František Oldřich Vaněk
| František Oldřich Vaněk | |
|---|---|
 | |
| Narození | 1. ledna 1857 Olomouc |
| Úmrtí | 2. ledna 1923 (ve věku 66 let) Nové Město |
| Alma mater | Filozofická fakulta Univerzity Karlovy Právnická fakulta Univerzity Karlovy |
 multimediální obsah na Commons | |
 původní texty na Wikizdrojích | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
František Oldřich Vaněk (1. ledna 1857, Olomouc – 2. ledna 1923, Praha-Nové Město[1]) byl český vědec, filozof, orientalista, technik, fotograf a propagátor vzduchoplavectví a letectví vůbec.
Život
Vaněk se narodil v rodině gymnaziálního profesora. Středostavovské poměry kladoucí důraz na vzdělání vedly Vaňka po středoškolských studiích na Karlo-Ferdinandovu univerzitu do Prahy. Zde vystudoval filozofii, doktorát získal v roce 1897. Pracoval v pražském městském archivu, ale většinu svého volného času věnoval novým technickým objevům na poli aeronautiky. Snažil se vymyslet i zkonstruovat řiditelnou vzducholoď, na svou dobu také vyvíjel rozsáhlou publikační a popularizační činnost v oblasti letectví.[2] Vedle techniky měl i své filozofické zájmy souvisící s náboženstvím a teologií, když patřil k zástupcům antiklerikálních směrů a vyvracel teologické námitky proti ateismu a odmítal náboženství založené na víře v osobního boha.
Někdy bývá s lehkou nadsázkou považován za předobraz polyhistora Járy Cimrmana, především rozsahem svých zájmů a také vymýšlením originálních a ve své době někdy vysmívaných myšlenkových konstrukcí. Řadu svých vynálezů také patentoval a byl u zrodu České společnosti aeronautické.
Dílo
Jeho dílo lze rozčlenit na dvě části. Jednak popularizační práce na poli aeronautiky, vědecké práce z oblasti filozofie a teologie („O původu a rozvoji náboženství“, „Animismus se zvláštním zřetelem ku národům semitským: Ethnologická studie o rozvoji náboženství“) a v druhé rovině na patenty, návrhy a modely týkající se vzducholetectví. Fundamentální myšlenka jeho modelových pokusů při stavbě a návrzích vzducholodí byla správná. Vaněk chtěl kombinovat statický vztlak vzducholodi s dynamickým vztlakem nosné plochy. Tento princip se dokonce dodnes objevuje.[3] Vaněk se nedal odradit nedůvěrou či úšklebky svých současníků a vytvořil již v 70. letech 19. století dokonce 4metrový model vzducholodě s výškou přes 60 centimetrů a šířkou skoro půldruhého metru.[3]Konstrukce byla originální a v řadě prvků předběhla svou dobu. Totéž se týkalo i pohonu motoru, kde se Vaněk inspiroval přírodou. Zkonstruoval reaktivní motor, jenž se inspiroval pohybem chobotnic. Díky tomuto motoru se model dokázal pohybovat v různých režimech, když dosahoval rychlosti 28 až 36 km/h.[3] Pomocí veřejných prezentací ve Vídni se mu podařilo některé originální vynálezy patentovat nejen doma, ale i v Německu, Velké Británii či Francii.
Vaněk se ovšem v souladu s Cimrmanovou teorií slepých uliček dopustil i některých přehmatů, např. s projektem „Aerodromon“. Šlo o projekt vzducholodi, která by byla operabilní, lehce manévrovatelná a proto vhodná především k vojenským účelům. Vaněk se takto pravděpodobně snažil najít mocné přímluvce v militárních kruzích a získat pro své vynálezy finanční prostředky z armádního rozpočtu. Celý návrh ovšem obsahoval řadu nerealistických myšlenek a v dějinách uvízl spíše jako kuriozita, která někdy přispívá k nevážnému náhledu na Vaňkovu osobnost. Můžeme přesto směle konstatovat, že Vaněk byl prvním českým leteckým publicitou, propagátorem letectví a šiřitelem moderních technických poznatků. Na něj navázal například Václav Rypl se svojí významnou knihou „Z dějin naší vzduchoplavby“.[3]
Zemská jubilejní výstava, která se konala v roce 1891 v Praze, pak dosvědčovala pokrok českého národa (Němci z Čech se odmítli zúčastnit) ve všech oblastech společenského života. Ani zde Vaněk nechyběl a dokonce zařídil návštěvu známých francouzských vzduchoplavců Louise Godarda a Edouarda Surcoufa. Balon, jakožto symbol dobyvatele vzduchu, byl pak součástí propagačních letáků a ilustrací v novinách, na letácích, ve společenských magazínech apod.
Z jeho děl v oblasti letectví je klíčová práce „Plavba vzduchem : rozhled po dosavadních projektech i pokusech“, vůbec první české vědecké pojednání o letectví. Podílel se i na heslech z oblasti aeronautiky v Ottově slovníku naučném, publikoval řadu odborných statí z oblasti letectví.
Odkazy
Reference
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Vojtěcha, sign. VO Z12, s. 194
- ↑ NOVÁK, Jan A. Oldřich František Vaněk: vynálezce s hlavou v oblacích. S. 28. Víkend : magazín hn [online]. 6. 3. 2009 [cit. 2013-09-21]. Čís. 10, s. 28. Dostupné online.
- ↑ a b c d NOVÁK, Jan. Magistrátní úředník s hlavou v oblacích [online]. S.l.: s.n., 2008?, rev. Aktualizováno 11. 6. 2008 [cit. 2013-09-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-09-22.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu František Oldřich Vaněk na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Oldřich Vaněk
Autor František Oldřich Vaněk ve Wikizdrojích- VANĚK, Oldřich František. Plavba vzduchem : rozhled po dosavadních projektech i pokusech Archivováno 22. 9. 2013 na Wayback Machine.. Praha : J. R. Vilímek, 1888. 109 s., 58 obr. Elektronická kniha v katalogu Vědecké knihovny v Olomouci, digitalizována v rámci služby eBooks on Demand.
Média použitá na této stránce
Původní popisek v časopise Český svět: „PhDr. Fr. Oldřich Vaněk, mag. kancel. adjunkt v. v. a odborný spisovatel, jeden s prvních, kteří theoreticky i prakticky uváděli k nám zájem o zdolání vzduchu různými letadly dávno ještě před pokusy cizích aeronautiků, zemřel v Praze po Novém roce 1923.“.