František Pavlíček

František Pavlíček
Narození20. listopadu 1923
Lukov
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí29. září 2004 (ve věku 80 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánídramaturg, scenárista, dramatik, překladatel, spisovatel, filmový scenárista a televizní scenárista
Ocenění
Politická stranaKomunistická strana Československa
Choť
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Pavlíček (20. listopadu 1923 Lukov29. září 2004 Praha[1]) byl český dramatik a scenárista.

Život

František Pavlíček vystudoval slavistiku a estetiku na Filosofické fakultě UK. Od roku 1950 působil jako redaktor Československého rozhlasu, později i jako dramaturg ve Filmovém studiu Barrandov. Roku 1965 se stal uměleckým ředitelem Divadla na Vinohradech, kterým byl až do roku 1970.[2] Po roce 1970 byl pro svou angažovanost v roce 1968 (byl vysoce postavený komunista, v letech 19681969 byl členem ÚV KSČ) nucen opustit veškerá místa v kultuře a stal se zakázaným autorem. Od té doby až do roku 1989 pracoval v několika dělnických profesích. V tomto období byly jeho hry hrány pod různými pseudonymy či jmény jeho přátel.

Roku 1977 podepsal Chartu 77.

Roku 1990 byl jmenován ústředním ředitelem Československého rozhlasu, kterým byl až do svého odchodu do důchodu v roce 1991.

Dne 18. října 2002 obdržel čestné občanství v rodné obci Lukov.

Busta dramatika a spisovatele Františka Pavlíčka v rodném Lukově
Busta dramatika a spisovatele Františka Pavlíčka v rodném Lukově

Dílo

Literární tvorba

  • Konec patriarchátu: z mé lukovské kroniky, 1987 v samizdatu; oficiálně: Archa 1992, Academia 1998 a 2003. V roce 1990 zpracováno v Československém rozhlasu jako osmidílný rozhlasový seriál. Pro rozhlas upravil Jaroslav Pour, v režii Vladimíra Tomeše četl Josef Somr.[3]

Divadelní hry

  • Dávno již tomu, psáno 1949, uveřejněno 1990
  • Chtěl bych se vrátit, 1956; hra o české emigraci po roce 1948, hra je tendenční a vyloženě protiemigrační
  • Labyrint srdce, 1958 protiemigrační tendenční hra
  • Zápas s andělem, 1961; téma české emigrace zde vidí poněkud komplikovaněji než v předešlých hrách, přesto je hra silně protiemigrační, objevuje se tu střet ideálů s běžným životem
  • Nanebevstoupení Sašky Krista, 1967
  • Život a dílo skladatele Foltýna, 1969; dramatizace Čapkova románu
  • Dávno, dávno již tomu aneb Zpráva o pohřbívání v Čechách, 1979 je to jakýsi monolog Boženy Němcové o pohřbu K. H. Borovského[4]
  • Chvála prostopášnosti, drama o Mikuláši Dačickém z Heslova

Rozhlasové hry

V tomto oboru se staly známější jeho dramatizace jiných autorů, než jeho vlastní hry.

Filmové scénáře

Dramaturgie

  • Malý Bobeš, 1961
  • Zázračný hlavolam, 1967
  • Když má svátek Dominika, 1967

Hry pro děti

  • Malá mořská víla, 1992
  • Nejkrásnější nevěsta, 1982 (na motivy italské pohádky), režie Karel Weinlich[10]

Odkazy

Reference

  1. Databáze Národní knihovny ČR, Pavlíček, František, 1923-2004
  2. Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 19072007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 193, ISBN 978-80-239-9604-3
  3. František Pavlíček: Konec patriarchátu [online]. Český rozhlas, 2019-12-11 [cit. 2019-12-12]. Dostupné online. 
  4. František Pavlíček: Dávno, dávno již tomu aneb Zpráva o pohřbívání v Čechách. Dvojka. 2018-11-18. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-19. 
  5. Jan Drda: O princezně Jasněnce a ševci, který létal[nedostupný zdroj]
  6. Walter Scott: Rytíř Ivanhoe [online]. Český rozhlas [cit. 2017-07-29]. Dostupné online. 
  7. František Pavlíček: Svatojánské vřesy. Vltava [online]. 2013-01-10 [cit. 2019-04-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-04-20. 
  8. Archivovaná kopie. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2013-01-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-01-06. 
  9. Hans Christian Andersen: Císařovy nové šaty Archivováno 28. 8. 2014 na Wayback Machine. na stránkách Českého rozhlas
  10. František Pavlíček: Nejkrásnější nevěsta Archivováno 21. 2. 2014 na Wayback Machine. na stránkách Českého rozhlasu

Literatura

  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 19451955, Academia, Praha, 2007, str. 429, 470, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 19072007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 95, 97–8, 100, 103, 105, 107, 115, 123, 182, 185, 189, 193, ISBN 978-80-239-9604-3
  • Slovník české literatury[1]
  • Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 249, ISBN 80-207-0485-X
  • Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 80, 116, 165, ISBN 80-7243-121-8
  • Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 223, 234, 335, 352–3, 355–6, ISBN 80-85625-19-9
  • Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 136–7, 139, 140, 142, 157, 175, ISBN 978-80-239-9603-6

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
CZE Medaile Za zasluhy 2st (1994) BAR.svg
Stužka: Medaile Za zásluhy II. stupně – Česká republika (od roku 1994).
František Pavlíček.jpg
Autor: Pkotrla, Licence: CC BY-SA 4.0
Busta dramatika a spisovatele Františka Pavlíčka v rodném Lukově