných ve veřejném prostoru.

Narodil se jako třetí z dětí manželů Karla Mrázka a Františky, rozené Šindelářové. V raném dětství přišel o otce, který padl roku 1916 na frontě první světové války. O matku přišel ve čtrnácti letech v roce 1926. V letech 1919–1926 navštěvoval obecnou a měšťanskou školu v Českých Budějovicích. Po smrti matky v roce 1926 nastoupil do učení v keramické dílně J. Tmeje v Českých Budějovicích. Ta záhy ukončila činnost, a tak se v letech 1926–1929 vyučil v keramickém závodě F. Daňka jako modelář–keramik. V letech 1932–1934 absolvoval základní vojenskou službu u dělostřeleckého pluku, bezprostředně poté následoval sňatek s Boženou, rozenou Vančurovou. Roku 1939 byl přijat na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze, kde setrval do roku 1940 jako žák prof. Jana Laudy. Následně se vrátil do Českých Budějovic na vedoucí pozici v Daňkově závodu, kde setrval do roku 1945. Již v roce 1944 se stal členem Sdružení jihočeských výtvarníků a v roce 1949 i členem Svazu československých výtvarných umělců, kde zastával i různé krajské funkce.

V roce 1948 byl přizván k přípravám na obnovu za války odstraněného pomníku Jana Valeriána Jirsíka před českobudějovickou katedrálou. Mrázek opravil zachovalý původní sádrový model sochy, k jejímu odlití a obnově památníku ale nakonec nedošlo.^[2] V roce 1950 se poprvé účastnil veřejné sochařské soutěže. Získal první cenu, kterou byla zakázka plastiky Dělnický učitel pro základní školu v Miroticích. Následovaly další soutěže a výstavy. V roce 1956 podnikl studijní cestu do Německa, 1957 do Maďarska a Jugoslávie, 1969 do Rakouska a Itálie, 1972 do Sovětského svazu a 1975 znovu do Jugoslávie a 1976 znovu do Sovětského svazu a Německa, následně do Řecka. Roku 1979 do Belgie, Holandska a Francie.^[3]

V roce 1970 byl jmenován členem Přípravného výboru výtvarných umělců v Jihočeském kraji, dva roky poté byl zvolen do výboru krajské organizace Svazu českých výtvarných umělců a do umělecké komise Českého fondu výtvarných umění. Dva roky poté byl jmenován členem Umělecké komise hlavního města Prahy.^[3]

Mrázek byl roku 1977 jmenován Zasloužilým umělcem a v roce 1982 mu byl propůjčen Řád práce. Kromě toho se mu dostalo více než 15 dalších poct a ocenění, mimo jiné to byly Pamětní medaile 700 let města Českých Budějovic (1965), Stříbrná medaile ze zásluhy v souvislosti s 100 let založení Jihočeského muzea (1977) a Zlatý odznak města Českých Budějovic (1979).^[3]

V mládí chtěl být malířem. Tomu však nebyly další životní události nakloněné a umělecké osudy směřovaly k sochařství.^[4] Původní zálibu autor uplatnil jen krátce jako malíř porcelánu v Praze,^[5] částečně též v době nástupu socializace v zemědělství, kdy dostal ke zpracování politické plakáty a letáky určené pro venkov.^[4]

Bořivoj Lauda považoval za první Mrázkovy závažné umělecké práce především hliněné sochy z první poloviny čtyřicátých let. Odrážejí události druhé světové války, jsou zobrazením lidských tragédií a protestem proti bezpráví. Vyznačují se až expresivním výrazem. Sochařské portréty druhé poloviny 40. let (Kebl, Otík, Pavlík) označil Lauda za realisticky přesvědčivé a pozdější portréty jako Renata (1959), Karel Štěch (1977) a Karel Stehlík (1978) považuje za silné stránky Mrázkovy tvorby.^[4]

Řada Mrázkových prací (soch, plastik, reliéfů) byla určena pro veřejný prostor a to jak interiéry, tak exteriéry, ve kterých se uplatnila i monumentálnější díla (prvním se stal reliéf pro Památník padlým sovětským vojákům z roku 1956^[4] umístěný na hřbitově svaté Otýlie). K nim patřily sochy pro pomníky a památníky související s válečnými událostmi, dekorativní sochy (často součásti vodních prvků) a v menší míře i sochy socialistických funkcionářů (např. portrét pro pomník Klementa Gottwalda v Dačicích nebo socha téhož pro České Budějovice). Většina Mrázkova díla určená pro veřejný prostor se uplatnila v jižních Čechách, především v Českých Budějovicích a blízkém okolí. K nejznámějším patří Malše II. umístěná u Lidické třídy poblíž pivovaru Samson, Labutě na křižovatce Lidické a Mánesovy u domu Experiment (postupující chátrání zanedbané plastiky město omlouvá složitými majetkovými poměry), Volavky pro fontánu v parku Sady (odcizeno 1995) a Basketbalista v parku Dlouhá louka u Sportovní haly. Zcela jedinečným Mrázkovým dílem je bronzové sousoší Soutok Vltavy s Malší (1962), které Miroslav Krajný popisuje jako navzájem se proplétající ženské akty s důrazem na hybnost, dramatičnost a zvýrazněný senzualizmus.^[3] Sousoší bylo do roku 2008 umístěno ve fontáně na „náměstí“ Vltava-střed (před KD Vltava na stejnojmenném sídlišti), odkud bylo během rekonstrukce prostranství odstraněno a do veřejného prostoru vráceno až v roce 2021, ovšem na nové místo u Dlouhého mostu. Cenná je rovněž socha Pramen umístěná ve vodárenské areálu Plav.^[3]

Mrázkovy pomníky, památníky a pamětní desky byly zejména v souvislosti s rozmachem socialistické výstavby v 70. letech 20. století rozesety po celém Jihočeském kraji. Vytvořil díla pro Dačice, Jindřichův Hradec, Novou Včelnici, Týn nad Vltavou, Zliv a další obce.^[4] Jeho dílo bylo bohatě zastoupeno na výstavách v jižních Čechách, ale také v Praze v roce 1964 i ve Švédsku a Maďarsku.^[5]

Díla jsou řazena chronologicky, seznam není kompletní.

Objekt	Obrázek	Datum	Umístění	Materiál	Galerie	Poznámka
portrét J. H.		1940				[3]
Akt		1940				[3]
Tanec		1941				[3]
Vzpomínka		1942		pálená hlína		Výška 110 cm.[5][3]
Portrét Pavla		1942				Také uváděna jako podobizna syna Pavla.[3]
Lidice		1943		pálená hlína		Výška 32 cm.[3]
Lidice		1943		bronz		Výška 29 cm.[4]
Chlapec		1943		pálená hlína		Výška 22 cm.[4]
Průvodčí		1943				[3]
Jaro		1944		pálená hlína		Výška 38 cm.[5] Ženský akt.[3]
Léto		1944				[3]
Podzim		1944				[3]
Zima		1944				[3]
Pod tíhou		1944				[3]
Bolest		1944				[3]
Zoufalství		1944				[3]
Nenávist		1944				[3]
Vzdor		1944		pálená hlína		Výška 40 cm.[3]
Buchenwald		1945				[3]
Nad hrobem		1945				[3]
Nálet		1945		pálená hlína		Výška 55 cm.[3]
Prosící		1945		pálená hlína		Výška 22 cm.[3] Podle jiného zdroje pochází z roku 1946.[4]
Drbny		1945				[3]
V naději		1946		pálená hlína		Výška 34 cm.[3]
Holý život		1946		pálená hlína		Výška 35 cm.[3]
Poezie		1946				Ženský akt.[3]
Pomník účastníků II. národního odboje (Q95690757)		1946	hřbitov Mladé České Budějovice	leštěná žula		Reliéf pro hřbitov v Mladém od F. Mrázka[3] na pomníku podle návrhu V. Háry. Uvádí 15 jmen. Před hřbitovem.
Matka		1946		patinovaná sádra		Výška 29 cm[3] nebo 30cm.[4] Také uváděna jako podobizna matky[3]
Ejhle člověk		1946				Plastika.[3]
Do kostela		1947				[3]
Reliéf padlým (Q94444248)		1947	Netolice			[3] U zdi kostela sv. Václava.
Pamětní deska Bohumila Kozlíka		1947				Deska věnovaná řediteli školy ze Slavče popravenému v Táboře.[3]
Portrét V. Kebla		1947		pálená hlína		Výška 34 cm.[3]
Dělník		1947				[3]
Kovák		1948				[3]
Milicionář		1948				[3]
Zedník		1948				K příležitosti zemědělské výstavy v Soběslavi 1950.[3]
Dřevorubec		1948				[3]
Husité		1948				[3]
Budování socialismu		1948 ≥1948				K příležitosti zemědělské výstavy v Soběslavi 1950 jako ústřední motiv výstaviště.[3]
V nový život		1949				[3]
Pavel		1949		pálená hlína		Výška 36 cm.[3] Také uváděn jako Pavlík[5] nebo Pavlík Trčka.[4]
Ota		1949		pálená hlína		Výška 36 cm.[3] Také uváděn jako Otík[5] nebo Otík Trčka.[4]
Země		1949				Ženský akt.[3]
Dělnický učitel		1951	Mirotice			Pro novou školní budovu.[3]
Stávka		1952	Štěkeň			Pro školu.[3]
Družstevnice		1954				[3]
Krmička		1954				[3]
		1955	České Budějovice			Reliéfy s náměty dětí pro novostavby.[3]
Spartakiáda		1955				Dívčí postava s kužely.[3]
Malše		1955 195x				[6]
Památník vojáků Rudé armády (Q96063177)		1956	hřbitov svaté Otýlie České Budějovice	pískovec		170 × 350 cm. Ve spolupráci s architektem Josefem Vítů.[3]
Renatka		1957		bronz		Výška 46 cm, také uváděna jako Renata.[5] Portrét.[3]
		1957	Sokolov			Reliéfy s náměty dětí pro obytné domy.[3]
Basketbalista		1957				[3]
Romanovci		1957				Reliéf.[3]
Hokejisté		1957		patinovaná sádra		30 × 100 cm.[4] Rozměrnější dekorativní reliéf.[3] Podle jiného zdroje pochází z roku 1959.[4]
Toaleta		1958		bronz		Výška 23 cm. V majetku AJG.[4]
Mladá družstevnice		1959		sádra		Výška 56 cm.[3]
Od husitství k socialismu		1959	Strakonice	patinovaná sádra		Reliéf. 120 × 350 cm. Sochařská výzdoba kulturního domu motockylových závodů.[3]
		1959	České Budějovice			Řešení interiéru haly českobudějovického pivovaru.[3]
Portrét ak. malíře Jana Rafaela Schustra		1959		pálená hlína		Výška 45 cm.[3]
Portrét Renaty		1959		bronz		Výška 35 cm.[3]
Portrét paní M. N.		1959		patinovaná sádra		Výška 55 cm.[5][3]
Rybář		1959	Vodňany			Pro rybářskou školu.[3]
Sbírání brambor		1959		patinovaná sádra		50 × 75 cm.[4]
Budování jižních Čech		1960				Reliéf. Řada figur, nositelů symbolických významů.[3]
Výlov		1960		patinovaná sádra		Reliéf. 35 × 100 cm.[3]
Rybář		1960		patinovaná sádra		Výška 60 cm.[3]
Rybář		1960	Výstaviště České Budějovice			[3] Ze zdroje nelze jednoznačně rozlišit, zda jde o totožné dílo s výše uvedenou 60cm soškou z patinované sádry nebo odlišnou práci.
Ošetřovatelka telat		1960				Plastika.[3]
Sázení stromků		1960	Výstaviště České Budějovice			Pro výstavu Země živitelka.[3]
Družstevníci		1960				Plastika.[4]
Smuteční plastika		1960?	Nový hřbitov v Borovanech (okres České Budějovice)			Socha poblíž centrálního kříže.
Ivanka		1961				Portrét.[3]
Z bojů dělnické třídy. I.		1961	Jihočeské muzeum	patinovaná sádra		Reliéf.[3] 80 × 100 cm(?)
Z bojů dělnické třídy. Exekuce II.		1961	Jihočeské muzeum	patinovaná sádra		Reliéf. 80 × 100 cm.[3]
Z bojů dělnické třídy. Osvobození III.		1961	Jihočeské muzeum	patinovaná sádra		Reliéf. 80 × 100 cm.[3]
Z bojů dělnické třídy. IV.		1961	Jihočeské muzeum	patinovaná sádra		Reliéf.[3] 80 × 100 cm(?)
Divadlo		1961				[3]
Rybář		1962	Hluboká nad Vltavou			Monumentálnější verze Rybáře pro Státní rybářství.[3]
Rybář		1962		patinovaná sádra		Výška 130 cm, v majetku AJG.[4] Ze zdroje nelze určit, zda je dílo totožné se sochou pro Státní rybářství.
Soutok Vltavy s Malší (Q106497108)		1962	Fr. Ondříčka 1243/46 Dlouhý most České Budějovice	bronz		Socha vznikla v roce 1962; na Vltavě-střed však byla umístěna až roku 1985. Odstraněna v roce 2008 při revitalizaci náměstí Vltava-střed. 6. května 2021 umístěna u Dlouhého mostu na vyhlídce poblíž Zátkovy vily.
Labutě (Q57436625)		1963	Lidická 136/5 České Budějovice	laminát
Vodárenství		1963	Plav			Reliéf pro „čistírnu vody ve Vidově“.[3]
Mateřství (Q57504196)		1965	Sady České Budějovice	pískovec		[7] Socha je některými zdroji uváděna jako pomník.
Ukradené volavky (Q80458695)	(c) Jana Sekyrová, CC BY-SA 3.0	1965	Sady České Budějovice	laminát		Plastika volavek umístěná na jedné z fontán v parku Sady. Výška 160 cm. Původní název: Volavky.[3] Odstraněná (ukradená) mezi lety 1993–1997,[8] pravděpodobně 1995.[7] Fontána obnovená v roce 2002.
Volavky II.		1965	Pražská České Budějovice	laminát		[3] V bazénku s okrasnými rybičkami před vchodem do budovy tehdejšího Státního rybářství na Pražské třídě.[8]
Výlov		1965	České Budějovice			Reliéf.[6] Pro státní rybářství.[3]
Malše II. (Q93769872)		1965	Lidická 174/37 České Budějovice	laminát		Výška 120 cm.[3] Po restaurování v zimě 2020 / 2021 byla socha umístěna na původní místo 28. dubna 2021.
Malše III.		1965				Také označovaná Klečící Malše nebo Malše[3][6]
Pramen (Q105390971)		1966	úpravna vody Plav	pískovec		Výška 144 cm. Ve zdroji uvedeno „ve vodárně ve Vidově“.[3]
Dívčí akt		1967	Vimperk			Pro sídliště.[3]
Pamětní deska Ondřeje Puklice ze Vztuh (Q104997330)		1967	Krajinská 36/2 České Budějovice	laminát		Pamětní deska na Puklicově domu.
Rodina (Q67183987)		1968	kulturní dům Máj Pelhřimov	pískovec		Výška 120 cm.[3] Podle jiného zdroje pochází z roku 1967.[4]
Sedící		1968				[3]
Malše II.		1969		patinovaná hlína		Abstrahující ženský akt.[6]
Mateřství		1969				[3] Podle jiného zdroje pochází z roku 1970.[4]
Portrét archeologa V. Dubského		1969		laminát		Busta. Výška 60 cm.[3]
Mašle (Q96068566)		1969	Pekárenská 1060/25 České Budějovice	laminát		Plastika pro sídliště.[3] Podle[3] z roku 1969, podle [7] z roku 1970. Některými zdroji je dílo označováno jako Kompozice II.
Kompozice (Q106493834)		1970	Čéčova 2092/66 České Budějovice	pískovec		Výška 160 cm.[3]
Jižní Čechy		1970	České Budějovice			Reliéf pro středisko výpočetní techniky.[3]
Sova		1970	ZŠ Hořepník	pískovec		Výška 160 cm.[3]
Květ		1970		tepaná měď		Dekorativní plastika pro sídliště. Výška 160 cm. Umístěno ve veřejném prostoru (lokalitu zdroj neuvádí). Jednou uveden letopočet 1970, podruhé 1971.[3]
Vzpomnínka		1970		laminát		Výška 120 cm.[4]
prezident Klement Gottwald		1971	Dačice			Portrét pro pomník.[3]
Julie Prokopová		1971	České Budějovice			Portrét pro pamětní desku.[3]
Pomník přátelství		1971				Reliéf ženy s holubicí.[4]
Antonín Zápotocký		1973				Busta.[3]
Julius Fučík		1973	Třeboň	sádra		Busta. Výška 60 cm. Na pamětní desku v Třeboni.[3]
Ležící žena		1974	Nová Bystřice			Pro sídliště.[3]
Internacionalismus		1974		laminát		Skica. 27 × 40 cm.[4]
Internacionalismus		1975	Muzeum dělnického revolučního hnutí České Budějovice	kov		Sousoší pěti osob. 220 × 340 cm.[3]
Pomník osvobození (Q110205504)		1975	Týn nad Vltavou	pískovec		Výška 240 cm.[3]
Šamotář		1975		laminát		Výška 120 cm.[4]
Šamotář (Q94444999)		1975	Zliv	kámen		Výška 240 cm.[5]
Klement Gottwald		1976		patinovaná sádra		Výška 105 cm.[3] Podle jiného zdroje dosahuje 100 cm, šlo o skicu a byla v majetku KV KSČ.[4]
Zima		1977		bronz		Výška 26 cm[3] nebo 27 cm.[4]
Milenci		1977		bronz		Výška 15 cm.[4]
Rybář		1977		bronz		Výška 27 cm.[4]
Poezie I.		1977		bronz		Výška 25 cm.[4]
Poezie II.		1977		bronz		Výška 27 cm.[4]
Portrét národního umělce Karla Štěcha		1977		bronz		Výška 45 cm. Zdroj uvádí jednou letopočet 1977, podruhé 1979.[3] Podle dalšího zdroje 1977.[4]
Portrét ak. mal. K. Stehlíka		1978		patinovaná sádra		[5]
Jižní Čechy		1978		laminát		22 × 43 cm.[4]
Pomník K. Gottwalda (Q106768131)		1979		bronz		Výška 315 cm.[3] Architektonickou úpravu provedl Otto Kubík. V prosinci 1989 odstraněna, od r. 1999 uložena v Mříči, od roku 2005 v soukromém muzeu na Zlínsku.
Přátelství		1980	České Budějovice	pískovec		Sousoší pro pomník. Výška 270 cm. V exteriéru (přesnou lokalitu zdroj neuvádí).[3]
Rybář (Q80455971)		1980	Třeboň	pískovec		[9]
Matka s dítětem a holubicí		1981		sádra		Výška 86 cm.[3]
Mateřství I.		1981		patinovaná sádra		Výška 26 cm.[4]
Mateřství II.		1981		patinovaná sádra		Výška 26 cm.[4]
Mír		1981		laminát		40 × 100 cm.[4]
Soutok		1983				Drobná soška, snad studie k nerealizovanému většímu dílu.[6]
Košíkář		1985		laminát		Výška 68 cm. Studie (vystavená v roce 1988 v Alšově galerii) k soše Basketbalista.[7]
Basketbalista (Q97142647)		1985	Stromovka 1216/12 České Budějovice	bronz		Výška 200 cm.[7]
Řeka I.		1987		bronz		Drobná socha.[6]
Řeka II.		1987		bronz		Drobná socha.[6]
Řeka III.		1987		bronz		Drobná socha.[6]

• Pamětní medaile města Jindřichova Hradce, bronz, Ø 60 mm, 1969
• Medaile Město Jindřichův Hradec, bronz, Ø 50 mm, 1970^[4]
• Medaile Země živitelka, bronz, Ø 50 mm, 1974^[4]
• Medaile Mezinárodní výstava poštovních známek, bronz, Ø 60 mm, 1973^[4]
• Medaile k 30. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou, bronz, Ø 50 mm, 1975

• KRAJNÝ, Miloslav; HOUDA, František; HOUDEK, Bohumil. František Mrázek: sochař 1912–2002. České Budějovice: APM-CB, 2012. ISBN 978-80-260-2677-8. 
• KRAJNÝ, Miloslav. František Mrázek, Karel Stehlík, Ada Novák. Praha: Svaz českých výtvarných umělců, 1977. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu František Mrázek na Wikimedia Commons