František Přeučil

František Přeučil
Poslanec Prozatímního NS
Ve funkci:
1945 – 1946
Poslanec Ústavodárného NS
Ve funkci:
1946 – 1948
Stranická příslušnost
ČlenstvíČeskoslovenská živnostensko-obchodnická strana středostavovská
Česká strana národně sociální

Narození9. října 1907
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí19. března 1996 (ve věku 88 let)
Černošice
ČeskoČesko Česko
DětiJan Přeučil
Marta Jurková
Profesepolitik a vydavatel
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

František Přeučil (9. října 1907 Praha19. března 1996 Černošice) byl český a československý nakladatel, politik Československé strany národně socialistické a poválečný poslanec Prozatímního a Ústavodárného Národního shromáždění. Po roce 1948 byl pronásledován komunistickým režimem a vězněn.

Životopis

Před druhou světovou válkou se angažoval v Československé živnostensko-obchodnické straně středostavovské. Byl redaktorem časopisu Československý obchod. Podílel se na protinacistickém odboji jako spolupracovník generála Karla Kutlvašra. Po roce 1945 přešel do národně socialistické strany. V letech 1945–1949 byl majitelem nakladatelství Pamir.[1][2][3]

V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za národní socialisty. Po parlamentních volbách v roce 1946 se stal poslancem Ústavodárného Národního shromáždění, kde zasedal formálně až do voleb do Národního shromáždění roku 1948.[4][5]

Během únorového převratu v roce 1948 patřil k protikomunistické části strany, která byla po vítězství Komunistické strany Československa v tomto mocenském souboji politicky eliminována a pronásledována. V listopadu 1949 byl zatčen a v politickém procesu s Miladou Horákovou a spol. byl počátkem 50. let odsouzen "za protistátní činnost a snahu o svržení lidově demokratického zřízení" k trestu těžkého žaláře na doživotí. V roce 1963 byl podmíněně propuštěn. V roce 1968 byl jeho rozsudek zrušen a v roce 1990 byl zcela rehabilitován.[3]

Zemřel tragicky ve spánku v noci 19. března 1996, kdy uhořel ve svém domě v Černošicích při požáru, jenž vznikl vinou závady ve staré elektrické instalaci.[6]

Jeho synem je český herec Jan Přeučil. Dcera Marta Jurková je farářkou církve československé husitské.[3]

Vzpomínky na vězení

Svému synu Janu Přeučilovi vyprávěl František Přeučil z doby svého věznění jeden neuvěřitelný příběh o bizarním útěku z věznice v Leopoldově, kdy spolu se spoluvězni, kteří museli namotávat telefonní kabely na veliké špulky, se mu do jedné z těchto špulek podařilo namotat jednoho ze spoluvězňů, který tam tak vydržel dva dny. Když ho následně v autě s hotovým materiálem vyváželi, tak se mu podařilo utéct do západního Německa. Tam pak dotyčný uskutečnil svou výpověď o nelidských podmínkách v československých nápravných zařízeních a věznicích pro Hlas Ameriky, což následně vedlo k benevolenci vězeňských složek komunistického Československa, které pak rodinám – včetně té Přeučilovy – dovolily, aby mohly vězněným příbuzným zasílat dvoukilové balíčky.[6] Bližší informace Jan Přeučil k tomuto případu sice neuvádí, že však k takovým pokusům docházelo například v trestaneckých táborech u Příbrami, to je doloženo spolehlivě.[7]

Odkazy

Reference

  1. kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1155. 
  2. Nově pojmenované ulice [online]. www.praha13.cz [cit. 2012-01-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-31. 
  3. a b c Jindra, Martin: Nikdy jsem se nechtěl postavit proti státu a národu [online]. ustrcr.cz [cit. 2012-01-01]. Dostupné online. 
  4. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-02]. Dostupné online. 
  5. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-07-04. 
  6. a b PLAVCOVÁ, Alena. Říkali mi Džony Sprej. Magazín Pátek LN. 24.2.2016, čís. 8, s. 6–11. 
  7. BAUER, Zdeněk a kol. Jáchymovské tábory – peklo, ve kterém mrzlo. Praha: NZB, 2019. 960 s. ISBN 978-80-905864-8-2. S. 300–301. 

Literatura

  • Proces s vedením záškodnického spiknutí proti republice, Horáková a společníci. Praha: Ministerstvo spravedlnosti, 1950. 275 s. Dostupné online. 
  • BAUER, Zdeněk a kol. Jáchymovské tábory – peklo, ve kterém mrzlo. Praha: NZB, 2019. 960 s. ISBN 978-80-905864-8-2. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“