František Parolek

František Parolek
František Parolek
Narození	28. července 1882 Staré Hutě Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	6. července 1926 (ve věku 43 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Povolání	básník, malíř, spisovatel, archivář a legionář
Děti	Radegast Parolek
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Parolek (28. července 1882 Staré Hutě^[1] u Uherského Hradiště – 6. července 1926 Praha) byl český malíř, archivář, básník, esejista a legionář. Používal také pseudonymy Satyr-Féz nebo Boleslav Volyňský.

Život

Narodil se na moravském Slovácku v obci Staré Hutě do rodiny chalupníka Cyrila Parolka. Byl od mládí umělecky nadán, ale žádnou uměleckou školu nestudoval. Pracovní příležitosti hledal především ve vzdálenějších krajích, jako například v Haliči nebo na Ukrajině. Spolu s mladším bratrem, akademickým malířem Klementem Parolkem^[2], se živili výzdobou kostelů, klášterů a podíleli se i na dekoraci kyjevského divadla.

V roce 1914 pobýval v Rusku a zde jej také zastihl začátek první světové války. V srpnu tohoto roku se přihlásil^[3] do České družiny a podobně jako jiní výtvarníci působil i on v Ruské armádě jako průzkumník a jeho úkolem bylo zakreslování pozic, panoramat a také vojenských map. V roce 1917 se zasloužil o založení a vybavení fotografické laboratoře při Československé střelecké brigádě. V červenci 1917 se účastnil bitvy u Zborova, jejíž průběh podrobně popsal ve svém deníku a místa bitvy důkladně se svojí skupinou fotograficky zachytil. Po bolševickém převratu v Rusku se dostal s ostatními legionáři na Sibiř. Zde se mimo jiné věnoval umělecké činnosti, fotografii a malbě. Podle vzpomínek syna Radegasta měl i kapitán Parolek v Irkutsku svůj výtvarný ateliér v jednom z československých „těplušek“ (zateplených vagónů). V Irkutsku se František Parolek také seznámil se svou budoucí ženou Dagmar Salmiņšovou, která pocházela z Rigy. Ještě tam se s ní v roce 1919 oženil a o rok později přijeli manželé Parolkovi do Československa. Usadili se v legionářské kolonii v pražské čtvrti Podolí a postupně se jim narodily tři děti: synové Radegast a Mojmír a dcera Dagmar. Po válce zůstal dál ve službách československé armády a patřil zakladatelům pražského Památníku odboje. Zde zřídil a vedl fotoarchiv a měl hlavní zásluhu na prvotním zpracování a roztřídění fotografického materiálu z československých legií. V roce 1926 však zemřel na tuberkulózu a o tři roky později zemřela i jeho manželka. Jejich osiřelých potomků se ujal Parolkův přítel z legií, štábní kapitán Otakar Vaněk^[4].

František Parolek se téměř celý život věnoval fotografii, kresbě, malbě a psal také básně. Vytvořil velké množství dokumentárního materiálu z ruských bojišť a rovněž jeho detailní a realistické kreslířské záznamy jsou důležitým dokumentem ze života československých legií.

Zastoupení v galeriích

• Vojenský historický ústav Praha
• Národní muzeum Praha (spravuje pozůstalost Fr. Parolka)
• Depozitář zámku Buchlovice

Galerie

• 

  Přísaha a slavnostní svěcení praporu České družiny v Kyjevě 28. září 1914

• 

  V zemljance České družiny (1925)

• 

  Rozvědka České družiny (1915)

• 

  Druhá mohyla u Zborova (1917)

• 

  Návrh odznaku 1. střeleckého pluku čs. legií v Rusku (1916)

Odkazy

Reference

Literatura

• Ilona Krbcová, Z deníku umělecké skupiny Františka Parolka, Historie a vojenství LX, 2, 2011, s. 120-123.
• Platon Dějev, Výtvarníci legionáři, Praha 1937.
• Radegast Parolek, Mé krásné i kruté 20. století, Academia, Praha 2013

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu František Parolek na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Parolek
• Dokument František Parolek v informačním systému abART
• František Parolek, Paradoxy české účasti v první světové válce
• Osudy (záznam rozhlasového pořadu) - Radegast Parolek, vysokoškolský pedagog, překladatel z litevštiny a lotyštiny vzpomíná na svého otce malíře Františka Parolka
• František Parolek, medailonek Archivováno 27. 3. 2015 na Wayback Machine.