František Přeučil
František Přeučil | |
---|---|
Poslanec Prozatímního NS | |
Ve funkci: 1945 – 1946 | |
Poslanec Ústavodárného NS | |
Ve funkci: 1946 – 1948 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | Československá živnostensko-obchodnická strana středostavovská Česká strana národně sociální |
Narození | 9. října 1907 Praha Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 19. března 1996 (ve věku 88 let) Černošice Česko |
Děti | Jan Přeučil Marta Jurková |
Profese | politik a vydavatel |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
František Přeučil (9. října 1907 Praha – 19. března 1996 Černošice) byl český a československý nakladatel, politik Československé strany národně socialistické a poválečný poslanec Prozatímního a Ústavodárného Národního shromáždění. Po roce 1948 byl pronásledován komunistickým režimem a vězněn.
Životopis
Před druhou světovou válkou se angažoval v Československé živnostensko-obchodnické straně středostavovské. Byl redaktorem časopisu Československý obchod. Podílel se na protinacistickém odboji jako spolupracovník generála Karla Kutlvašra. Po roce 1945 přešel do národně socialistické strany. V letech 1945–1949 byl majitelem nakladatelství Pamir.[1][2][3]
V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za národní socialisty. Po parlamentních volbách v roce 1946 se stal poslancem Ústavodárného Národního shromáždění, kde zasedal formálně až do voleb do Národního shromáždění roku 1948.[4][5]
Během únorového převratu v roce 1948 patřil k protikomunistické části strany, která byla po vítězství Komunistické strany Československa v tomto mocenském souboji politicky eliminována a pronásledována. V listopadu 1949 byl zatčen a v politickém procesu s Miladou Horákovou a spol. byl počátkem 50. let odsouzen "za protistátní činnost a snahu o svržení lidově demokratického zřízení" k trestu těžkého žaláře na doživotí. V roce 1963 byl podmíněně propuštěn. V roce 1968 byl jeho rozsudek zrušen a v roce 1990 byl zcela rehabilitován.[3]
Zemřel tragicky ve spánku v noci 19. března 1996, kdy uhořel ve svém domě v Černošicích při požáru, jenž vznikl vinou závady ve staré elektrické instalaci.[6]
Jeho synem je český herec Jan Přeučil. Dcera Marta Jurková je farářkou církve československé husitské.[3]
Vzpomínky na vězení
Svému synu Janu Přeučilovi vyprávěl František Přeučil z doby svého věznění jeden neuvěřitelný příběh o bizarním útěku z věznice v Leopoldově, kdy spolu se spoluvězni, kteří museli namotávat telefonní kabely na veliké špulky, se mu do jedné z těchto špulek podařilo namotat jednoho ze spoluvězňů, který tam tak vydržel dva dny. Když ho následně v autě s hotovým materiálem vyváželi, tak se mu podařilo utéct do západního Německa. Tam pak dotyčný uskutečnil svou výpověď o nelidských podmínkách v československých nápravných zařízeních a věznicích pro Hlas Ameriky, což následně vedlo k benevolenci vězeňských složek komunistického Československa, které pak rodinám – včetně té Přeučilovy – dovolily, aby mohly vězněným příbuzným zasílat dvoukilové balíčky.[6] Bližší informace Jan Přeučil k tomuto případu sice neuvádí, že však k takovým pokusům docházelo například v trestaneckých táborech u Příbrami, to je doloženo spolehlivě.[7]
Odkazy
Reference
- ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1155.
- ↑ Nově pojmenované ulice [online]. www.praha13.cz [cit. 2012-01-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-31.
- ↑ a b c Jindra, Martin: Nikdy jsem se nechtěl postavit proti státu a národu [online]. ustrcr.cz [cit. 2012-01-01]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-02]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-07-04.
- ↑ a b PLAVCOVÁ, Alena. Říkali mi Džony Sprej. Magazín Pátek LN. 24.2.2016, čís. 8, s. 6–11.
- ↑ BAUER, Zdeněk a kol. Jáchymovské tábory – peklo, ve kterém mrzlo. Praha: NZB, 2019. 960 s. ISBN 978-80-905864-8-2. S. 300–301.
Literatura
- Proces s vedením záškodnického spiknutí proti republice, Horáková a společníci. Praha: Ministerstvo spravedlnosti, 1950. 275 s. Dostupné online.
- BAUER, Zdeněk a kol. Jáchymovské tábory – peklo, ve kterém mrzlo. Praha: NZB, 2019. 960 s. ISBN 978-80-905864-8-2.
Související články
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Přeučil
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“