František Pospíšil (výsadkář)

František Pospíšil
Rotný František Pospíšil
Narození	23. listopadu 1919 Rešice Československo Československo
Úmrtí	28. října 1944 (ve věku 24 let) Praha Protektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Národnost	Češi
Vojenská kariéra
Hodnost	rotný pěchoty (nadporučík in memoriam)
Doba služby	1937 – 1944†
Sloužil	Československo Československo Francie Francie Československé státní zřízení v exilu
Složka	Československá armáda (1937-1944) Cizinecká legie (1939)
Jednotka	Pěší pluk 24 Znojmo 1. pluk Cizinecké legie 11. pluk senegalských střelců Pěší pluk 1 (1940)
Velel	výsadková skupina Bivouac
Války	druhá světová válka
multimediální obsah na Commons

František Pospíšil (23. listopadu 1919, Rešice^[1] – 28. října 1944, Terezín) byl československý voják a velitel výsadku Bivouac.

Mládí

Narodil se 23. listopadu 1919 v Rešicích jako nemanželský syn Marie Pospíšilové a Leopolda Opálky. Ta se později přestěhovala do Miroslavi a provdala se za příslušníka finanční stráže. František v Rešicích a později v Miroslavi navštěvoval obecnou a měšťanskou školu. Ve Zlíně v Baťových závodech absolvoval odbornou gumárenskou školu. Krátce pracoval v oboru, ale ze zdravotních důvodů později odešel pracovat do zemědělství.

Vojenská služba

1. října 1937 nastoupil základní vojenskou službu u pěšího pluku ve Znojmě. Po absolvování poddůstojnické školy byl 1. dubna 1938 povýšen na svobodníka a 16. listopadu 1938 na desátníka. 1. dubna 1939, po okupaci Čech a Moravy nacistickým Německem 15. března 1939 byl propuštěn mimo službu.

V exilu

26. června 1939 společně se svým bratrancem Adolfem Opálkou přešel do Polska, kde se dostal do tábora v Malých Bronowicích. Odtud se po moři přeplavil do Francie. Tam podepsal závazek do Cizinecké legie. V jejích řadách sloužil v Sidi bel Abbes. Po vstupu Francie do války s Německem 3. září 1939 vstoupil 7. října 1939 do československé armády ve Francii a v řadách 1. pěšího pluku se zúčastnil její obrany. 1. ledna 1940 byl povýšen na četaře. Po pádu Francie (koncem června 1940) byl evakuován do Velké Británie.

V Anglii byl zařazen k 1. pěšímu praporu a 28. října 1940 povýšen na rotného. V roce 1941 se přihlásil do programu výcviku pro plnění zvláštních úkolů. Od 15. srpna do 7. listopadu 1941 absolvoval sabotážní kurz, parašutistický výcvik a kurz průmyslové sabotáže. Po dalším doškolovacím kurzu byl jmenován velitelem výsadku Bivouac.

Nasazení

Pospíšil jako velitel výsadku Bivouac s rotným Čoupkem a des. Zapletalem byli 28. dubna 1942 vysazeni poblíž hospodářského dvora Požáry na Křivoklátsku.^[2] Zapletal se společně s Pospíšilem přemístil do Zlína, kde 2. května 1942 Pospíšil kontaktoval svého bývalého spolužáka a kamaráda Jana Chvátala z Malenovic, ten však je udal českým strážnikům. Pospíšil jednoho četníka postřelil a utekl, ale Zapletal byl zatčen, donucen k výpovědi a druhý den byl v Brně zatčen Čoupek s rodinou.^[3] Udavač Chvátal si vysloužil odměnu 10000 korun, po válce byl odsouzen a popraven.^[4] Pospíšil, který byl také lehce postřelen, se poté ukrýval v dalešickém mlýně^[5], později i na Telčsku a Táborsku.^[6] Odtud se pokusil o ilegální přechod do Švýcarska. Po neúspěchu se v prosinci 1942 vrátil do Brna a ukrýval se u manželů Adamcových.^[7] 10. února 1943 se zde setkal s konfidenty gestapa Karlem Čurdou a Jaroslavem Nachtmannem, kterými byl vylákán do Prahy a 12. února 1943 zatčen. Ve vazbě odmítl nabídku ke spolupráci a byl proto převezen nejdříve do pankrácké věznice a poté koncem roku 1943 do Terezína. Pod jménem Petr Švec zde byl držen až do 28. října 1944, kdy byl bez soudu zastřelen.^[1]

Za pomoc výsadkáři Františku Pospíšilovi byli 19. dubna 1944 sťati v Praze na Pankráci tito vlastenci:^[1]

• Bohumil David, mlynář z Dalešic^[8]
• Oldřich Potůček, řeznický pomocník z Dalešic
• Rudolf Padělek, zemědělský dělník z Dalešic^[9]
• František Hejkal, zednický pomocník z Rešic
• Karel Denemarek, rolník z Dolních Vilémovic
• rodiče Antonín a Marie Denemarkovi zemřeli koncem války v koncentračních táborech.

Jejich další syn Alois Denemarek přežil, svoje úspory věnoval na rekonstrukci muzea Jana Kubiše.^[10]

Po válce

1. prosince 1945 byl jmenován podporučíkem pěchoty in memoriam a zároveň povýšen na poručíka pěchoty. 17. července 1947 byl in memoriam povýšen na nadporučíka pěchoty.

Vyznamenání

• 1940 – Československý válečný kříž 1939
• 1944 – Pamětní medaile československé armády v zahraničí se štítky Francie a Velká Británie
• 1945 – Československý válečný kříž 1939

Reference

Literatura

• REICHL, Martin. Cesty osudu. Cheb: Svět křídel, 2004. ISBN 80-86808-04-1. 
• MUK, Jiří. Jeden ze zapomenutých. 1. vyd. [s.l.]: Naše vojsko, 1946. 62 s. ISBN 80-7341-075-3. 
• JANÍK, Vlastislav. Nikdy nezapomeneme aneb hrdinové nejen z Rešic, obec Rešice 2022, 76 stran

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu František Pospíšil na Wikimedia Commons
• Kmenový list
• František Pospíšil v Osobnosti Hrotovicka na webu muzeumhrotovice.cz
• Alois Denemarek (1917-2013) v dokumentu Šil jsem u Kubiše, ČT 2010, 57 min, dostupné online