František Pečinka

František Pečinka
Narození	27. prosince 1869 Nový Bydžov Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	14. května 1917 (ve věku 47 let) Brno Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Povolání	malíř a básník
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Pečinka (27. prosince 1869 Nový Bydžov^[1] – 14. května 1917 Brno^[2][3]) byl český malíř a básník, žák profesora Julia Mařáka na pražské malířské Akademii.

Život

František Pečinka se narodil 27. prosince 1869 v Novém Bydžově (č. p. 29) do rodiny sedláře Antonína Pečenky a jeho manželky Marie rozené Ryglové. Není známo, proč došlo ke změně jeho jména na Pečinka. Studoval na pražské malířské Akademii ve školních letech 1889–1892 u profesora Julia Mařáka. V roce 1894 odešel za dalším studiem na malířskou Akademii do Vídně k profesoru Eduardu Peithner von Lichtenfelsovi.

Ve druhé polovině devadesátých let 19. století žil v Novém Bydžově a v Nové Pace. Na podzim 1896 vystavuje souborně v Novém Bydžově. V návaznosti na tuto výstavu vychází v Rozhledech příznivý rozbor jeho díla od F. X. Jiříka, který jej řadí mezi představitele impresionismu. V prosinci 1899 vystavuje s Uměleckou besedou, jejímž je členem, a je pozitivně hodnocen jeho "rozhodný světlový kolorismus". Následně se stěhuje na Moravu, kam zřejmě zajížděl již v předchozích letech (Větřáky u Klobouk s datací 1896). Krátce bydlí ve Šitbořicích na Břeclavsku a později delší dobu v Kloboukách u Brna. Zde se v listopadu 1903 oženil s Růženou Vystavělovou, se kterou měl syna Vojtěcha. Postupně se účastnil významných moravských výstavních akcí – 1. umělecké výstavy slovenské v Hodoníně (1902), Hospodářsko-průmyslové a národopisné výstavy ve Vyškově (1902) a Jihomoravské hospodářské, průmyslové, živnostenské a národopisné výstavy v Kloboukách (1903).

Na popud MUDr. Františka Veselého se v březnu 1906 stěhuje do Luhačovic, kde v červenci téhož roku uspořádal úspěšnou soubornou výstavu. Podílel se na rozvoji kulturního a společenského života v Luhačovicích a byl členem Sdružení výtvarných umělců moravských v Hodoníně. V srpnu 1910 jeho ateliér v Luhačovicích navštívil švýcarský estetik a umělecký kritik William Ritter. V červenci 1911 uspořádal soubornou výstavu krajinářských prací spolu s obrazy Oty Ottmara a Karla Lehotského v přízemí Smetanova domu. Po roce 1910 se postupně začal zhoršovat jeho zdravotní stav. Celoživotně trpěl tuberkulózou, která v závěru života ovlivnila i jeho psychický stav. Již těžce nemocen se na podzim r. 1915 stěhuje do Brna do Laudonovy č. 2. V březnu 1917 byl hospitalizován v ústavu choromyslných, kde zemřel 14. května 1917.

Kromě malování se věnoval skládání básní. Jako básník se přihlásil ke generaci devadesátých let lyrickými verši. Je autorem tří básnických sbírek: Sešit veršů (1894), Dojmy z Paky (1897) a Vlčí mák (posmrtně, 1917). R. 1912 (31. prosince) se v Přerově účastnil ustavující schůze literárního spolku Moravské Kolo spisovatelů, jehož členem byl do své smrti.

Je pohřben na Ústředním hřbitově v Brně.

Dílo

František Pečinka jako jeden z prvních českých a moravských autorů experimentuje s impresionistickou a pointilistickou technikou malby. Zřejmě již jako studentovi pražské Akademie mu nebyla vlastní jemná hra valérů a J. Mařák jej kritizoval, že maluje příliš "barvířsky". Na základě dobové umělecké kritiky je možné usuzovat, že "čisté barvy" začíná používat od r. 1896 (Jindřich Imlauf, 1911). Na radu svého přítele lékárníka Františka Tichého "lámal barvu krapy se zemitou žlutí" (Jaroslav Kopa, 1934). F. X. Jiřík (1897) jeho dílo charakterizuje slovy: "Umění Pečinkovo má účel samo v sobě a plyne z impulsů smyslových. Reflexe a rozumové konstrukce logické a vypočítané u něho nenajdeme a také nikdy mechanického napodobení, kopírování přírody. P. jest umělec příliš citový, než aby nevtiskl kraji, jejž studuje, ráz svého měkkého senzitivního temperamentu." O několik let později v Rozhledech (28. 3. 1903) k příležitosti výstavy Mánesa K. Domorázek-Mráz píše: "Pečinkova Studie noci a Podzimní sad malovány jsou nejsytějšími barvami, jak jich jen možno v krajině užíti. Tu jako by hlasně říkal svoje heslo a zásady, že všech barev nejvyšší superlativy nestačí, aby dostihly nádhery barev přírody, když ona jimi hýří. Zdají-li se nám přehnanými tyto tóny nebo ne, - netáže se umělec; v své touze přiblížili se přírodě volil dle svého nejvěrnější." Jeho osobitou formu pointilismu, která zahrnuje ostré tóny barev červené, zelené, oranžové, žluté a tyrkysové, snad nanášených i přímo z tuby, můžeme pozorovat v obrazech Třešně, Břízky a zejména Pole. S oblibou požíval i výrazných modrých stínů (např. Kupky sena). Kontrapunktem jsou pak některé obrazy držené v šedozelených a v šedohnědých tónech, které vznikaly jako odraz momentálního duševního rozpoložení autora. Mistrovskými kousky v duchu malby druhé generace Mařákovců jsou Partie z Klobouk a Větřák u Klobouk.

Zastoupení ve sbírkách

• Národní galerie v Praze, obrazy Pohled do atelieru Julia Mařáka (1892), Chaloupka z Velké (1912) a Kupky sena (1912)
• Moravská galerie Brno, obraz Partie z Klobouk
• Muzeum umění Olomouc, obraz Větřák u Klobouk
• Galerie výtvarného umění v Hodoníně, obrazy Motiv z Dalmácie (1908), Autoportrét (1911) a Žudro
• Horácká galerie v Novém Městě na Moravě, obraz Zimní krajina
• Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně, obraz Chalupy na dědině
• Památník národního písemnictví, obraz Krajina s močálem

Básně

• Sešit veršů, Nový Bydžov: vlastním nákladem, 1894
• Dojmy z Paky: 1894–1895, Praha: František Šimáček, 1897
• Vlčí mák: 1895–1914, Přerov: Tiskařská a vydavatelská společnost, 1917
• V sobě se jen ztrácím: výbor z básnických sbírek 1894–1917 (uspořádal, ediční poznámku a autorův medailon napsal Petr Fabian), Praha, Vlašim: Zapomenuté světlo, 2002
• V sobě se jen ztrácím... (výbor z díla), Praha: Dybbuk, 2017

Galerie

• 
  František Pečinka Větřáky u Klobouk
• 
  František Pečinka Na podhájí (1897)
• 
  František Pečinka Podzimní les (1897)
• 
  František Pečinka Břízy na podzim
• 
  František Pečinka Břízky (Očov u Hodonína)
• 
  František Pečinka Třešně
• 
  František Pečinka Cesta ke stavením
• 
  František Pečinka Kupky sena
• 
  František Pečinka Pole
• 
  František Pečinka Podzim (okolo 1905)
• 
  František Pečinka Partie z Klobouk (1902)
• 
  František Pečinka Léto
• 
  František Pečinka Větřák u Klobouk (před 1906)
• 
  František Pečinka Větřáky
• 
  František Pečinka Břízová nálada
• 
  František Pečinka V polích
• 
  František Pečinka Podzimní krajina
• 
  František Pečinka Lesní interiér (1914)
• 
  František Pečinka Horská krajina
• 
  František Pečinka Zimní krajina (1916)

Odkazy

Reference

Literatura

• Jiřík, F. X.: Výstava obrazů Františka Pečinky v Novém Bydžově. Rozhledy, roč. 6, č. 1, s. 33–35, 1. 10. 1896.
• Kj.: Fr. Pečinka: Dojmy z Paky. Rozhledy, roč. 6, č. 23, s. 1090–1091, 1. 9. 1897.
• Umělecká výstava slovenská v Hodoníně – Hodonín: 1902
• Výstava v Jestřabí vile. Lidové noviny, 1906, roč. 14, č. 254, s. 6, 14. 9. 1906.
• Imlauf, Jindra: Výtvarné umění v Luhačovicích. Čas, roč. 25, č. 242, s. 2, 2. 9. 1911.
• Kopa, Jaroslav: Čeští malíři impresionisté. Brno: Globus, 1934 (s. 31–34).
• Hrnčíř, Vladimír: Nepochopený básník štětce a barev. Lidové noviny, roč. 51, s. 5, 8. 8. 1943.
• Kubíčková, Petra: František Pečinka: 1869-1917 (rukopis, diplomová práce). Brno: Masarykova univerzita, 2001.
• Panenková, Duňa: Studoval jsem u Mařáka: Julius Mařák a jeho slavní žáci. Praha: Galerie České spořitelny, 2020
• Fabian, Petr: A jen ta šeď se sráží na obzoru... Zapomenuté světlo, edice české poezie.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu František Pečinka na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Pečinka
• František Pečinka v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
• Zapomenuté světlo, František Pečinka – V sobě se jen ztrácím...
• Hyper-pleinair, Dnes pozapomenutý malíř a básník František Pečinka ... Archivováno 6. 5. 2007 na Wayback Machine.
• Galerie Národní 25 aukční síň, Pečinka František (1869–1917)
• ART+ Pečinka František (1869–1917)
• František Pečinka v informačním systému abART
• František Pečinka v Encyklopedii dějin města Brna